37 sekund

Tento neuveriteľne úžasný projekt hovorí o obrnou postihnutom dospievajúcom dievčati, ktorá si plne uvedomuje svoj stav a vníma svoj osud taký, aký reálny pre ňu je. Niečo tak úžasné, s tak hlbokou myšlienkou, ktorá sa skrýva za 37 sekundami, je priam fascinujúce. Čo tento príbeh ponúka je zbytočné komentovať ďalej. Kto má srdce na pravom mieste sa môže pripraviť na úchvatný a nezabudnuteľný Japonský kinematografický skvost. (02.02.2020)

Mladá Yuma je vinou dětské obrny odkázána na invalidní vozík. Žije s přehnaně starostlivou matkou, její šéfka, editorka úspěšných comicsů jí sere protože se za ni stydí a nedovolí jí v práci se nadále rozvíjet. A tak začne Yuma kreslit porno comicsy, koupí si vibrátor a celkově se začne víc a víc zajímat o své tělo, aby byla dobrá v kreslení porna. Postupem času si najde přátele a zjistí, že má v Thajsku sestru za kterou se na vlastní pěst vydává. Ono to vypadá celé nadějně, ale Japonci jsou prostě blázni. Ten příběh se v polovině začne ubírat jiným směrem a já nevěděl kde. Chvilku je Yuma zakřiknutá, pak se z ní stane pomalu nymfomanka, která chce přijít za každou cenu o věneček a pak zase letí kajsik do Thajska hledat ségru. Tam jí doprovází nový kamarád, tak sem čekal že ten její princ na bílém koni bude právě on, ale prostě ne a najednou je konec. Tak já nevím, tak nadějný příběh a hovno z toho. Jo a za srdce to chytnout ani nemůže, nejsem Japonec a nerozumím jejich kultuře. 45% (04.05.2020)

Křehký příběh, při kterém se mi chtělo až brečet. Zajímavé téma, všední problémy, které ovšem vzhledem k postižení hlavní hrdinky stávají se nevšedními. Silné okamžiky, až už ty, kde se mluví, nebo i ty, které slov nepotřebují. A v závěru jsem slzy už neudržel, protože jsem toho byl pln a muselo to jít ven. Skvostný bonbónek. (09.02.2020)

Skrytý japonský skvost na Netflixu. Velmi přirozeně napsaný scénář a citlivé a přesto velmi upřímné provedení. Režisérka a scénáristka HIKARI toho sice ještě nevytvořila moc, ale očividně jí talent nechybí. Rozhodně byla dobrá volba obsadit do hlavní role skutečnou handicapovanou dívku, ne pouze herečku. Film tím získává na autenticitě a nutno říct, že Mei Kajama je skutečně v roli Jumy skvělá. Za tímhle snímkem jde vidět velký kus práce a také snaha o citlivé a pravdivé vyobrazení tématiky, která je místy velmi choulostivá. Zdá se, že na pozadí proběhlo mnoho konverzací mezi režisérkou, Mei Kajamou (dle krátkého interview dostupného na YT byla zahrnuta i její matka) a zbytkem štábu. A to vše se ve finálním díle odráží. Film je zároveň pozitivně laděným náhledem do vnitřní cesty jedince za osobní svobodou. Juma může být pro mnohé inspirací, že i zdánlivé překážky a omezení se dají překonat, pokud má člověk dost kuráže a dívá se na věci z té lepší stránky. Líbí se mi věta na anglickém plakátu: Disability is a state of mind. Přesně to vystihuje esenci tohoto filmu. Dále ještě zmíním, že mě potěšilo zahrnutí osobité dívčí kapely CHAI do hudebního soundtracku. Film obsahuje jak titulní píseň N.E.O., tak i jejich další píseň Hai Hai Akachan. A myslím, že právě jejich optimistický a svérázný styl k filmu dobře pasuje. 37 sekund mi zkrátka a jednoduše hodně sedlo a režisérku/scénáristku HIKARI budu mít tímto nadále v hledáčku. ~(4,7★)~ (14.05.2024)

Japonskú kinematografiu mám rád a téma filmu je zaujímavá. Cesta mladej manga umelkyne s postihnutím, ktorú všetci vytrvalo ignorujú, za slobodou a vlastným šťastím. Hlavná hrdinka ma ale väčšinu filmu tou svojou ukňouranosťou neskutočne iritovala a film bol tak únavný a deprimujúci, že pre mňa bolo veľmi ťažké udržat pozornosť. (10.08.2024)