Jít krást koně

podle traileru jsem čekala víc.mnohem víc.Dočkala jsem se jen nudy což je u Skarsgarda neobvyklé.Možná že měl zrovna čas tak si zkrátil chvíli.Příběh,kde se prolínají dvě časové osy z temné minulosti a přítomnosti.Vina a odpuštění.Takhle píší seveřané i knihy.Minimum dialogů.Pouze titulky ,kdy když se podíváte na okamžik stranou unikne vám, třeba ,klíčová věta.Minimalistické exteriéry.Kus louky,kus lesa,úsek řeky...O koně až tak nešlo. (14.12.2020)

Typicky severská dráma s množstvom melanchólie a v tomto prípade aj nostalgie vyžarujúcej z hlavného hrdinu. Keď do toho primiešame charizmu najznámejšieho hereckého Nóra, tak to celkom dobre funguje. Tie sekvencie z minulosti sú trošku chaoticky zrežírované, ale samotný príbeh je celkom fajn a divák si možno užije aj pár emócií. Ku mne sa dostali len čiastkovo a preto dávam "len" silné tri hviezdy. 65 % (30.11.2021)

Šla jsem na tento film, protože v rámci předsevzetí do Nového roku, chci chodit do kina častěji a když mam čas. Dle hodnocení tady jsem tomu nedávala moc šancí, ale film mě překvapil. Nejen známým jménem, ale i možná tom, že jsem presycena holywoodskymi filmy, kde děj je víceméně jasný. Tento počin je oddechový, je v něm krásná krajina, fauna a flora....děj jsem hltala od začátku do konce a libil se mi, libil se mi i herecký výkon postav a syrovost toho filmu. Ano je pro nekoho spousta lepších filmů, ale myslim že ty, co jsou filmoví fajnšmekry to bude aspon něco....Dle meho nazoru hodnocení je mezi 70-80% i když můj úsudek ovlivňuje odklon v posledních mesich k severské tvorbě (11.01.2020)

„Ne, nebylo to v pořádku. Nebylo to takové, jaké to mělo být. Otázka, kterou jsem si pokládal znovu a znovu, byla…věděl jsi už tehdy, že za mnou nepůjdeš? Věděl jsi, že tohle je naposled, co se vidíme?“ Trochu hůře uchopitelné drama, ve kterém není tak jednoduché se vcítit do všech postav. Tohle trochu bolestivé probírání se minulostí, bilancování, smiřování s ostatními (a sebou sama) mě ale vcelku bavilo. Stejně jako některé myšlenky (včetně té hlavní o bolesti) a lehce tajemná atmosféra plná melancholie. Nechybí ani solidní řemeslná stránka a dobrá hudba, tak jak jsem u Molanda zvyklý. Osobně to pro mě byl jeho zatím nejslabší film (zvlášť v porovnání s o 3 roky starším Vzkazem v láhvi), přesto ty ještě slabší 4* dám. „Vždy jsem si myslela, že ty úvodní řádky byly děsivé. Že nemusíme nutně hrát hlavní roli v našich vlastních životech. Strašné! Jakýsi život ducha, ve kterém jsem nemohla dělat nic jiného než sledovat osobu, která zaujala moje místo.“ - „Nevěděl jsem, že máš takové myšlenky. Nikdy jsi mi to neřekla.“ - „Ne.“ (22.03.2024)

Spomalená melanchólia alebo nadávkovanie smutným spomienkovým vizuálom z preneseného pocitu vinu. Film ja založený hlavne na zvedavosti z toho, akým štýlom postupne odkrýva črepinky minulosti, aby nakoniec ostal zakliesnený v neuchvacujúcom príbehu, ktorý však niektorých osloviť môže. V oživení veci minulých si totiž pán v najlepších rokoch spomína aj na časy, kedy o erektilnej dysfunkcii ani nesníval a prichádza tak k šíreniu genofondu kadejakým divným spôsobom i v lesných porastoch, ale vraj aj v tom je krása mladosti. (08.04.2024)