Tenki no ko

Navzdory původnímu záměru nezačnu svůj komentář srovnáním s minulými díly Šinkaie (a zvláště tím posledním), nýbrž začnu tím, čím je tento film oproti jeho předchozím počinům jedinečný. Nuže: čím film rozhodně vyniká, je výborné vyobrazení snah o předčasné dospívání a konfliktu naivních hlavních hrdinů s realitou, kdy zjišťují, že skutečně dospělým se nějaký patnáctiletý floutek zkrátka nestane ze dne na den – nejednou jsem si při sledování vzpomněl na čtení Kafky na pobřeží, kde se Murakamimu podobnou problematiku podařilo rovněž skvěle zpracovat. Další zářez si Šinkai zaslouží za jedno z nejpreciznějších zpracování japonských reálií, jaké jsem kdy v anime viděl – západní divák to možná tolik neocení, ale nešlo si nevšimnout, jak se i japonští diváci v sále pochichtávali nad tím, s jakou nečekanou pečlivostí a smyslem pro nejmenší detail Šinkai vyobrazuje život v důvěrně známém Tokiu ve snaze zachytit co nejvěrněji realitu, stejně jako je pozoruhodné, u kolika známých firem a jejich výrobků si vyjednal užití ve filmu bez zkomoleného názvu. A komu snad nelahodila příběhová mnohoznačnost, zamotanost a osudovost v Kimi no na wa., ten by měl zvážit zhlédnutí, protože Tenki no ko nabízí o poznání čitelnější, snad by se dalo říci civilnější příběh, který je přístupnější širšímu publiku než jeho předchůdce (a teď to nemyslím jako kritiku). Naopak Šinkaiovy trademarky, které byly přítomny v předchozích filmech – Tokio, vlaky, melancholie, klavírní hudba, západy slunce, déšť –, jsou samozřejmě přítomny i zde a opět v koňské dávce, přičemž počasí zde hraje dokonce hlavní roli. A jak tedy vychází ze srovnání s Kimi no na wa.? Styčných bodů se nachází mnoho (hlavní hrdina z předchozího filmu se tam dokonce i na chvíli objeví!), takže se srovnání vyhnout zkrátka nejde, ale Tenki no ko z tohoto srovnání kupodivu nevychází vůbec špatně. Jedná se o řemeslně velmi dobře zpracované dílo, které sice už neobsahuje ten „wow efekt“ jako jeho předchůdce, a byť věřím, že se do jisté míry mohlo jednat o záměr, tak mi ve filmu také chybělo pečlivější představení rodinného zázemí postav, zvláště pak u Hodaky, a nějaká silnější katarze v závěru – Šinkai bohužel vyložil trumfy asi o 10 minut dopředu a samotný závěr tak už neměl čím překvapit a zasáhnout diváka. Sečteno podtrženo – film, který stojí na svých vlastních nohách a stojí za to jej vidět, jen má tu smůlu, že navazuje na velmi úspěšného předchůdce a jsou u něj očekávání nastavena proklatě vysoko. Prosté 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 8/2019.) (02.09.2019)

