Odpočívej v pokoji

Alan Ball a jeho "excentrický civilizmus" sa plne vyrovnáva vrcholom americkej prózy 90tych a 00tých rokov (Wallace, Franzen). Morbídny humor, plná škála absurdna, precitnutia, neurózy a existenčné krízy postáv sú aj po 20tich rokoch výborná protilátka na svet "ktorý zabudol, že existuje aj niečo iné, ako zábavný priemysel... napríklad život". Vlajkovou loďou sú prieniky a vizualizácie fantázií a myšlienkových pochodov postáv, s podobnou silou, akú mali terapeutické session v taktiež hbočkárskych Sopranovcoch. Obe série predstavujú silné charakterové drámy svojej doby. A vlastne celého začiatku 21. storočia. (13.08.2023)

Povedený seriál,který fantasticky mísí drama s černým humorem a slušnou dávkou cynismu.Velké zklamání jsem zažil ve chvíli,kdy jsem zjistil,že moje oblíbené reklamy se vyskytují pouze v první epizodě,ty byly geniální.Děj prvních tří řad mě úplně vtáhl,bavil jsem se nad tím,jak se rozvíjejí charaktery jednotlivých postav a zajímalo mě,jaký způsob smrti zahájí další epizodu,ale čtvrtá i pátá řada na mě působily trochu utahaně,všechno zachránil závěr seriálu,měl jsem obavy z příliš optimistického konce s nadlimitní dávkou patosu,místo toho přišlo brilantní zakončení,které mě opravdu potěšilo. (02.11.2016)

Vždycky mi přišlo, že seriály, které se snažily podat životní příběhy hlavních hrdinů, nepřinesly ke konci nic pozoruhodného, nad čím bych se extra pozastavila, krom toho že ta chodí s tím a ten se rozešel s tamtou a tamti si koupili dům. U Six Feet Under tomu bylo jinak. Každý díl přinesl něco, nad čím jsem se pozastavila a některé díly byly tak silné, že můžu říct, že mě žádný seriál takhle citově nevyždímal a neobohatil zároveň. Poslední epizoda byla skvělým završením a rozhodně zde neplatilo, že s rostoucím počtem sérií by kvalita klesela. (15.01.2011)

(Viděno kompletních 5 sérií) „Jednoho dne se probudíš a tvoje dítě ukradne kus nohy! Kde jsem byla?!“ - „Prohrávala jsi 25 tisíc dolarů.“ Tak nakonec jsem vzal na milost i Ruth (i když mi jako jediná pila krev po litrech), přece jen je to rodina (ehm, opravdu jsem si zrovna přivlastnil celou „Fisherovic famílii“?!). Hned 1. díl mě obrovsky chytl (pomohly i funebrácké reklamy) a s každou další epizodou jsem byl nadšenější. Strašně mě bavilo hádat, kdo a jak v úvodu každého dílu umře (tvůrci si s divákem škodolibě hrají…jakože tu krutou zlomyslnost v 3. sérii nebylo snadné rozdýchat) a zcela zúčastněně a napjatě jsem sledoval, ba dokonce prožíval životní osudy mých stále víc oblíbenějších hrdinů. A že na něco tak chytlavého, přirozeného a černohumorného v seriálové tvorbě jen tak nenarazíte (pokud vůbec). A dojetí + pocit prázdnoty po posledním záběru? I to o něčem vypovídá. Zcela jasných 5* a přidání do mé seriálové top. „Můj manžel byl vybagrovaný z přístavu Long Beach, rozpůlený lodní vrtulí.“ - „Takže zavřenou rakev…“ (11.11.2017)

Odchylky od normálu v nejryzejší, a přitom nejrealističtější podobě vygradované do nadpozemských výšin. Když už si myslíte, že svět nemůže být pošahanější, Six Feet Under vás přesvědčí o opaku. Nikdo není normální, nikdo nedochází zaslouženého klidu - leda až po smrti. Jak řekl Charles Bukowski: "smetiště se plní. blázince se plní. nemocnice se plní. hřbitovy se plní. nic jiného se. nenaplní." - svět a jeho tak často skrytá tvář pod mikroskopem, od odsávání tělních tekutin přes drogy a umění, lásku a nenávist ve všech podobách až k černohumorným vtípkům a subjektivním promluvám, zážitkům a snům postav. Krutý život plný hledání sama sebe, někoho, kdo vás bude doplňovat, té správné práce, toho "něčeho", co nás bude nutit žít... všechny odstíny modřin a zranění, ať už viditelných nebo okem nepostřehnutelných, psychických, myšlenkových rozkladů a přešlapů, které nikdo nezvrátí, a zároveň to správné, co v životě je - rodina, láska, chuť žít a přežít všechno, co člověka pohřbívá šest stop pod zem. (15.01.2012)