Fanny a Alexandr

Nemám nejmenší tušení, co k filmu napsat, a dokonce ani nevím, jak moc se mi líbil. Přesto jsem si jistý, že tento komentář bude mít alespoň 5 řádků. Za zhlédnutí film rozhodně stojí. Především proto, že je tak jiný. Dal by se přesně uprostřed rozdělit na dvě naprosto odlišné části. První část končí smrtí, zatímco ta druhá končí zrozením. Zhlédnutí jsem velmi dlouho odkládal. O nudě rozhodně nemůže být řeč. Ve vzduchu jsem zaregistroval několik filosofických úvah, přesto se osvícen ani trošičku necítím. Ani po 10 ranách rákoskou bych nepřipustil, že se mi film nelíbil. Jen prostě nejsem cílová skupina. Film je hrozně dlouhý a o 5 hodinovém režisérském střihu se mi jistě bude zdát ještě několik nočních můr, přesto jsem si téměř jistý, že kdyby byl jen o malinko kratší, tak to filmu kvalitu spíše ubere. Ani ty 3* z toho prostě nevytřískám. (03.02.2013)

Fanny a Alexandr. Nejrozmáchlejší snímek geniálního seveřana Ingmara Bergmana. Ten na nás hrál doposud „divadla dvou, tří, čtyř herců“, v nichž se zabýval především pozoruhodnými duševními problémy ženských představitelek (Mlčení, Persona, Jako v zrcadle, Šepoty a výkřiky). Snímky měly značně divadelní ráz, často se děj odehrával jen v několika místnostech (Scény z manželského života) a byly založeny na výborně napsaných mrazivých dialozích, přičemž Bergman projevoval výrazný vypravěčský talent, neustále diváka překvapoval svou nápaditostí a vizuální dokonalostí. Fanny a Alexandr je film poněkud jiný, autobiografičtější. Autor zde vyznává lásku k divadlu a umění vůbec. Shrnuje všechny své vzpomínky, události a tradice, je to taková otevřená nostalgie. Divák tedy film zcela docení až tehdy, je-li ve věku, kdy už něco podobného zažil, protože snímek „zprostředkovává“ vzpomínkám vyplutí na povrch. Copak se vám nikdy ve snech nezjevoval blízký člověk, který nedávno zemřel? Neříkali jste si, že to není možné, a z dálky jste jej poznávali v cizích lidech? To vše zde naleznete. Úspěch a radost po poslední zimní odehrané hře, následný rozpad rodiny, odcizení, nepřijetí nových norem... Bergman nikam nespěchá, více než roční příběh vypráví pomalu, jasně definuje postavy a vztahy, a přestože je na ně nahlíženo z pohledu dětí, nijak zvlášť je „nedeformuje“. Herci jsou obsazeni s typovou pečlivostí a navíc všichni odvádějí výbornou práci (proslov majitele divadla na konci roku o jejich „malém světě“). Precizní kamera může mezi nimi jen tak bloudit a pochytávat jejich těžký umělecký, ale pestře vztahově rodinný život. Věřte, že s každým dalším zhlédnutím (a přibývajícími léty) se vám bude Fanny a Alexandr líbit víc a víc. Na takový finiš kariéry nemohl snad ani sám Bergman na začátku pomýšlet. Všemi svými předešlými filmy dozrával a mnoho úsilí, které vložil do tohoto ohromného opusu, se mu rozhodně vyplatilo. (04.07.2006)

Iba štyri hviezdičky, aj to iba také poslabšie. Bergmann mal určite ambíciu vložiť do tohto filmu to najlepšie, čo pri práci v divadle a s filmom získal. Podľa mňa sa mu to podarilo iba čiastočne. Vo filme je skvelo vykreslená atmosféra a život stredostavovskej rodiny na začiatku storočia, hrajú v ňom vynikajúci herci a obsahuje rad výrazných epizód. Ale tiež dosť výplne, ktorá celok príliš nedrží pohromade. Celkovo ho považujem za mimoriadny film, ale za najlepší ani v rámci Bergmannovho diela nie. (04.12.2014)

Bergmanovi sa genialnym sposobom podarilo vystihnut vsetky podoby lasky - od zamilovanosti az po hlboky intimny cit, ktory robi cloveka naozaj stastnym...laska a srdecnost v rodine, laska otcovska, laska materska, laska surodenecka, laska milenecka, laska v Bohu a laskyplny vztah k sebe a svojim bliznym. A este mnoho, mnoho viac. Dokonalost na filmovom platne! (23.02.2018)

Viděl jsem verzi o délce „pouhých“ 3 hodin, to předesílám. Jak začít… Fanny a Alexander je strašně zvláštní film. S postupující stopáží se v něm není úplně jednoduché vyznat, přestože se zpočátku navenek tváří jako nijak zvlášť komplikované kostýmní drama o jedné velké rodině. Ale to se po hodině mění. Všeobecné veselí (plné lehkých infantilností-jednu za všechny bych jmenoval odzbrojující „ohňostroj“), přeplněná mizanscéna (obsahující hotový arzenál rozličných serepetiček), spousta barev (v čele s dominantní červenou) se totiž najednou převrátí v přesný opak, a rozhodně to není jenom přenesením děje z paláce babičky Ekdahlové do domu biskupa (ostatně i příbytek vitální dámy dojde k „přebarvení“ na bílou). Atmosféra se nejenom změní v depresivní, ale místy v ní divák může skoro vycítit příměs hororu (své udělala i Harriet Anderson v malé roli služebné). A ještě před návratem prapodivná „návštěva“ u Isaka…jakoby divák sledoval postupný vývoj Alexandrovy fantazie. A když už se zmiňuju o hlavním hrdinovi (Fanny tu je div né páté kolo u vozu, rozhodně ne rovnocenná partnerka, jak by se dalo čekat podle názvu filmu), musím podotknout, že mi s přibývající stopáží byl čím dál méně sympatický (zlomil jsem nad ním hůl po nadějném odporu, který se však změnil v ufňukané nic), až mě ke konci už docela slušně iritoval (k závěru mi totiž připadal jako rozmazlený spratek, ne citlivý hoch s velkou fantazií potřebující…něhu?). Naštěstí zde byly i jiné, zajímavé postavy, např. erotoman Gustav Adolf, již zmíněná babička Ekdahlová, démonický biskup a několik dalších. Co se týče samotného příběhu, tak se v něm sice vyskytlo několik slabších momentů (groteskní nástup policie, teta vypadající jako chlap/bratranec zas jako žena + vyloženě „wtf“ scéna s truhlou), ale celkově nenudil. Podstatný pro mě při sledování byl také fakt, že jsem cítil silnou Bergmanovu výpověď o jeho vlastním světě (a samozřejmě dětství), některé repliky byly jakoby přímo směřované k divákovi (od rekapitulujícího tvůrce), i když žádný pohled do kamery se (naštěstí) nekonal. K filmu bych se někdy v budoucnu rád vrátil (až toho budu o Bergmanovi a jeho tvorbě vědět zase ještě o něco víc), pak třeba přehodnotím aktuální slabší 4*. „Jestli Bůh je, nakopal bych ho do prdele.“ – „To je zajímavá teorie, navíc zcela odůvodněná.“ (14.05.2014)