Reklama

Reklama

Epizody(4)

Obsahy(1)

Čtyřdílný televizní film Přítelkyně z domu smutku vznikl podle stejnojmenné literární předlohy Evy Kantůrkové. Román, napsaný na počátku osmdesátých let, byl inspirovaný autorčinými zážitky po zatčení z politických důvodů z roční vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici. Bylo to místo, kde měl být člověk pomocí promyšleného systému zbaven své důstojnosti, ale byla to také příležitost zažít příběhy přátelství a solidarity, které nakonec učinily vězeňský život snesitelnějším. Ve své knize, kterou sama nazvala románem - pravdou, dosáhla autorka mimořádné působivosti. A tu neztratila ani jeho čtyřdílná adaptace, na níž se podíleli vedle Evy Kantůrkové jako spoluscenárista i Václav Šašek, režisér Hynek Bočan a řada skvělých českých herců. Film získal v roce 1994 na MTF v Cannes Velkou stříbrnou cenu v kategorii seriálů a Velkou zlatou cenu za herecký výkon Ivany Chýlkové. (Česká televize)

(více)

Recenze (139)

blackrain 

všechny recenze uživatele

S Ivanou Chýlkovou jsme se ocitli ve velmi ponurém a neosobním prostředí ruzyňské věznice, kam se její postava dostala za své smýšlení. Člověk měl být tak to zbaven své důstojnosti. Psychický nátlak a nelidské prostředí měly vykonat své. Systém to měl vymyšlené velice dobře. Doba, ve které se seriál odehrává by měla být neustále připomínána. Někteří totiž rádi zapomínají a zapomínat by se nemělo, zvlášť, když se jedná o naši pohnutou minulost. Eva Kantůrková byla vězněna jeden rok ve vyšetřovací vazbě ruzyňské věznice. Její kniha posloužila jako inspirace pro tento seriál. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Herecké výkony jsou výborné, slušná hudba, ale přeci jen zůstanu za většinovým názorem. V první řadě mě totiž nenadchla kamera, ač chápu, že natáčet v tam malém prostoru je složité. Dále pak zobrazení, které působilo hodně archaicky. Můžeme ocenit mnoho osobních příběhů a osudů skutečných lidí, přesto si myslím, že by se seriál dal vcelku smrsknout do jednoho většího filmu. Pokud se vězenkyně netahaly o cigarety, tak spolu bojovaly o prostor a chvilku klidu. Tedy nic, co bychom nečekali, že se ve vězení neděje. I přes výrazné herecké výkony herečky mnohdy neměli co hrát. Ivanu Chýlkovou jsem hodnotil už v Perfect Days, kdy jsem tvrdil, že role vyzrálých žen jí sednou nejvíce. A tady je další důkaz, že tomu tak bylo již před mnoha lety. A nakonec jak moc je děj roztahaný do čtyř epizod, tak moc je zase useknutý v závěru. ()

