Rychlé šípy

Nezapomenutelné, legendární a geniální Rychlé Šípy. K jejich komiksům a knížkám mě ještě jako mladé dítko přivedl můj starší bráška. A já mu za to velmi děkuji a nikdy mu to nezapomenu. Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka. Bratrstvo Kočičí pracky v sestavě Dlouhého Bidla, Štětináče a Bohouška:) Jan Tleskač a jeho létající kolo. Podivný Em a záhadný Širokko. Tajemná Stínadla a Vontové. Žluté špendlíky, Žlutý květ a Kostel Sv. Jakuba. A především také ten hlavní, malý a legendární předmět. Ježek v kleci. Jako fanynka Rychlých šípů jsem velmi potěšena, že vznikl takto podařený a notnou dávkou atmosféry a skvělé hudby obdařený seriál, který se tomuto jejich nejdobrodružnějšímu pátrání věnuje. A obrovské množství klasických hlášek, pojmů, postav, spojitostí či významů jsou pro fanouška danou povinností:) Svět by tak strašně moc potřeboval hochy, jako jsou Rychlé Šípy. Jenže by nejspíš stejně v dnešní zkažené době nevydrželi. A i se svými zásadami a vlastnostmi, jako čestnost, boj proti bezpráví a pomoc slabším by v takové převaze zla, špatností a bezohlednosti neměli nejmenší šanci... "Ježek v kleci je můj, jenom já mám na něj právo!", "Jeden z nás zůstane doma." - "A kdo to bude?" - "Ty, Červenáčku." - "Já, proč zrovna já?" - "Protože ty jsi tam byl VČERA!" :) (22.07.2011)

Nezapomenutelné převedení nejznámějšího Foglarova díla do seriálové podoby. Tajemná atmosféra Stínadel, umocněna černobílým kabátem, je prostoupena všemi díly .Ať už se jedná o poslední chvíle Jana Tleskače ve svatojakubském kostele nebo o záhadnou postavu s bílou škraboškou přes obličej, Široka. Překročit rozdělovací třídu a vstoupit na území Vontů je tvrdým oříškem i pro chlapce kalibru Rychlých šípů. (16.02.2007)

Původně jsem doufal že si spravím chuť po stejnojmenném filmu z devadesátých let, ale ejhle, nakonec mě napadla kacířská myšlenka, že seriál je ten horší. Zklamání z toho, že scénář zmatlal dvě knížky dohromady už vyprchalo, ale všechno ostatní zůstalo. Stínadla jsou sterilní. Hodně jim ublížilo že se seriál natáčel v ateliérech, a ne v živém dýchajícím městě. Díky tomu už příběh nepůsobí to mrazení v zádech co si pamatuji. Herecké výkony, tolik kritizované ve filmu, v seriálu výrazně lepší nejsou. Chlapci hrají zapomenutelný průměr, a ten stačí. Obsazení je trochu rozpačité. Rychlé šípy se na sebe moc nepodobají a ostatní hlavní postavy jsou zbytečně přestárlé. Z původních pěti hvězdiček jsem tak skončil na třech. (10.10.2012)

Mám tenhle seroš hrozně rád. Dialogů je sice málo a většina je kostrbatá, ale ta atmosféra Stínadel...ta je prostě jinde. Vzhled postav je k předloze vynikající, vytáčí mě jenom Mirek Dušín, ten herec je nejen vzhledově úplně jiný, ale především mluví jako robot :D. Jo a taky mě sere to totálně antiklimaxové finále, kdy odejdou potom co Tleskačův ježek v kleci spadne do kanálu. V komiksech ho totiž z kanálu vytáhnou, otevřou a uvnitř najdou plánek zničený vodou z daného kanálu. Ve výsledku to tedy dopadne stejně, jen v seriálu jim spadne do vody, hledají ho asi třicet vteřin a pak odejdou jakože “bůh ví, že jsme se snažili“. Gtfo, Mirku měl si ho vylovit ty vole jeden!! (18.08.2021)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)