Tenkrát podruhé

Len vo Francuzsku vedia tocit taketo krasne,pohodove a mile filmy,lebo tento je toho dokazom,trosku vesele,z casti smutne a romanticke,asi tieto pocity clovek ma pri sledovani tejto zalezitosti,Daniel Auteuil a Doria Tillier boli uzasni,perfektne sa na nich pozeralo,som nadseny z toho,mam vybornu naladu a taketo pocity zahreju na srdci i na dusi,odporucam si to pozriet kazdemu,kto rad sniva s otvorenymi ocami...:-) (07.05.2020)

Polovica úspechu je v dvojici Daniel Auteuil a Fanny Ardant, ale to sa tak nejak čakalo. Bez tej druhej polovice, totiž predovšetkým scenára a nakoniec aj réžie by ale ich snaha bola zbytočná. Reality show, ktorá nám implicitne dáva pocítiť, že aj veľká časť našich životov je iba pretvárka a sny stále zostávajú iba snami a "s nami", ale tejto dramedy dáva temnejšie kontúry. Určite nie je zanedbateľné, že to celé ubehne rýchlo ako voda, respektíve tak rýchlo, ako niekomu, či väčšine, celý život. Možno aj vďaka podobným filmom sa ale rozhodnete občas zastaviť a skúsiť prežiť okamžik nie spred tridsiatich rokov, ale práve ten najdôležitejší, a to prítomný. (17.02.2020)

Na můj vkus příliš nervózní film mě zanechal na rozpacích. 1)  Cestování časem jako námět filmu beru, ale fiktivní realita, o níž všichni vědí, že je fiktivní (chvílemi si z toho dělají i legraci) mě prostě neuspokojuje._____ 2)  Dost se vidím ve starém Victorovi, i když mobil mám a používám. Ale tu jeho hajtru bych odstřelil na první dobrou. (18.02.2022)

Moje hodnocení je čistě subjektivní, pocitové, melancholicko-nostalgické.. Hlavní postavě rozumím asi víc, než se mně samotné líbí, k tomu tedy já též vlastním flanelové pyžamko, tss.. Stárnoucí pár Daniel Auteuil a Fanny Ardantová naprosto dokonalý a ten druhý mladší pár za nimi nezaostává, zdatně jim sekunduje, Guillaume Canet a Doria Tillierová velmi dobří.. Pro mě osobně nevýslovně krásná záležitost.. (10.10.2020)

V jedné trampské písni se zpívá "pohádko mládí, mějme se rádi, šťasten ten kdo je mlád". Včera jsem se svou drahou ženou byl na Tenkrát Podruhé poprvé, a je to velmi podařená záležitost o tom, že na štěstí není potřeba být mlád, i když někdy to s tím mětím rád (in your face, češtino:)) je po desetiletích soužití těžké. Ano, je to trochu moc růžově zakončené, ale to, jakými cestami se vztahy v průběhu let ubírají, je tam zachycené úžasně. Stejně jako to, že nikdo není stoprocentní klaďas, a v čase se jeho "kvality" mění. Nádavkem k tomu je to i příběh muže, kterému všechny ty VR helmy, online platformy, navigace a podobné ptákoviny lezou krkem. A taky příběh vášnivého italského (dnes by se možná řeklo toxického:P) vztahu krapet šáhlého režiséra a jeho múzy:) Herecké výkony excelentní (aby ne), navíc jak víme, všechny pěkné Francouzky - těch asi dvacet:) - jsou u filmu (Doria Tillier, OMG). K tomu skvělá hudba z přelomu 60. a 70. let (ale ne, není to jako Tarantinovka...). No a humor v mnoha podobách - verbální, vizuální, situační, laskavý, ironický, černý, prostě skvělé. Vřele doporučuji zejména dlouhodobě zadaným:) A těm, kdo se chtějí smát hipsterům:D I když, jestli je pravda, že v Cannes to mělo osmiminutové standing ovations, tak je to poněkud přehnané... 80% (03.01.2020)