Případ Collini

Rozpačité drama s bizarní zápletkou - nevděčný právník rozplétá záhadu mlčenlivého násilného vraha, který oddělal jeho náhradní výchovnou figuru. Film nepřináší bohužel žádný inovativní pohled na nacistická zvěrstva nebo spravedlnost, a mnohem zajímavější soudní příběh o revizi vztahů k lidem, co známe, přinesl např. Gavrasův Music Box. Hlavního představitele hraje sice sympaťák, ale advokát se chová ne moc sympaticky - od začátku jako cvaknutím vypínače neváhá kašlat na svoje vztahy, domluvit si sex, aby mohl slídit po domě nebo zničehonic odpustit letitá trauma vlastnímu otci, aby ho využil k práci. Jako úlet mi přišlo závěrečné setkání s nadpřirozenem, přestože proces jinak ústí do akceptovatelného závěru. (21.05.2022)

„Já pojedu s váma.“ - „To nejde kvůli pojištění.“ - „Tak to vás můžu uklidnit. Jelikož pracujete podlé právní normy, která se na vás dívá jako na autonomní podsubjekt, tak vám nic, právnicky řečeno, nehrozí.“ - „Vždycky balíš holky takhle?“ - „Pokazilo se mi auto.“ Nezkušený ale nadšený mladý právník dostane za úkol obhajovat mlčícího, zlověstně vypadajícího Itala, který je obviněn z vraždy, a zdá se, že případ nemůže být jasnější…. Bavilo mě to, tak 3/4 filmu dokonce velmi. Hlavní hrdina je sympaťák, sešlý Franco Nero si to zase uhraje očima (nemusí ani mluvit), tlumočnice přináší příjemné osvěžení spolu s odlehčením vážného tématu a celkově jde o zručně natočenou žánrovku s historickým přesahem. Ale jak už jsem naznačil, závěr se moc nepovedl, poněkud jednostranné vyznění (ambiciózní právník velmi rychle zapomene na to, kdo pro něj byl náhradní, milující rodinou, a jak se k němu naopak zachoval jeho vlastní otec) bohužel výsledný dojem trochu sráží. Nic to ale nemění na tom, že jde o záležitost za slušné 4*. (11.10.2020)

Súdny proces, kde na konci sedí na lavici obžalovaných nemecký systém spravodlivosti, presnejše Drehrerov zákon. Pre Nemecko asi veľká téma, o ktorej som nikdy nepočul. Aj preto mi film prinášal prekvapenia, hoci obsah vyzerá príliš spoilerovitý. Dobré sú živé návraty do minulosti, hlavne tej staršej, menej už tej nedávnej. Koniec je naozaj silný, v totálnom kontraste oproti začiatku. –––– Ani ty nevyzeráš ako právnik. Turek a právnik? –––– Teraz chceš kydať špinu na muža, bez ktorého by si dnes iba predával kebab? (04.02.2022)

Největší herecký sympoš v současném Německu skvěle dokazuje, že umí hrát i v jiných než jen komediálních rolích a já se ho pořád nemůžu nějak nabažit. Tohle soudní drama není teda zcela primárně o něm, ani o jiných postavách, jako hlavně o hrozných praktikách nacistického Německa, které se daří držet pod pokličkou i v dnešní době a není radno proti nim bojovat. [viděno na HBO GO 7.11.2020] (07.11.2020)

Příběh sám je klasickou šablonou. Nezkušený advokát bojuje v na první pohled ztracené soudní při, přičemž proti němu stojí právnické eso a univerzitní profesor v jedné osobě. Asi bych ani nespočítal, kolikrát jsem tohle viděl. Určitý stereotyp nabourává jen blízký vztah, který má hlavní hrdina k protistraně. Ale i když se jedná o kýč, Němci opět využili svojí ojedinělou schopnost pálit do vlastních řad a poslali do světa další neotřele působící sebekritiku. Tentokráte míří nejen na nacistickou minulost, ale i na představitele justice, kteří kodifikovali poválečné právo. Nenašel jsem tu jediný aspekt, který by stál za kritiku. Sice mi ze začátku lezlo na nervy zavilé mlčení obžalovaného, ale i to časem dalo smysl. Soudní jednání sice nepůsobila takovým divadelním dojmem jako ta zaoceánská, ale to neznamená, že by byla méně dramatická. Naopak. Co vyčíst není ani hercům, přičemž M'Barek mile překvapil a Alexandra Maria Lara mě nezklame nikdy. Jako třešničku na dortu beru autorství Ferdinanda von Schiracha, který je sám vnukem nacistického pohlavára odsouzeného v Norimberku. 90% (29.04.2020)