Profesionálové

K charakteristikám, obsaženým v komentářích k tomuto klasickému dílu "lehkého žánru" v "těžkém provedení", není mnoho co dodat. Politická anagažovanost, ideové a mravní zázemí práce policistů, stojících na pomezí zpravodajců a běžné policejní agendy (zpravodajec je prvorepublikový překlad slova špión či agent), vůle jasně vymezit abstraktní kategorie dobra a zla do všednodenních konstant neopakovatelné situace toho kterého jedince, to všechno jsou základní klady Cowleyho týmu s jeho hvězdným duem Bodiem a Doylem, kteří nikoliv náhodou za sebou mají pestrou minulost bohatých a nevšedních životů. Pozoruhodné trio velmi vzdáleně - ne však nepřípadně -připomíná jinou proslulou československou skupinu tentokrát ryzích zpravodajců - oddělení Hlavního štábu Armády Československé republiky podplukovníka a posléze - v londýnském exilu - generála Františka Moravce. Činně se staví do pozitivního odporu vůči zločincům a patologickým deviantům všeho druhu, lhostejno, zda se jedná o gangstry, teroristy nebo agenty cizích zpravodajských služeb (několikrát byla výslovně zmíněna sovětská KGB). Státotvorné cítění a chápání vlastní práce patří k jejich dalším pozitivním stránkám. Abychom neklopýtali o neživotná schémata absurdních klaďasů, jsou disciplinovaní hrdinové současně uličníky, které netěší nic jiného než rozhorlený pokřik nevinných obětí jejich nezbedných taškařic. Hierarchicky založený vztah Cowleyho a jeho podřízených nepostrádá proto při zachovávání dekora i nesporné vzájemné úcty prvky odlehčeného, náznakového humoru a vzájemné anglicky distinguované ironie. Protože a přestože jsou PROFESIONÁLOVÉ seriálem "lehkého" žánru - odpovídá tomu náznaková psychologie postav, rychlý spád děje i přesná, zhruba hodinová stopáž jednotlivých epizod - soustřeďují v sobě mnoho invence a nápadů jak formových, tak dějových v míře, která je v tomto žánru mimořádná a neobvyklá. Jsou - a zřejmě zůstanou - seriálem nadčasové koukatelnosti. Jsou opravdu mimořádní. (01.07.2008)

Ke konci sedmdesátých let minulého století se ve Velké Británii stalo cosi divného, zrodil se nadčasový seriál se sympatickými hlavními postavami. Po obrazovce nepobíhali vytunění panáci s nažehlenými obličeji i kravatami a nesnažili se mě přesvědčit, že zapeklitý případ vyřešili díky svému ojedinělému talentu. K tomu všemu hlavní hrdinové hýřili nejen šarmem, ale i vtipem. Hlášku o tom, že sendvič se tvářil smutně, nelze zapomenout. Dnešní americké televize sekají jeden seriál za druhým jako Baťa cvičky. Jen se obávám, že ty cvičky mají trochu větší životnost. Vždyť většina těch úžasných super hrdinských kousků je zapomenuta okamžikem odvysílání a s bravurou je překonána tímto několik desetiletí starým seriálem. (29.08.2011)

To sou kucí kučeraví. Když tu a tam zahlédnu kousek některé epizody, nezbývá mi než konstatovat, že za popularitu tahle blbinka vděčí především nedostatku konkurence ve své době. Možná se za tu dobu změnil vkus, já nevím. Ze zápletek čiší až dětská naivita (kromě toho se dost opakují), dialogy místy úsměvné, záporáci neschopní střelci. Jedině legendární znělka se mi líbí. Kdepak, tady mi žádná nostalgie nehrozí. (02.04.2008)

Již jako maličký jsem s napětím sledoval kriminální příběhy Bodie a Doyla. V tu dobu bych směle dal jediné možné hodnocení, a to *****. Nicméně, doba se změnila a my můžeme koukat na zahraniční imperialistické seriály na mnoha kanálech, já jsem se změnil, ale seriál se samozřejmě již změnit nemohl. Zestárl, hlavní hrdinové z MI5 se stali méně sympatickými a jejich případy o to více. Stále ale uznávám seriál za povedený počin, ačkoli kriminálky nejsou mým šálkem čaje. (07.08.2015)

Keď sa tak nad tým zamyslíte, tak Profesionáli sú pomerne drsný seriál. Čiže sa odlišujú od čistej americkej krimi komercie, ktorá počiatkom kapitalizmu zaplavila naše obrazovky a sú aj výrazne odlišní trebárs od rovnako britských Demseyho a Makepeacovej. Trocha potom zamrzí nejaké to klišé, ako večne nasratý "Kauly", ktorý musí svojich zverencov neustále haniť za neortodoxné metódy vyšetrovania. (28.09.2012)