Tenet

Samozřejmě pořád lepší než většina produkce Hollywoodu, ale v rámci Nolan filmů za mě nejslabší článek. Chápu, že postavy agentů jsou (snad) záměrně zaměnitelný, aby zapadly do prostředí, které je záměrně nudně sterilní, obyčejný a každodenní, když se tu ostatně zachraňuje naše denní nuda života. Ale mně tahle realisticko fantasmagorická variace na Bondovky nepřesvědčila konceptem, který je prostě perspektivně pretáčená VHS, úsměvně stereotypním padouchem (Jack Ryan reloaded), a už vůbec ne průhledností zápletky, která drtí špiónská a timetravel klišé se strojovou přesností a marně se snaží dodávat osobní emoce skrze obligátní rodinný motiv vazby na dítě. Poprvé mám pocit, že Nolan potřebuje dramaturga, anebo aspoň studiový dohled. Nebál bych se totiž mluvit o dosažení hranice nabubřelosti, která by už brzy mohla být směšná. Menší měřítko by Nolanovi prospělo. (30.08.2020)

Nevím, co na tom komu připadá složitýho. Stačí si představit čas jako klubko nití, zapálit ho a poslat ho do série propojených spirál uvnitř dalších propojených spirál, kudy se bude pohybovat samozřejmě bez ohledu na gravitaci, až se vynoří v blouznivém snu, který se zdá něčemu v zákulisí vesmíru. Fakt, takhle primitivní to je. První polovina je bondovka, jakou by natočil Michael Mann - taková jakože seriózní a ne úplně zábavná, třebaže se tu loupeže provádí stylem Rychle a zběsile - potřebujem něco ukrást, tak nabouráme letadlem do trezoru, to dá přece rozum. To platí i o automobilové honičce, ale jednotlivé typy akčních scén (bitky, honičky, přestřelky) hlavně demonstrují reverzní princip filmu, který se naťukne v první polovině a v druhé vám zavaří hlavu. Problém vidím trochu v tom, že pouštět si auta rotující po dálnici pozpátku je taková divná atrakce a popsané verbálně ty scény zní zajímavěji, než jak vypadají… Jinak o co ve filmu celou dobu jde a jak to tak nějak funguje zhruba chápete, ale abyste to rozpletli kompletně napoprvé zjevně nebyl tvůrčí záměr. S tím jsem ale problém neměl, pro mě nefungovaly hlavně postavy. Ústřední agentská dvojice je charakterově i herecky dost nevýrazná a chybí jim i nějaká osobnější zainteresovanost do mise - v podobném Inception měl hrdina jasnou osobní motivaci a minulost a sledovali jsme herecky hodně sympaticky poskládanou partu. Nikdy předtím mi ta údajná nolanovská chladnost nevadila, ale tohle je fakt velkolepý a pozoruhodný intelektuální konstrukt bez srdce. Když tedy pominu Nolanovo vyznání lásky luxusním oblekům. (27.08.2020)

Cez všetkú technickú vycibrenosť, ktorú som od Tenetu podľa očakávania aj dostal, musím konštatovať, že som sa už dávno po žiadnom filme necítil tak prázdne. Nolan už aj doteraz balancoval na hrane emocionálnej ľadovosti, ale v Tenetu dosialhol novú úroveň odosobnenia od postáv a príbehu. Ten film neobsahuje jediný moment či dialóg, kde by som si dokázal vytvoriť hlbší vzťach ku ktorejkoľvek postave. Hrátkou osudu - či reality - je, že kôli Dune tu režisérovi nemohol vypomôcť ani jeho dvorný skladaťeľ, Zimmer. Nie že by Hans skladal hudbu, ktorá je najcharakteristickejšia svojou schopnosťou podporiť emočné dianie na plátne, ale predsa len, jeho inštrumentácia na rozdiel od Göranssona obsahuje celkom slušný arzenál živých nástrojov, a jeho skladby majú hlavne schopnosť umocniť jedinečnými harmonicko-melodickými kombináciami v už stokrát videných i nevidených scénach. V Tenetu je hudba digitálna, cyklická, a len nahráva duniacej prázdnote, ktorá obklopuje celý film. Bolo to pre mňa o to ťažšie sa s tým zmieriť, pretože inak má film neuveriteľné scenérie a dychberúce zábery. Samotný príbeh je tiež veľkým sklamaním. Paradoxne jeho komplikovanosť vedie k dvom zásadným problémom: neschopnosť diváka nasadnúť na príbehový vlak, a k celkom jasnej predvídateľnosti. Nolan sa odtrhol z reťaze v jednej pre mňa veľmi dôležitej veci: Doteraz mal filmy, ktoré boli obdivuhodné z dôvodu ich výnimočnosti medzi mantinelmi fyzického sveta a jeho pravidiel, plus sveta snov. Ale Tenet poprvýkrát totálne vybočuje, a hrá na strunu vlastných imaginárnych pravidiel, kde spätný efekt v časopriestore je len vizuálnou hrátkou, ktorá nedodržuje žiadne pravidlá, a používa sa v momentoch, keď to na plátne môže vyzerať najlepšie. V mnohých prípadoch mi ale daný efekt vadil omnoho viac, než bol zážitkom - a nie len pre to, že sme celý život zvyknutý na niečo iné, ale preto, lebo ma to jednoducho vizuálne nenadchlo. --- Nepochybujem o tom, že strihačka Jennifer Lame mala nespavé noci, aby sme my, diváci mohli mať jedinečný zážitok, ale tentokrát ma to celkom minulo. Budem len dúfať, že sa Nolanovi v blízkej buducnosti podaria ešte podobné skvosty, akými pre mňa boli The Prestiege, alebo The Dark Knight. (27.08.2020)

