Zločinec

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)

Doposud nevýraznému americkému režiséru Ricu Romanu Waughovi se podařilo natočit patrně jedno z nejlepších vězeňských dramat, které více než dobře rozvíjí železná pravidla a zákonitosti tohoto osobitého filmového subžánru. Vězeňské snímky jsou zpravidla hodně sociálně kritické a ani Zločinec netvoří výjimku ve své reflexi toho, jak zkostnatělý je systém. Prostředí subordinace si přímo zakládá na uplatňování a projevech moci, od čehož je už jen krůček k jejímu zneužívání, prostředí věznice je pak živnou půdou bujení toho animálního v nás. Režisér umně použil rastr syrovosti (bez zbytečně naturalistických scén), přičemž stěžejní úlohu hraje tíživá atmosféra. Asi je to film především pro muže, jelikož vypráví příběh z mužského pohledu a využívá mužské vidění světa. Zobrazované americké státní vězení je zdánlivým anachronismem, jakoby se tu zastavil civilizační běh v dobách patriarchálně řízeného středověku, jediné právo je právo silnějšího a jedinec tu má jen pramalou šanci (přežít). Felon je skutečně silný film, který umně nastiňuje to málo, co udělá ze slušného člověka zločince... Jak dalece je celý snímek realistický, to patrně pro většinu z nás zůstane celý život jen hypotetickou otázkou... Podobné filmy: Cela 211, Brubaker, Věznice, Prorok, R, Vzpoura ve věznici Carandiru (24.07.2009)

Slabučký film z väzenského prostredia dostal slabučké tri hviezdičky iba preto, že som sa pri jeho sledovaní nenaštval. Dôvodov pritom bolo dosť. Počnúc väzenským prostredím, ktorého inšpiratívnosť je v súčasnosti minimálna a končiac obvyklými klišé (nespravodlivo odsúdení, filozofujúci vrahovia, úchylní dozorcovia a očakávaný happy end). Ak existujú zločiny, pri ktorých neostávajú na mieste činu stopy, tak existuje aj dokonalý film (Zločinec), po ktorom mi v mozgu po dopísaní tohto komentára tiež neostanú žiadne stopy. (26.05.2012)

Zaujímavo rozohraná drsňáreň, kde sa ale všetko deje preto, aby sa to dialo pre potrebný vývoj príbehu, než že by sa nasledovala logika reálneho sveta. Hlavný hrdina je klaďas, ale jeho život sa rúti do priepasti vďaka divným rozhodnutiam ľudí okolo neho, v tomto prípade polície, právnikov, neskôr bacharov a spoluväzňov. V base je to podobné ako na slobode, až má človek dojem, že chlapík je nejakým spôsobom prekliaty niekým zhora. No a záver nás zase akoby informoval o tom, že ten, kto mu vložil do kolísky smutný osud, sa spamätal a zrazu sa všetko zázračne vyrieši. Okrem týchto schválností ale ide o slušnú, drsnú a poctivú zábavu, kde sa predviedli aj herci. (04.03.2021)

„When your life is defined by a single action, it changes the concept of time..“ Černobílé vězeňské pasáže z American History X, roztěkanou kamerou a v barvě. Odstíny strachu, bezmoci, odhodlání a naděje, které když správně smícháte s atributy rodiny a loajality, máte šanci vyváznout. Tak to aspoň tvrdí mentor a shit-pushed-in protector Val Kilmer, který v tomto století moc lepších filmů nenatočil. Autenticita je možná diskutabilní, ale mám za to, že Waugh vzhledem ke svým zkušenostem věděl, o čem točí. Předlohou mu byla kalifornská státní věznice Corcoran, která kromě Charlesa Mansona má ve své historii i podobné „gladiátorské“ škraloupy. Konec je sice trochu přitažený za vlasy, ale pokud je členem Árijského bratrstva, nemusí mu to vadit.. (08.06.2018)