Červený trpaslík - Série 10

Jeden slabší díl, dva průměrnější a tři opravdové skvosty. Hned první díl ukazuje, že se skutečně jedná o nefalšovaný návrat k počátkům. Styl humoru je jako dřív a nemá chybu. No a poslední díl? Zvrat větší snad než kopání smrťáka do gulí a totální změna u jedné z hlavních postav. S českým dabingem to bude snad ještě větší pecka. (31.07.2013)

Oproti prvním 8 sériím, z nichž jsem každý díl viděl hned několikrát, prostě zklamání. Jako zakončení celé ságy to je sic pěkné, příběhy jednotlivých postav se uzavírají, ale kam se poděl humor? Nebo možná tam ve stylu starších dílů byl, ale už jaksi vyčpělý, očekávatelný. Škoda, a to jsem velký fanoušek a Red Dwarfa hodnotím jako nejlepší britský seriál... 70 % (28.04.2013)

Milý hypotetický čtenáři (vytvořený z hlediska čsfďáckého průměru), ty jeden milče a náctiletý přelouskávači usáckých omalovánek, pokusím se ti vykreslit nové díly Červeného šprtajzlíka tak, aby to mělo pro tvé budoucí životní eskapády alespoň nějaký smysl. Představ si stařenu. Bábu nad dvacet - nebo, buďme krutí, snad i rok až dva nad pětadvacet. Hustý, co? Bys blil, povídáš. Chápu. Obličej se jí krabatí jako čínský vějíř, kůzle se změnilo ve vydojenou kozu a podvozek je komplet vyčvachtaný. Ale! Leccos pamatuje, chlapče. Komunikace s ní může přinést mnohá nečekaná zjištění. Například fakt, že neužívá pouze slova typu ROFL, LOL, MEGALOL a hustokrutý. Chápu, že by jsi jí nebral do společnosti, protože na lavičkách by její ondulovaná hlava vypadala ve srovnání s čupr růžovýma, na křivo nasazenýma čepkama ostatních roštěněk nepatřičně. Ani tobě by nepřineslo hřejivý pocit u moudí, kdyby tě vytáhla mezi staříky do kafárny. Ovšem tak nějak doma, jo, v tichosti, odříznuti od nepřejícího světa deskou z umakartu, to by sis nakonec i šmáknul......A takhle to je i s Kryťákem, Rimmrákem a Listrákem. Jsou už evidentně olezlí, forma zůstala v minulém tisíciletí, ale pořád mají co říci, umí se řádně vydráždit a když jim dáš chvilku, cáknou ti díky Kegelovým cvikům řádný proud srandy do xychtu. (05.11.2012)

Třikrát sláva. Těšila jsem se, ale i bála zároveň. V podvědomí jsem ale věděla, že tentokrát to bude trefa do černého a že se Naylor ukáže zase v plné kráse, přesně tak jak to s Grantem uměl před třinácti lety. Desátá řada nabízí opět starý dobrý britský, trpasličí humor a s radostí tak pohřbívá devátou nanicovatou a odfláknutou sérii hluboko pod zem. Herci nás pohostili v celé sestavě a dopřáli nám tak krásné déjà vu. Samozřejmě už chybí identické zpracování a lacině provedené prostory, které skalním fanouškům zajisté chybí. To ale nezkazilo dojem z velmi dobře odvedené práce a krásného návratu na televizní obrazovky. Vůbec se nebudu bránit dalším řadám a pevně doufám, že jich ještě pár vznikne. (26.12.2013)

Nejsem si jistý jak moc jsem z Červeného trpaslíka už "vyrostl", přecejen po těch bezmála dvou desetiletích a nespočtu zopakování kdy už ho znám doslova nazpaměť u něj trochu víc funguje nostalgie než ta bezchybná vtipnost - čímž chci říct že být desátá série i úplně stejně kvalitní jako ty nejlepší díly starého Trpaslíka, tak by mě teď už stejně nemohly bavit tak moc jako ony klasiky. Nestane se pro mě až tak velkou legendou, ze které budu hláškovat své okolí až do smrti. Ale i tak jsem se zatraceně dobře bavil, a to i napodruhé (a v tradičním českém dabingu), takže rozhodně palec nahoru - je to lepší comeback než jsem mohl doufat. A to, že je těm chlápkům o dvacet pět let víc, tu absolutně nic neznamená. 8/10 (16.09.2014)