Vzpoura ve věznici Carandiru

Zoufale nudná přehlídka teploušských výtečníků, kteří jsou všichni nevinní jako v Shawshanku. Pokud pominu závěrečnou vzpouru tak se ve filmu neděje prakticky nic. Patrně ta nejnudnější část je složena z výpovědí, z nichž má zřejmě divák pochopit, že vlastně nesleduje pouhopouhé kriminálníky, ale veskrze poctivé a slušné občany, kteří byli jen ve špatnou dobu na špatném místě. Jihoamerická telenovela plná teplometňáků, kurev, špíny, feťáků a AIDS. Díky Hectore, ale toto dílko si strč do řiti, vězni v Carandiru ti ukážou jak, poněvadž jsou v tom znalí. (02.01.2016)

Film dokumentující vzpouru v Brazilském vězení Carandiru. Celý film je spíše pospojování epizodek představující jednotlivé trestance a spojující linka soucitného doktora nefunguje. Díky jednostrannému pohledu jsou zločinci vykresleni jen jako oběti jejich okolí a policejní masakr ve filmu vypadá tak, že zabili bezdůvodně aspoň 90% vězňů (fakt: zabito 111 z cca 7500). Opravdu zklamání. Film je možno brát spíše jako agitku za kondomy, transexuály a chudáčky trestance ve věznicích. (24.09.2007)

Carandiru je běžným hollywoodským filmem, co s brazilskou kinematografií nemá nic společného. Že jsou všechny dialogy dementní jako v telenovele opravdu nelze považovat za latinskoamerické ozvláštnění. Popíšu pro představu jednu z prvních scén: Vězeň se pokusí zabít druhého, přijde ředitel věznice a zjišťuje, o co šlo. Útočník mluví o pomstě, jelikož ten druhý zavraždil jeho otce. Spravedlivý ředitel dává slovo druhému vězni na obhajobu. Ten vraždu přiznává, ovšem objasňuje i zdrcující motiv. Byl najat matkou prvního vězně, neboť ta již nemohla snášet manželovo bití a týrání, o kterém syn ani netušil. Nic? Jestli sami při té scéně nechápete, jak hrozně je pitomá, tak já vám to těžko vysvětlím. Ale pokud vás ta scéna naopak oslovila, pak si přijdete na své, jelikož všechny následující scény se nesou ve stejně retardovaném duchu. Celý film je slátaninou těchto epizod a v závěru z ničeho nic problikne vzpoura a titulky. Jediným jednotícím prvkem filmu je, že ve všech těch scénách jsou postupně ukázány osudy vězňů, přičemž každý je skvělý člověk, jenž se ocitl ve vězení shodou nešťastných okolností: sebeobrana, msta za blízkého, vzetí viny blízkého na sebe. A ještě kolem všech se tam motá ten pan doktor, co vždy pomůže. Zkrátka Hollywood točený v Brazílii za brazilské peníze, aby hollywoodský divák měl pocit, že taky jednou vystoupil z hollywoodské zóny a mohl si namlouvat, že se mu líbilo i něco jiného, třeba brazilského. A v ještě horším případě si mohl namlouvat, že navíc získal i představu o brazilské kinematografii, Brazílii, její kultuře a historii, neboť i tento film se samozřejmě zaštiťuje tím stupidním a hojně oblíbeným razítkem: natočeno podle skutečné události. (16.03.2021)

Film režiséra Hectora Babenca, jež byl za režii Polibku pavoučí ženy nominován na Oscara (a poražen Sydney Pollackem), si v české (video)distribuci vysloužil zavádějící název vybízející k dohadu, že hlavním tématem takřka dvouapůlhodinového snímku bude neblaze proslulý masakr vězňů. Vzpoura, zřejmě zažehnutá nesmyslnou potyčkou a přiživená rozvráceným vedením instituce, se sice odehraje až v poslední pětině filmu, avšak do příběhu strukturálně patří – je jakýmsi vyvrcholením dříve naznačeného, ne pouze zdobným přívěškem, za jaký ho označila část kritiky. Film vznikl podle knihy lékaře Dráuzia Varelly, který při své práci ve věznici v São Paulu vyprávěním vězňů sám naslouchal. Ohraničení filmového vyprávění lékařovým svědectvím však není příliš akcentováno a slouží spíše jako prvek autentizující takřka intimní příběhy odsouzených. Ornamentální barevnosti dosahuje film nejen díky „pečlivé stylizaci nepořádku“, ale též díky kameramanské práci Waltera Carvalha (dále Hlavní nádraží, Žluté mango). (16.08.2005)

Súhlas s dwi (-om). Vzbura vo väznici Carandiru ale nepriniesla takú mieru glorifikácie väzňov ako filmy typu Frajer Luke či Vykúpenie z väznice Shawshank. Celok neskĺzol k nudnému popisu ani ku katarznému happy endu a vďaka svižnej kompozícii napriek vyše dvojhodinovej dĺžke zaujal. Babenco predviedol v rôznych odtieňoch žltej vyvedený film z dusného prostredia preplnenej väznice, kde prirodzená vitalita a horkokrvnosť juhoameričanov neprirodzene zviazaných do mužského prostredia privádza jeho obyvateľov do rôznorodých situácií. (13.01.2005)