Situace je vážná, nikoli však zoufalá

Příjemně absurdní francouzská komedie, která se odehrává v podstatě jen v jednom domě, ale má neskutečné tempo gagů, kdy máte pocit, že se snad herci najednou roztrhnou na kusy, jak se neustále snaží něco dělat. A funguje to. Jsou zde scény, které mě dokázaly odrovnat třeba jen tím, co padalo za věty. (24.08.2017)

Jedna z mnoha desítek situačních komedií, kterými v sedmdesátých letech Francie zaplavovala Evropu, se nepovedla. Samotný námět není příliš vtipný a výběr Lefebvra jako představitele hlavní role lze bez ostychu označit za obrovskou chybu. Lefebvre hrající celý život jednu jedinou roli ňoumy skutečně na něco takového nemá. Jediným kladem filmu tak zůstává sympatický výkon Michela Serraulta. Záhadou pro mě zůstává, proč tuto ryze primitivní komedii doprovází hudba jako z nějakého zàbavného střeleného animáku. (20.12.2019)

Stará dobrá francouzská komedie. Bláznivá, ztřeštěná, místy chaotická. V hlavních rolích: ministr posera ("Puritán, poctivec, co proboha dělá v politice? Dobré skutky?") s milenkou, která je sice blbá jak hračky z Číny, ale krásná. Šarmantní vdova, která vlastně není vdova a pak taky snoubenec podnikatel, inspektor pitomec, umírající gangster, 50 policajtů, pár novinářů, jeden přízrak a dvě choré. A mraky fajn hlášek... "Provinilý muž je vždy velkorysý!" :-) (20.02.2016)

Nevím jak jiní ale mně vždy uchvátí dozvědět se jak se z tak zapleteného rébusu vždy vyklube roztomilá veselohra.Ztřeštěná ženuška, stavař, ministr s milenkou, ministrova žárlivá fuchtle, bláznivý policejní inspektor( moje nejoblíbenější postavička v tomhle panoptiku), oživlý mrtvý manžel, starý papá, služka (kterou většinu filmu uvidíte ve mdlobách), gangster a další na které si nevzpomenu. Vyžaduje to však naprostou pozornost, neboť se za chvíli přestanete orientovat a nebudete vědět vědět kdo je to pod pohovkou, kdo to teď přeběhl do skříně, proč někdo omdlel, kdo je ten mrtvý a jiné zápletky. (21.08.2005)

Tak tenhle film přesně osciluje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Není to tedy právě výstavní exponát francouzské kinematografie, ale tak nebo tak, má své kouzlo. Zasazení příběhu do mrazivého prosincového dne mu jen prospělo. Film není trapný, v zamotaných dějových liniích se člověk při udržování drobné pozornosti také neztratí. Co mi však připadalo vysloveně hloupé, byla postava mrtvého-živého manžela, která se 90 minut schovává všude po domě a děsí pokojskou. Tady tvůrci šlápnuli totálně mimo. (29.10.2004)