Vzpoura ve věznici Carandiru

Film, který se velice těžko dá objektivně "ocejchovat". Na jednu stranu nám autoři představují vězně a jejich hrůzné činy, za které jsou odsouzeni a na stranu druhou diváka místy až vydírají, že to jsou přece lidské bytosti a nemělo by s nimi být tak zacházeno...A to je právě hlavní problém tohoto díla. Několikrát jsem se během sledování přistihl, že vlastně fandím tomu, koho bych měl nejspíš zavrhnout...Všichni lidmi jsme a i prostředí nápravy by takové asi nemělo být... Odpouštět je (prý) lidské...no nevím, nevím, kdyby někdo ublížil vědomě někomu z mých blízkých nebo nedej Bože, jestli bych byl schopný odpustit... (21.07.2008)

Tak tady se inspirovali pro třetí řadu Prison Breaku. Povedený brazilský vězeňský film. I když v tomhle prostředí mám radši americkou produkci. asi mi vadí ta syrovost. Škoda jen, že vězni jsou tady představování jako učinění miliusové, kteří jsou ve věznici omylem a zásahovka je tady za absolutní zlo. Ono to asi bude trošku jinak. Zavěrečná půlhodinka je opravdu syrově surová. Jinak se mi to docela líbilo. (10.08.2011)

Při sledování jsem pořád cítil určitou inspiraci Městem bohů, znázorněnou ukázkami příběhů jednotlivých postav... rozhodně to ale není špatně. Nechybí totiž barvitost ani spád a hutná atmosféra přecpaného vězení je vykreslená věrohodně. Bohužel, tak nějak mi mezi jednotlivými pestrými nitkami chyběla jedna centrální linka, která by film vedla nějakým směrem... takhle začíná někdy v půlce vystrkovat drápky nuda, protože se vlastně není moc čeho chytit. Před závěrem přijde zčistajasna zlom a přichází drastické, krvavé, velmi sugestivní finále... ponuré, skoro hororově laděné záběry na potoky krve valící se po schodech, temné chodby plné mrtvých těl, přeživší naháče sedící na fotbalovém hřišti... záběr na psa s kočkou jsem si zamiloval. Snad jen ty moralistické průstřihy s doslovy několika postav si mohli tvůrci odpustit. (26.08.2007)

Slovenský názov filmu, ktorý so slovíčkom vzbura trochu klame, je mierne zavádzajúci. Samotnej vzbure je venovaných posledných niekoľko minút. Jedná sa skôr o pohľad na život väzňov v nej. A je treba povedať, že tento pohľad je podaný veľmi autenticky, skoro až dokumentárne. Prekvapila ma celková situácia vo väznici a spôsob života väzňov, ktorý sa zdá byť (nerátajúc hygienické podmienky) celkom voľný. Zábery v dokumente Bus 174 z väzníc sú podstatne skľučujúcejšie. Záver je samozrejme drsný. (28.05.2012)

Oproti klasicky narativně vystavěnému příběhu sledujeme sled potrétů jednotlivých vězňů, které se všemožně vzájemně prolínají a které spojuje pobyt v ultratvrdé věznici v ultratvrdém Sao Paulu. Postava doktora ma klasickou funkci posluchače, skrze jehož uši filmový divák vidí. Jednotliví vězňové vcelku odpovídají základním psychologickým typům vězeňských filmů, jejich příběhy jsou sice dramatické, ale také poměrně "standardní". I když některé výjimky se samožřejmě najdou - viz tragikomický příběh Majestadeho a jeho dvou žen... Crack, HIV, nevěsty, vyřizování účtů, podomácku vyrobené nože (bežný inventář vězeňských filmů) a specifická jihoamerická realita, kterou lze alespoň trochu pochopit jen osobní inspekcí těchto podivuhodných zemí. I když - závěr filmu leccos vyjasní i těm, co dávají přednost bezpečné sedací soupravě... (28.04.2007)