Reklama

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejkvalitnějších českých seriálů, který deprimuje nejen komunismem a vězeňským aparátem, ale i příběhy odsouzených kriminálnic. Řada českých hvězd tady vtiskla jednotlivým postavám osobitý život, sympatie nebo naopak odpudivost a člověku je jen líto, že v té době nebylo něco jako televizní Oscaři - protože řada dam ze seriálu by si ceny za svoje role zasloužila. Ať už je to skvělá Helena Růžičková snad v jediné své vážné roli, dojemná "podavačka vzduchovek" Bohdalová (kterou jsem neviděl v žádné podobné roli), mix dalších "přítelkyň" od Veroniky Jeníkové přes Hadrbolcovou po "bílé cikánky" Bouškovou nebo Blanarovičovou, všechny vám nějak uvíznou v paměti a sehrají v daný moment svou úlohu. A v neposlední řadě samozřejmě netypická Ivana Chýlková, která místo dalšího plakátového antikomunistického hrdiny hraje (v možná své životní roli) obyčejnou inteligentní ženu, se kterou nelze nesympatizovat a nerozčilovat se nad mašinérií minulého režimu. Právě díky všem perfektně fungujícím složkám a vyjímečně podařenému dílu s čistým svědomím dávám plné hodnocení. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších polistopadových seriálů, které u nás byly natočeny (spolu se seriálem "Bylo nás pět"), oko diváka navíc potěší plejáda těch nejlepších českých hvězd (jako Chýlková, Růžičková, Bohdalová, Cibulková, Stašová a rovněž i začínající Geislerová). Kvalitní scénář podle díla spisovatelky Kantůrkové byl už předem zárukou kvality, výborné herecké obsazení to jen potvrdilo. Je povinností tvořit filmy a seriály, které připomínají komunistickou zlovůli, leč ještě více potěšený bych byl, kdyby se něco podobného natočilo z prostředí padesátých let, vedle nějž by se normalizační věznice zdály luxusním apartmá. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Nebylo bez zajímavosti pustit si český film jako pandán k současné americké bonbónové seriálové reflexi ženské věznice, tedy k Orange is the New Black. Už po prvních minutách se dalo říct, že ta česká to americké natírá na celé čáře. Chýlková je ve své roli na mnoha zjevných, ale i sotva postižitelných fyzických i psychických rovinách rafinovaně týrané, kolísající, trpící, pochybující, podlamující se, a přesto v sobě nezničitelně pevně intelektuálně i morálně ukotvené osobnosti nenápadně a jemně skvělá (zaujal mě v této souvislosti komentář uživatele Oskar). *** Až fyzicky přesvědčivě funguje i postupné doléhání praktik týrání, rozvinutých socialistickým vyšetřovacím a vězeňským aparátem, na hlavní hrdinku. V tomhle ohledu to graduje do třetího dílu, kdy divák chtě nechtě už sám cítí, jak se vkrádají otázky po ceně života, po smyslu jakéhokoli odporu vůči systému, když se z toho stává chtě nechtě sebedestrukce, a zároveň i přesvědčivé vědomí, že není kam uhnout - mimo sebe  a svoje hodnoty, protože to by byla sebedestrukce ještě zrůdnější. *** Problém vidím jen v tom, že čtvrtý díl už to nevystupňovává, a tedy kvůli němu celek spíše degraduje, rozmělňuje se a rozlévá do amorfnosti a zbytečně mu to ubírá na síle. *~ ()

Galerie (10)

Zajímavosti (6)

  • Ve 3. epizodě "Helga" vypráví Helga (H. Růžičková) svým spoluvězenkyním Martě (I. Chýlková) a Helence (J. Bohdalová), kterak si pamatuje, že měla malou roličku v Národním divadle, v "Prodance" (tedy opeře "Prodaná nevěsta" Bedřicha Smetany). Následně začne zpívat: "Zdráv buď ó pane náš, jádadá dádádá dam pam." (Správně tento fragment, který zazpívala, pak - místo onoho "jádadá..." - pokračuje: "Lid tvůj tě vítá". Tato árie však není z "Prodané nevěsty", ale z opery Antonína Dvořáka "Jakobín". (Idée_fixe)
  • Jiřina Bohdalová (Helenka) vzpomínala, jak při natáčení využila i vzpomínek na svého otce, který byl v roce 1955 odsouzen k patnácti letům vězení (a nakonec jich za mřížemi strávil šest): "Celé se mi to vybavilo: jak ho zatkli a ve stejnou hodinu jinde zatkli i mě, takže on nevěděl o mě a já to nevěděla o něm. Vzpomněla jsem si na těch osmačtyřicet hodin, kdy už jsem byla v mundúru a bála se, že odtamtud nikdy nevyjdu. Je zvláštní, jak člověk, když mu vezmou civilní oblečení, jako by ztratil svou osobnost, svou důstojnost, a připadá si bezmocný, vydaný na milost a nemilost. Tenhle zážitek se mi úplně přesně vybavil a pro ten seriál jsem ho kompletně vykradla. To je ukázkový případ toho, jak my herci bezostyšně používáme život, svoje prožitky, i ty nejtěžší, nejvíce nepříjemné, intimní, o kterých bychom normálně nikdy nevyprávěli. Pak dostanete roli, přečtete si text, najednou ve vás cvakne a je to tam, předvádíte to všem, kteří se přijdou podívat. Dokonce vás těší úspěch, který s tím máte. To herectví je silnější než nejsilnější stud. (...) Určitě na tohle období nezpomínám ráda, chci na to zapomenout, protože v sobě nechci hýčkat křivdu. Ale když se to hodí, použiji to. Neuvědoměle, bezděčně, dokonce zakouším jistou radost, protože cítím, že to hraju dobře, že je to přesný. Pro herce je emocionální paměť jedna z nejdůležitějších, především z ní on žije. Ten, komu život plyne jako cesta posypaná kvítím, nemá z čeho brát." (NIRO)
  • Ivana Chýlková byla za tuto roli oceněna Velkou zlatou cenou na televizním festivalu v Cannes. (ČSFD)

Reklama

Reklama