Rychlé šípy

Foglarovu předlohu jsem četl snad tisíckrát (včetně obou pokračování), a tak přišel (konečně) čas i na filmové zpracování (dobrá, kdysi dávno jsem seriál už viděl, ale v době, kdy jsem snad ani netušil kdo to Foglar byl). Teďka jsem si celý seriál hezky vychutnal - během dvou večerů jsem jej zhltnul celý - a resumé? Foglar se rozhodně nezapře a tím je polovička úspěchu dána. Atmosféra výborná, potemnělá Stínadla strašidelná (i když chvilkama mi kulisy přišly trošku fórové) - ale co mi rozhodně vadilo byl hlavní představitel Mirka Dušína - Jiří Lukeš. Kromě toho, že se do této role vůbec nehodil, tak se navíc ani jako Mirek Dušín moc nechoval (schválně si všimněte, že kdykoliv o něco šlo, tak to musel odedřít Jarka Metelka). A druhá věc (když už jsem u té kritiky) - scény, u kterých o něco šlo jsou (bohužel) zkráceny na minimum (volba Velkého Vonta trvá snad 2 minutky), zatímco scény o ničem (válka mezi Vontskými skupinami či prozkoumávání kanálů) zabírají každá snad celý díl. Ale celkově dobré pocity převažují ... (03.08.2010)

Nádhera. Miluju stínadelskou trilogii, pro její neopakovatelnou a nervy drásající atmosféru a příběh, jehož napětí se neustále stupňuje. A hlavně to jsou Rychlé šípy. Tato devítidílná adaptace je jedna velká dokonalost. Je černobílá, což působivé atmosféře tajuplných uliček jen pomohlo a hlavně tady jebezkonkurenčně nejlepší Jan Tříska. Výborný počin, který tady nemá obdoby. 100%. (29.06.2012)

Ikonické dílo Jaroslava Foglara v takřka ikonické televizní podobě, která v sobě navždy uchovává nezaměnitelnou atmosféru temných, úzkých a křivolakých uliček Stínadel, čtvrti se špatnou pověstí, kde není příliš bezpečno a kde vládnou divoké party kluků, kteří se hrdě nazývají Vontové... Použitím černobílého filmového materiálu zajistili tvůrci seriálu nejen patřičný hororový vizuál, umocněný ještě téměř démonickými postavami sýpajícího Ema a záhadného Široka, prohánějícího se po střechách s ježkem v kleci, ale také nehynoucí nesmrtelnost, protože každá další výprava do Stínadel už nikdy nebude tak působivá a autentická, jako v případě tohoto televizního seriálu. (30.07.2018)

Prvně je třeba říci, že všechna dobrodružství kolem Ježka v kleci si v mé hlavě vyryla několikeré nesmazatelné paměťové stopy. Foglarovkami jsem jako kluk žil a zejména Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta jsem přečetl nesčetněkrát a vždy jsem si vše živě představoval. Musím přiznat, že jako malému mi seriál naháněl občas nefalšovaný strach. Samozřejmě mluvím o Širokkovi, který svým antré každý díl seriálu otvíral. Ta jeho bezforemná bílá šraboška s výřezy pro oči byla prostě hrůzu nahánějící. Ale i všechno další bylo jaksi tajemné a záhadné. Hlas Radoslava Brzobohatého, tajuplná čtvrt Stínadla a její nespočetné uličky, zákoutí, plácky, dvory a pavlače. Obdivoval jsem Rychlé šípy a chodil na odpolední toulky za město se švihadlem obtočeným kolem pasu. Nejvíc jsem jim ale záviděl to, že můžou prozkoumávat tak nepřístupnou část města, jakou Stínadla byla. Že přišli na kloub něčemu, o čem ani místní vontové neměli potuchy, že byli nebojácní, ale zároveň čestní. A že se dokázali postavit Širokkovi, co má ruce jako svěráky... (30.07.2011)

Snaha nacpat dvě knihy do 215 mnut nelze ... Předlouhou seriálu se staly dvě knihy Jaroslava Foglara, Stínadla se bouří a Záhada hlavolamu, takový rozsah se ale nedal scénáristky převést do 215 minut, takže kdo knihy zná, objevuje mnoho nelogičností a dějových skoků. Tyto dva díly uzavírá třetí díl, Tajemství Velkého Vonta. Tato kniha byla napsána až několik desítek let po předchozích dvou. Poprvé vyšla roku 1986 v Německu v počtu 500 výtisků pro děti českých emigrantů. V Česku se poprvé objevila až v rámci knihy Dobrodružství v temných uličkách vydané v roce 1990, později přejmenovaná na Rychlé šípy ve Stínadlech. (26.02.2014)