3 roky dozadu ma Makoto Šinkai ohromil svojim filmom "Your Name". Vzal si tému, ktorú sme poznali a zaobalil ju v niečom úplne unikátnom. A vďaka tomu absolútne zažiaril a patril v mojich očiach medzi absolútne highlighty japonského filmového anime. Už len z toho titulu bolo "Weathering With You" jedným z mojich najočakávanejších filmov na rok 2020 (Viem, že vyšiel už roku 2019, no dôležité pre mňa je, kedy si ho môžem pozrieť ja.) a dnes som konečne film mohol vidieť. A po dopozeraní som mal pocit, že išlo o skutočne vynikajúci filmový počin, no nemyslím si, že by ma upútal rovnako ako jeho predchodca. Sú tu určité elementy, ktoré mi úplne nepasovali, no k tomu sa dostaneme. V prvom rade si povedzme plusy filmu. A najvýraznejšie tu pre mňa vychádzajú animácie. Úprimne. Pozrite sa na ten film. Je tu obrovský cit pre detail. Tokyo vyzerá nádherne a pôsobí realisticky. Keď Hodako dostane v McDonalde svoj Big-Mac, tak som vnútorne mal pocit, že vyzerá úplne ako z reklamy. Nádherný, farebný a plný života. Scénky s počasím sú vždy perfektne zvládnuté. Vizuálne je na čo sa pozerať a efekty sú krásne. Takže v tomto smere film vysoko oceňujem. Vedľajšie postavy sú podľa mňa tiež veľmi dobré. Hodakov šéf Keisuke je mi sympatický a rovnako aj jeho asistentka Natsumi. Hinin mladší brat Nagi mal dobré momentky. Takže v tomto smere som spokojný. Hlavní hrdinovia sú okey, no nevedel som si k nim asi vybudovať také veľké puto, ako by film chcel, aby sme si vybudovali. Neviem. Mám pocit, že o Hodakovi sme toho moc nevedeli a nerozumel som dokopy jeho dôvodom, prečo sa nechcel vrátiť domov. Ušiel do Tokya, no dokopy nič viac o jeho histórii nevieme. Nepoznáme jeho vzťahy s rodinou, jeho dôvody ani nič. Hina je na tom o niečo lepšie. Dozvieme sa trošku niečo z jej minulosti a páči sa mi jej optimizmus, no jej rola vo filme je dokopy len tá, že slúži ako láska pre Hodaka. Každopádne jej schopnosti sú super a keď bude scénka na hotelovej izbe, tie animácie s tým súvisiace rovnako. Na druhú stranu ale mohli byť hlavní hrdinovia zaujímavejší. Film však pre mňa najviac zlyháva v jednom dôležitom elemente a tým je tá story ohľadom polície. Nemám pocit, že to veľa pridáva, zdržuje to film a kladie nám to zbytočné prekážky. Toto nebolo pre film potrebné. Mňa osobne to nebavilo. Asi som dal svoje očakávania vysoko na tento film, alebo mi ranný film "I Want To Eat Your Pancreas" ponúkol niečo viac. Každopádne napriek tomu, že ide o silný film a môžem odporúčať na zhliadnutie, nie som vnútorne tak nadšený, ako som si myslel, že budem. Hodnotenie: B+ (09.05.2020)

Jako vždy chválím animaci, je fakt nádherná. Zajímavý byl také nápad vložených písní, znělo to jako opening/ending pro začátek/konec životních etap hlavního hrdiny. Postavy a jejich charaktery byly ok. Potud dobré, fajn, nepodprůměrné. Ale pak scénář. Bože můj, ten scénář! Pane Šinkaii, najděte si někoho na psaná scénářů a oddejte se animaci a režii, protože ty scénáře vám prostě moc nejdou. Možná je kniha lepší, ucelenější, dává větší smysl, ale tohle bylo fakt špatné. Divně rozhárané, dlouho člověk vlastně tápá, o čem to konkrétně je a když se to tak nějak jakž takž ukáže, tak se do toho zamotá další motiv. Kdyby to byly dva různé film, bylo by to lepší. A pak ten konec! Bože, ten konec! Už dlouho jsem neviděla nic stupidnějšího. SPOILER Tři roky neustálých dešťů? a všichni jsou s tím v pohodě, hlavně věci, byty, co nepodléhají plísni, korozi, propadu, celosvětový potápějící se řád? Po třech letech dešťů by to určitě bylo takhle sluníčkové. Jupí. KONEC SPOILERU A bohužel mě to koukání zase tolik nebavilo. Vlastně jsem se docela těšila, až to skončí. (09.06.2021)

