Tenet

Míra komplexnosti tohoto filmu je určitě na škodu celkovému hodnocení, ale pokud bedlivě sledujete, dá se vše do jisté míry pochopit a film si užít. Určitě to není druh filmu, kdy člověk vše pochopí na první dobrou, jelikož se toho často v různých scénách prostě děje hrozně moc zároveň a tak se i docela těším na druhé shlédnutí. Film hodnotím rozhodně kladně, ale i tak se do pětihvězdičkového klubu dostal jen tak tak a u druhého sledování budu ještě přehodnocovat. 85% (30.01.2021)

Během sledování Tenetu jsem se nemohl zbavit dojmu, že ač koukám na povedenou filmařinu, tak že to ze strany Nolana je i tak trošku rutina. Nejzásadnější devizou filmu je to, že se tu dočkáte inverzni akce. Sice jsem celý film přemýšlel nad tím, jestli to dává logiku, což jsem stejně nedokázal svým omezeným a teorií prostým mozkem rozklíčovat. Pořád ale můžu říct, že je to natočeno hodně efektivně a kvalitně. Od Nolana bych vlastně ani nic jiného nečekal. Každopádně i zvuková kulisa se tu povedla. A to i přesto, že jí nepřipravoval Hans Zimmer. Tenet je hodně zajímavý zážitek. Dobrá filmařina s minimem digitálních efektů, která v Hollywoodu poslední léta docela chybí. Také je to ale film s nápadem, který učaruje právě jen tím nápadem. Po shlédnutí ale trošku i chápu, proč tomu tak je. Pro Amíky neobvyklé natáčení v Tallinu a pěkný záběry na Škodovku filmu nicméně jde k plusu. (05.10.2021)

Intelektuální výzvu Tenet určitě nepředstavuje a patří k snímkům, které si užijete tím lépe, oč méně budete přemýšlet o časových paradoxech, motivech filmových hrdinů a jejich cestě za porážkou bondovského zlosyna. Jako popkornovka, která úmyslně připomíná příběhy agenta 007 ve sci-fi kabátku, a jako akční spektákl ale Nolanův snímek opravdu funguje. Díky Johnu Washingtonovi tak vlastně máme prvního "nebílého" Bonda v historii. Pobavil jsem se dynamickým úvodním přepadením opery, kdy Nolan vyšel ze skutečného teroristického aktu, potěšil mě i Kenneth Branagh, který svého padoucha záměrně přehnaně buduje jako monstrózní zrůdu komiksových rozměrů. Celkový dojem: 65 %. (27.03.2024)

Banální zápletka, ve které dvě postavy (muž a žena s chemií) mluví normálně a všichni ostatní v takových šifrách, aby se dala bez okatých nelogičností rozvinout v dějově ultra-sofistikovaně působící spektákl plný nečekaných situací a nevídaných vizuálních atrakcí. Respektive jedné nevídané atrakce, kdy v jednom záběru běhají jedny postavy dopředu a jiné pozpátku a nevypadá to ani směšně ani divně, ale naopak naotřele a efektně. Nolan se vyznal svému fetišu k časovým paradoxům přehledně a smysluplně v Inception a nyní ho už jenom variuje do jiných teoretických rovin a prolíná jej novými subžánrovými prvky (zde Bondovky). A čím dál více mlží, předstírá, uměle komplikuje a nafujuke kam až to jde, aby vše posunul ještě dál a výš než naposledy a současně lišácky skryl absenci nosného dějového podkladu (jakým byly v Inception sny). Pomrkávání na přemýšlivého diváka hláškami typu “Ty vůbec netušíš o čem mluvím... Odpověď: Ne, ale zní to nesmírně důležitě.” je pak možné chápat jako alibizmus, ale já ho vnímám spíše jako prosbu o shovívavost k vědomým logickým nedostatkům a naopak docenění jeho odvahy a výjimečné žánrové progresivity. TENET je totiž skutečně techno-thriller z jiné dimenze. Poslední scéna s Pattinsonem mi v kontextu s diváckým rozpoložením z filmu, který mě místama málem rozesmál svojí cheesy absurditou, připoměla Caspera Van Diena ve Starship Troopers. A vlastně to bylo to nejlepší, co mě u TENETu mohlo potkat, pokud ho mám mít rád. P.S. Göransson válí, dal tomu říznější a inovativnější tón, než bychom se dočkali od Zimmera (který by byl ale příjemnější pro samostatný poslech). (07.09.2020)