Je to skvělý pocit, když člověk vyjde z kina ošálený filmem a připadá si, jako by se vrátil z jiné reality, nebo možná jen zpátky do minulosti, kdy dojem kontaktu s něčím fascinujícím, pohlcujícím byl čerstvý a relativně častý. Nolan je poslední velký fantasta dnešního věku, který dokáže ještě zamotat hlavy svou okázalou horskou dráhou. Jeho filmy jsou vskutku výtvory pro kino, a to nejen mamutím sound designem a opulentní vizualitou, ale také podmaněním si diváka. Ten se musí zříct své kontroly nad filmem, kterou mu dává dálkový ovladač, a nechat se unášet přednastaveným časem, který režisér-protagonista pečlivě zkonstruoval. Je možné, že po druhém zhlédnutí, nebo absorbování všech vysvětlujících analýz a videoesejů, se iluze rozplyne. Ale teď v tuto chvíli je dokonalá a stejně jako postavy ve filmu si chci užívat blažené nevědomí - být znovu náctiletým fanouškem, který vychází z kina okouzlen, nebo alespoň závistivě pohlížet proti proudu času na toho mladého naivu z pohledu okoralého veterána a přát mu jeho ryzí nadšení. (02.10.2020)

Všechny filmy už by měly být takovýhle a cokoli z hollywoodské produkce, co uvidíte potom, vám bude připadat banální, hloupoučký a řiďounký. Je to nepříjemný, je to vyčerpávající, ani na chvíli to nezastavuje a je to pořád složitější a složitější. Nakonec to napoprvé nejde pobrat rozumově a musíte se na to napojit intuitivně - což vám vysvětlí v úvodní "přednášce". MINIPIDISPOILEREK (pochopitelný částečně už z traileru): Ve chvíli, kdy vám někdy za půlkou filmu dojde, že už v něm celou dobu část děje běžela pozpátku, aniž byste si toho všimli, tak tohle je jen začátek celého mindfucku. Jako by byl James Bond černoch a poslali nám ho z budoucnosti zpátky v čase, kde ho natočil kyborgický organismus s propojenými mozky Alfreda Hitchcocka a Stanleyho Kubricka. Vlastně je dost nepochopitelné, že něco takového mohlo projít do výroby a že se od toho očekává komerční úspěch. Jenomže, nic moc jiného v kinech není a beztak jste nikdy nic ani vzdáleně podobného neviděli. Desítky nápadů jako "jak rozstřílet raketometem dům, který se před vámi v obráceném časovém toku skládá dohromady"...a jestli si vzpomínáte na Inception, kde je bitka v hale, kde nefunguje gravitace, tak tady ji Nolan překonal bitkou, kde nefunguje časová kauzalita a smysl začne dávat, až když ji uvidíte o pár desítek minut podruhé. Jinak to nemá ani některé jiné neduhy Nolanových filmů. A pochopitelně, dost lidí to bude nenávidět jako "přechytralou ohlušující hříčku", někdy po půl hodině vypnou a budou to už jen hejtovat. Což taky chápu. (24.08.2020)