Je mi líto, že to musím říct, ale nejnovější Shinkaiův počin mě nezaujal tak, jak jsem si původně sliboval. Samozřejmě filmu nechybí originální zápletka a litry, opravdu ohromné litry deště. Tento oblíbený prvek, jenž je typický pro prakticky všechny Shinkaiovky, zde funguje ale reverzně - když prší, věci jsou v pohodě, ale jakmile přestane a vysvitne slunko, všechno je zkrátka špatně. Vizuální stránka výtečná, jen jsem si všímal, že i zde se přesto občas šetřilo - přelet nad nočním Tokiem byl dost odfláklý a neunikly mi ani statické detaily - nehybná světla vozidel na silnicích. Na to, že se jinak využívala klasická 2D animace a vše se hýbalo, mě i tyto malé detaily, jichž si normální člověk nevšimne, dost vyváděly z míry. Největší škoda je, že jsem si nedokázal udělat za skoro celé dvě hodiny k úhlavním postavám silnější vztah a zejména u vyvrcholení mi bylo prakticky jedno, co s nimi bude. Děj příliš sázel na fantastičnost spojenou s romantikou a od dost dobrého úvodu, kde se hrdina potýkal s realistickými problémy uprchlíka, upustil od jakékoliv snahy o větší logiku, nebo aspoň promyšlenější děj. Ano, třeba Zahrada slov pojednávala vyloženě o romantice a ničem jiném, ale tuto stránku vystavěla dokonale (a taky tam lilo jak z konve). Tady? Mišmaš, u jakého jsem nevěděl, na co se opravdu soustředit. Na celkem zajímavé osudy vedlejších postav? Na divně se rozvíjející vztah těch úhlavních? Nebo na tu fantasmagorii pojednávající o dešťové kněžce? To, co mě nejvíc zajímalo, jsem se stejně nedozvěděl - třeba důvod, proč skutečně hlavní hrdina utekl z domova, co přesně mu na jeho starém životě vadilo. Akorát jsem doufal, že se přinejmenším dočkám zajímavého závěru. A dočkal, jen trochu jinak, než bych si býval myslel. Kimi no na wa to zkrátka ani zdaleka nepřekonalo a myslím, že na tento snímek i přes jeho veškerou snahu navodit silné emoce brzy zapomenu. Tak snad se mi příště mistr Shinkai trefí líp do noty! (19.04.2021)

Týmto sa so Šinkaiom definitívne lúčim - pritom to bola taká prekrásna téma, podnetný svet a neošúchaná metafora. Jeho filmy ma, bohužiaľ, vždy silne iritovali svojim prehnaným pátosom a sentimentalitou. Dôvodom tu však môže byť aj japonská predstava o erose. Tu zobrazená láska mi prišla na jednej strane zvláštne netelesná, neživelná (aj napriek všadeprítomným živlom) a na strane druhej až príliš egoistická a prepiata. Tu si možno do Japonska projektujem vlastné predstavy, neviem, ale zdá sa mi, že Japonci si na našu západnú formu lásky stále "nezvykli" (však prečo by mali) a výsledkom je takýto prapodivný hybrid, ktorý je v jednom smere úplne prestrelený a v druhom mu niečo dôležité chýba. Spomenul som si tu niekoľkokrát na neznesiteľné túženie a kozmos trhajúcu vášeň iných pubertiakov - Rómea a Júlie - a z tohto porovnania odchádza tento japonský obraz niekam preč - mimo mňa. Japonci sú mi asi bližší v iných polohách - v polohách jemných distingvovaných náznakov, odstupu a akejsi zvláštnej opatrnosti. Poézia lásky a mystika tu navyše zostali len deklamované a "natvrdo" zobrazené, čo je podľa mňa dôsledok Šinkaiovej hyper-realistickej kresby a neschopnosti dôslednejšie rozprávať štýlom. Stvárnenie a ani samotný svet nedával tušiť niečo skrývajúce sa "za...", prostredie tu nezačalo získavať vlastnú tvár, ktorá by mu dodávala až ľudské, či božské rozmery (ako u Naomi Kawase), ani nezískavalo nádych nejakej nálady (ako napr. v básňach tanka) a ani sa tu z úzadia pamäte neozývali hlasy šamaniek, nevstupovalo sem niečo archetypálne. Všetko tu vyvstávalo v tej najdeklamatívnejšej rovine. A s tým súvisí aj výsledné hodnotenie - v niektorých momentoch veľmi netradičná, v iných až príliš cudzia a v ďalších zas až príliš konvenčná, doslovná a banálna žánrovka. (21.10.2021)