Odpočívej v pokoji

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď. (29.03.2015)

K tomuto seriálu bylo již mnoho řečno a mnoho napsáno. Neubráním se však tomu, abych taky přispěl svým názorem. Seriál z prostředí pohřebácké rodiny Fisherových, z nichž všechny charaktery, ať jsou sebešílenější, si proste musíte zamilovat, mě totálně uzemnil a stal se pro mě návykovým. Ruth, Nate, David, Claire, Brenda, Keath, Rico a další prožívají své životy a veškeré jejich chování je naprosto uvěřitelné a bravurně zahrané. Herecké výkony v tomto seriálu absolutně nemají konkurenci. Uvěříte každé emoci, každému pohledu, každému fuck, které zazní, no řekněme, mnohokrát. Další věc, kterou bych rád vyzdvihl je hudba a uvodní znělka, která ve spojení s uvodní obrazovou sekvencí je prostě geniální. Dá se ni dívat znova a znova, ostatně jako na celý seriál. Ironie,sarkasmus a černý humor ve spojení s někdy velmi morbidními výjevy je v dokonalé rovnováze a nikdy není mnoho jednoho ani druhého. Každá epizoda je do detailu propracována a je vidět že na nich pracoval kolektiv velmi talentovaných lidí. Samozřejmě nesmím zapomenout na hlavního tvůrce, scénaristu a režiséra několika epizod Alana Balla. Myslím že si je velmi dobře vědom toho, že nic lepšího už nikdy nevytvoří. Pokud začínáte s sfu úplně od začátku, tak vám dám dobrou radu. Užívejte si každou epizodu, každou scénu, každou postavu, protože to co příjde na konci páté řady vás naprosto odrovná a budete se přát aby to nikdy neskončilo. Takovou emociolnální nálož jsem u žádného seriálu ani filmu nezažil, a troufám si tvrdit, že už ani nezažiju. Six feet under patří k tomu nejlepšímu, co jsem ze seriálové tvorby kdy viděl a osobně jej řadím na svůj top1. You can't take a picture of this, it's already gone. (13.01.2011)

Po druhej sérii: Z času na čas, keď mám chuť rýpať, sa pýtam ľudí, prečo preboha sledujú slovenské kraviny typu Panelák. Najčastejšou odpoveďou býva: "Pretože je to seriál zo života." Hmm, nie, nie je. Videl som len zopár častí, ale nálepka "zo života" je posledná, akú by som Paneláku priradil. Možno sci-fi. Príbeh odohrávajúci sa v súčasnosti predsa nerobí zo seriálu "príbeh zo života". Tým ho robia uveriteľné postavy, ktoré konajú tak, ako by reálne postavy naozaj konali a príbeh sa vyvíja tak, ako by sa v tomto svete naozaj vyvíjal. Jednoducho hovorí pravdivo o tom, ako to naozaj chodí. O tom, o čom sa veľa ľudí bojí rozprávať, alebo si dokonca odmieta pripustiť (..a tak sa radšej necháva presviedčať, že veci fungujú tak, ako v Paneláku). Six Feel Under je skutočným seriálom zo života. Po prvej sérii som ho síce nedokázal ešte plne doceniť, ale niekde na začiatku druhej série sa mi dostal pod kožu. Po skončení ďalšej a ďalšej časti som mal pocit, že sa mi dostalo niečoho výnimočného. Takmer každú druhú vetu som mal chuť vytesať do kameňa. A nemal to na svedomí len geniálny scenár, ktorý musel písať minimálne Boh, ale aj výborne vymyslené (a obsadené) postavy, vďaka ktorých rôznorodosti sa v seriáli stále deje čosi z každej oblasti života. Teším sa na ďalšie série. (25.05.2011)

Které slovo charakterizuje tento seriál lépe - "život" nebo "smrt"? Jsou to jednoduše obě, neboť jedno bez druhého stejně nemůže existovat. Six Feet Under vyobrazuje život, smrt a všechny strasti postmoderní společnosti naprosto dokonale a přirozeně, na nic si nehraje, nemoralizuje, v rámci možností nepřehání a nikdy nezkresluje (mimo jiné překonává i můj milovaný Cold Feet). Charaktery jsou natolik propracované, že propracovaností vůbec nepůsobí - jsou to lidé jako my a přesto si je oblíbíte víc, než kdejakého seriálového leadera (tahouna), nebo hrdinu v pravém slova smyslu. Jedinou pihou na kráse je, že děj někdy malinko poleví na dramatičnosti, ovšem stále v rámci 5 hvězdiček. PS: Závěr byl emocionálně to nejsilnější, co jsem kdy na /obrazovce/ viděl - brečel jsem jak malý kluk. 10/10 (22.01.2009)