Mluv s ní

Další skvělá studie lidského chování v neobvyklé, ale i přesto docela realistické situaci. Navíc je film skvělé zahraný, dialogy mají vysokou úroveň a líbí se mi jak Almódovar umí být i v tak vážném filmu vtipný, ale přesto ve filmu je humoru tak akorát a nenarušuje dramatickou a vážnou stránku příběhů. To je velké umění. Navíc jako malý bonus dostanete docela nechutný, ale zajímavý retro kraťas. (31.12.2011)

Pedro Almodóvar má dar, který mě vždycky dokonale omámí dokonalou optikou, která se stává esenci, která dokáže proniknout do duše. Nesmírný cit pro dynamiku, pomalá kamera, němý úžas, zvukový doprovod zde vytváří geniální aroma španělské romance a španělského půvabu. Mluv s ní je nádherný film, který promlouvá do duše člověka, který se stává posedlý láskou, touhou, zoufalství a nenaplnění. Myšlenkově rozeznívající, touhou pronikající a následným dojmem povznášející Almodóvarův dotek. (22.10.2018)

Dodnes si pamatuji, jak jsem na tento film vyrazil před devíti lety do kina a byl jsem tehdy zcela ohromen jeho barevností a strhující emocionalitou. Od té doby se řadím k pokorným Almodóvarovým fandům, kteří dychtivě vyčkávají každý jeho nový film. "Mluv s ní" je výjimečný film, který někde hluboko ve mně stále vibruje a rozechvívá mou duši. (01.11.2011)

S každým shlédnutím lepší a lepší. Po formální stránce neskutečně precizní, harmonické dílo. Neobyčejně vyvážený scénář s komplikovanou strukturou flashbacků, natočený tak, že divák film sleduje bez dojmu jakékoli komplikovanosti. Dlouhé setrvávání v situacích a pak elipsa přes několik měsíců - a zase návrat do scény, kde jsme už byli, ale jinak. Nadsázka, která ale filmu dává fungovat i když ho divák bere vážněji. Práce se zvukem, do které stále ještě nedokážu vidět. Nádherná kamera (!!!!). A mnoho jiného.. (22.03.2007)

Den před tímto filmem jsem viděl snímek Muž bez minulosti jiné evropské režisérské veličiny, Akiho Kaurismäkiho. Kdybych mohl srovnávací výsledek obou snímků převést do boxerské roviny, tak bych prohlásil, že Almodóvar vyhrál vysoko na body. Každý film je sice trochu na jiné téma, ale výsledné zpracování a herecké výkony, jakožto i další atributy, podle nichž se dá rozeznat dobré dílo od špatného tady hovoří jasnou řečí pro španělského klasika. Jeho drama je podané výrazně srozumitelnější formou a diváka dovede k "cíli" bez nějakých pokusů o "intelektuální znásilnění", což se o Kaurismäkiho filmech tak jednoznačně říci nedá. Almodóvarovy snímky obecně sice diváka donutí k zamyšlení, ale bude to opravdu jen zamyšlení a nikoliv "zavaření mozkových závitů" od ustavičného dumání nad tím, "co tím chtěl básník říci". Zkrátka, na jeho díla se lze dívat i bez vystudování psychologie, filozofie a všech blízce či vzdáleně příbuzných oborů, což se o dílech jiných evropských režisérů vždy říci nedá. (31.05.2005)