Moucha

Film jsem viděl až po dost dlouhý době co jsem viděl remake který se mi líbil(i když je pravda že jsem do remaku musel vyrůst, viděl jsem ho poprvé někdy když mi bylo 11 a to nebylo zrovna nejlepší). Tahle původní verze se mi líbila ale bohužel mě zas tak moc neuchvátila těch 90 minut mě to bavilo ale není tu nic co by mě bralo na to abych film zkoukl vícekrát. Jistě efekty jsou fajn hlavně finální scéna s pavoukem a Price je tu výbornej, ale bohužel je tu dost hluchých míst a neuvěřitelně mnoho klišé. Líbilo se mi to ale rozhodně jsem nebyl tak odvařenej. (21.12.2012)

Nevěřila bych, že to někdy řeknu - ale ten remake s Goldblumem byl lepší. Cronenberg ho natočil hnusně (v tom dobrém slova smyslu), mrazivě a jako horor. Tohle je čistá konverzačka, z níž je nejlepší závěr filmu. "Help me! Help me!!!" křičí moucha s lidskou hlavou chycená v pavučině. Tuším, že před padesáti lety, tenhe film lidi zvedal ze židle, ale dneska to působí spíš jako komedie, a to se starým hororům směju málokdy ;-) (05.07.2009)

Mouchu jsem shlédl natěšen na další skvělý výkon Vincenta Price, jak jsem ale ihned zjistil, v tomto filmu hraje spíš druhé housle. Vědce, který se nezdařeným přesunem v prostoru začne měnit ve velkou mouchu hraje David Hedison. Moucha je ještě dnes působivá tím, že víc zakrývá než ukazuje. Divák většinu filmu nevidí žádnou obludu, znetvořený vědec má na obličeji roušku. Maska „velkého mušáka“ už dnes sice působí legračně, atmosféra je tu ale vybudována tak brilantně, že vám i přes lehké pousmání povstanou chloupky na zátylku! Asi nejsilněji na mě zapůsobil závěr, ve kterém je nalezena v pavoučí síti moucha s bílou hlavičkou. Moucha z roku 1958 tedy ani náhodou není přehlídkou laciných masek (i když i na to dojde) a efektů. Je to skvělá ukázka toho, že ne každý horor po letech zestárne, a že lidská touha po překonávání fyzikálních zákonů je věčná. Přinejmenším ve filmových hororech. (25.12.2006)

Kdybych měl srovnávat, tak Cronenbergův remake je co do hororových propriet výživnější, plný neodolatelného hnusu, ale tenhle předobraz má zase fikanější příběhovou strukturu. První půlhodinu si rejže hraje s divákem paranoidní hru (je ta ženská fakt blázen, nebo co se to k čertu děje?) a pak díky flashbackům se odkrývá hrůzná pointa, kdy brutálním mordem v lisu to nekončí, naopak si tvůrci připraví ještě jedno překvapení, díky kterému se příběh zvrátí o 180 stupňů. Některé scény jsou fakt hororový strop, nikdy bych neřekl, jak napínavé múže být chytání obyčejné mouchy, s vědomím toho, že jde vlastně o lidský život. Má to i jedinečný vědecko-fantastický rozměr. The Fly se stal významným milníkem pro vývoj filmové vědecké fantastiky jako celku. Jak uvádí mnohé chytré knihy, toto je úplně první film, který využívá myšlenku jaderného štěpení a fúze, myšlenku, že hmotu lze přeměnit na energii a energii zpět na hmotu. Je to přesně stejný princip, který přijal za své až o 20 let později Star Trek a jeho slavné teleportační zařízení. A kdyby nic jiného, tak za zjištění, že mouchy mají rády mléko smíchané s rumem, tenhle báječný film přeci stojí :o) (05.10.2021)

Původní Moucha má se slavným Cronenbergovým remakem společnou jen hrubou kostru příběhu a v dnešní době už působí poněkud archaicky. Nejen svými šablonovitými postavami, hereckými výkony ("schizofrenní" zápas s vlastní muší rukou byl vydatně komický) a filmovým jazykem (stavba scénáře a banalita některých dialogů), ale i "vědeckou" stránkou zápletky. Tam, kde Cronenberg použil skvělý nápad o splynutí lidské a muší DNA, vystačili si v osmapadesátém s konstatováním, že jejich "atomy se promíchaly". Hm, no dejme tomu, že pro masy bylo tehdy tohle vysvětlení dostatečné, ačkoliv o DNA už se nějaký ten rok vědělo. Ale proč tedy mozek v oné muší hlavě zůstal lidský? A lidský zůstal nejspíš i v lidské hlavě mouchy, soudě podle křiku v pavučině... Ale právě tady musím obrátit, protože zrovna tahle nečekaná scéna mě pár minut před koncem filmu hodně nadchla. Samozřejmě že ne svou trikovou stránkou, ale svým obsahem. I odmaskování pána s muší hlavou bylo docela působivé a nepochybuju, že při něm před půl stoletím leckterá dáma v biografu vyděšeně vyjekla a v noci pak měla neklidné sny. A líbila se mi i příjemně morbidní scéna s lisem. Takže divácky jsem s filmem docela spokojený, ale tak velký milec filmového retra zase nejsem, abych mu dal víc než tři hvězdy. (20.06.2016)