Vzpoura ve věznici Carandiru

Výborně natočené vězeňské drama, které sice skončí v českém názvu obsaženou brutálně potlačenou vzpourou, ale vlastně je mnohem zajímavější to, co v této věznici bylo „normálním“ stavem. Vyprávění často odběhne ven z vězení a ukáže nám, jak se do něj jednotliví trestanci dostali. Asi nejslabší postavou je doktor, který to celé vypravuje, ale sám žádný příběh nemá. (20.10.2023)

Při sledování jsem pořád cítil určitou inspiraci Městem bohů, znázorněnou ukázkami příběhů jednotlivých postav... rozhodně to ale není špatně. Nechybí totiž barvitost ani spád a hutná atmosféra přecpaného vězení je vykreslená věrohodně. Bohužel, tak nějak mi mezi jednotlivými pestrými nitkami chyběla jedna centrální linka, která by film vedla nějakým směrem... takhle začíná někdy v půlce vystrkovat drápky nuda, protože se vlastně není moc čeho chytit. Před závěrem přijde zčistajasna zlom a přichází drastické, krvavé, velmi sugestivní finále... ponuré, skoro hororově laděné záběry na potoky krve valící se po schodech, temné chodby plné mrtvých těl, přeživší naháče sedící na fotbalovém hřišti... záběr na psa s kočkou jsem si zamiloval. Snad jen ty moralistické průstřihy s doslovy několika postav si mohli tvůrci odpustit. (26.08.2007)

Súhlas s dwi (-om). Vzbura vo väznici Carandiru ale nepriniesla takú mieru glorifikácie väzňov ako filmy typu Frajer Luke či Vykúpenie z väznice Shawshank. Celok neskĺzol k nudnému popisu ani ku katarznému happy endu a vďaka svižnej kompozícii napriek vyše dvojhodinovej dĺžke zaujal. Babenco predviedol v rôznych odtieňoch žltej vyvedený film z dusného prostredia preplnenej väznice, kde prirodzená vitalita a horkokrvnosť juhoameričanov neprirodzene zviazaných do mužského prostredia privádza jeho obyvateľov do rôznorodých situácií. (13.01.2005)

Filmy jako Město bohů, Hotel Rwanda či právě Vzpoura ve věznici Carandiru jsou tady hlavně od toho, aby nám všem ukázaly, co je ještě v dnešní době možné. Na konci si jen říkáte, proč?! Jak se něco takového může vůbec stát?! Tento film nám ukazuje jak to chodilo v nechvalně známé věznici Carandiro, která byla o více než 3500 vězňů přeplněna a k čemu to nakonec vedlo. "Proboha Lulo, kouříš crack! Takhle nemůžeš operovat!" "Promiňte doktore, když kouřím operuju líp." "Po cracku přece nemáš pevnou ruku!" To se pletete. Vidím, jak žíly krásně světélkují. Je to jako casino v Las Vegas!" Film je natočen podle knihy doktora Drauzia Varelly, což mu možná trochu ubírá na objektivitě. Je zde i snižována odpovědnost vězňů za jejich zločiny, tím v jaké žijí společnosti a jaké tam panují drsné poměry. "To, co se tam skutečně stalo, vědí jen Bůh, policie a vězni. Já mluvil jen s vězni..." (22.10.2006)

Carandiru je běžným hollywoodským filmem, co s brazilskou kinematografií nemá nic společného. Že jsou všechny dialogy dementní jako v telenovele opravdu nelze považovat za latinskoamerické ozvláštnění. Popíšu pro představu jednu z prvních scén: Vězeň se pokusí zabít druhého, přijde ředitel věznice a zjišťuje, o co šlo. Útočník mluví o pomstě, jelikož ten druhý zavraždil jeho otce. Spravedlivý ředitel dává slovo druhému vězni na obhajobu. Ten vraždu přiznává, ovšem objasňuje i zdrcující motiv. Byl najat matkou prvního vězně, neboť ta již nemohla snášet manželovo bití a týrání, o kterém syn ani netušil. Nic? Jestli sami při té scéně nechápete, jak hrozně je pitomá, tak já vám to těžko vysvětlím. Ale pokud vás ta scéna naopak oslovila, pak si přijdete na své, jelikož všechny následující scény se nesou ve stejně retardovaném duchu. Celý film je slátaninou těchto epizod a v závěru z ničeho nic problikne vzpoura a titulky. Jediným jednotícím prvkem filmu je, že ve všech těch scénách jsou postupně ukázány osudy vězňů, přičemž každý je skvělý člověk, jenž se ocitl ve vězení shodou nešťastných okolností: sebeobrana, msta za blízkého, vzetí viny blízkého na sebe. A ještě kolem všech se tam motá ten pan doktor, co vždy pomůže. Zkrátka Hollywood točený v Brazílii za brazilské peníze, aby hollywoodský divák měl pocit, že taky jednou vystoupil z hollywoodské zóny a mohl si namlouvat, že se mu líbilo i něco jiného, třeba brazilského. A v ještě horším případě si mohl namlouvat, že navíc získal i představu o brazilské kinematografii, Brazílii, její kultuře a historii, neboť i tento film se samozřejmě zaštiťuje tím stupidním a hojně oblíbeným razítkem: natočeno podle skutečné události. (16.03.2021)