Mluv s ní

Se vztahy to nikdy není jednoduché, že? Tak jestli Tě baví se jimi zaobírat, zde je povinný filmeček pro Tebe. A stojí za to se podívat, jak city dokáží člověku vstupovat do života, co vše je člověk ochoten pro ně podstoupit. A nikdy nevíš, jak to nakonec dopadne. I když....kdy to je, to "nakonec"? - ve filmu je to vždy těsně před závěrečnými titulky. Almodóvar s grácií jemu vlastní nám dokáže porce pocitů servírovat postupně tak, že někdy jsou závěrečné titulky pro naše srdce osvobozením, jindy se na ně raději ani netěšíme... Rozhodnutí je na svém srdci....máš jej na správném místě, nenechal-li Tě tento film chladným. (01.10.2005)

Almodóvar svým dramatem dává naději i těm největším zoufalcům s libovolným narušením a jedinou scénou dokáže vyjádřit divákovi podstatu charakteru bez jediného slova. Svým přístupem se snaží přiblížit se pochopení žen a činí tak pomocí dvou lidských a zcela uvěřitelných mužských postav. Navíc několikrát překvapí i nečekanými dějovými zvraty, obzvláště ten hlavní zhruba půl hodiny před koncem zcela změní celé vyznění snímku a divák už jen zoufale očekává nepředvídatelné rozuzlení. 90% (29.12.2006)

Obsahovo i formálne vynikajúci Almodóvar. Tradičná réžia tohto pána režiséra skĺbila v jedno poetiku lásky, zúfalstva i filozofiu života. Tak nádherne sa to počas sledovania snímku menilo a prechádzalo jedno v druhé, že i keď sa náhodou vyskytlo slabšie miesto tak som to bral ako vítanú prestávku na dumanie o príbehu a o nadhodených myšlienkach - taký sen o nešťastnej láske a o tom, ako sa niekedy život dokáže zvrtnúť. Almodóvar ma ešte nesklamal. 85/100 (13.05.2016)

Shlédutí od shlédnutí zbožňuju tenhle zvláštně intimní příběh o lidské komunikaci, mlčení a nenaplnění víc a víc. Almodóvar brilantně pracuje s dynamikou narativu, hudební vsuvky dodávají všemu nádherně pomalé a zahloubané tempo, vytvářejí hlubokou brázdu melancholie, do níž se příběhy Benigna, Marca, Alicie i Lydie dokonale hodí. Zvláštní chemie dvou mužských představitelů, která absolutně postrádá testosteronovou hrubost, mlčící ženy, těžko postižitelný němý film o nenaplnitelné touze... směsice více než divná, ale více než mistrovsky řízená až k závěru, která ve vší sladkobolnosti nesklouzne k laciným gestům a doslova odtančí v rytmu flamenca někam hluboko do mojí paměti. V Mluv s ní nemá cenu hledat jakékoli poselství, završený smysl, jediným smyslem tohoto filmu je právě niterný a neukončený dialog s divákem. Nuže, vedl jsem ho s ním už pětkrát a vždy to bylo inspirativní. (23.03.2007)

Nádherné záběry kamery a stylová barevnost snímku postupně ustupovaly do pozadí, aby mohl naplno vyniknout příběh o lidské naději a beznaději. Po skončení filmu bych delší dobu nemluvil ani s ní, ani s ním. Dokázal bych si pouze pustit píseň Velosa a nechal bych v sobě doznívat sílu tohoto příběhu. (23.03.2007)