Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Jarl Kulle, Bibi Andersson, Harriet Andersson, Eva Dahlbeck, Karin Kavli, Gertrud Fridh, Mona Malm, Barbro Hiort af Ornäs, Allan Edwall, Georg Funkquist (více)Obsahy(1)
Bergmanův první barevný film je jednou z mála komedií tohoto tvůrce. Poněkud afektovaný hudební kritik Cornelius navštíví letní rezidenci geniálního violoncellisty Felixe, aby tu dokončil jeho životopis. Kritikovi sice není dovoleno se s velikým umělecem osobně setkat, zato se ocitá uprostřed houfu žen, které jsou zjevně všechny Mistrovými manželkami či milenkami. Zdá se, že kapitola o jeho soukromém živote tak bude plná pikantních historek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Cornelius: "Mimochodem, četl mistr mou skladbu? ... Bylo by skvělé, kdyby ji interpretoval." Jilker: "Ty interpretuješ jeho a on tebe?" Cornelius: "Interpretův vztah k interpetovanému." Jilker: "A najdete se nakonec?" Cornelius: "Cože?" _____Cornelius (Jarl Kulle) jako prototyp kritika-životopisce-darmošlapa, který se přiživuje skandálními životopisy známých hudebníků a skladatelů - toto byla jedna z nejlepších komedií, které jsem v životě viděla, přičemž beze studu dodávám, že jsem se smála tak, až mi tekly slzy z očí, a to nejsem příznivcem velkých komediálních šarád ani grotesek. _____Absurdní, gradující scény ztvárněné dokonalým pohybovým herectvím a mimickým rozsahem Jarla Kulleho (myslím, že tady hravě překonal Petera Sellerse, kdo viděl jistě ví, proč je srovnávám :-), které končí groteskně v uzším smyslu slova - ale především jde o vynikající scénář. Ironizující komedie o kriticích, životopiscích, impresáriích, umělcích (ale jen o těch s aureolou :-) a jejich milenkách. ______Cornelius plačtivě šeptá nad rakví mistra: "Co je to genialita?" Mistr ze záhrobí rázně odpovídá: "Genialita? - Schopnost přimět kritika změnit názor!" _____ Vivat Cornelius! Vivat Bergman! Vivat Kulle! _____ P.S. Nerozumím tomu, co má podle některých zde, tenhle film společného s Fellinim. Bergman - to je rozdílná optika, jiná filozofie, odlišná estetika ... ()
Bergmana ještě nemám zcela v malíčku, mnohé jeho dílo mě ještě čeká, ale tohle jsem od něj vůbec nečekal. Mnohoznačně vyznívající satira u které jsem se hodně smál a uznale se usmíval. Lehce kafkovská zápletka o umělci, kolem nějž se všechno točí, ale vůbec se neobjeví, záměrně přehnané groteskní vsuvky, které přesně plní svůj účel, svým způsobem šílené postavy (nejvíce mě bavil impresário, Isolda a nádherná Adelaide). Na divadelní verzi bych milerád zavítal. ()
Na Bergmanove pomery absolútna slabota. Kadencia humoru je častá, ale len zriedkakedy čo i len pousmeje na divákových očakávaniach. Totálne béčko, v ktorom síce uvidíte, akčné dialógy, množstvo erotiky, (pre tvorcu veľmi netypickú) fanfárnu dynamiku hudobného doprovodu, sépiový odtieň ako spomienka na Chaplinovky či rozhovory vzdialene pripomínajúce Felliniho filmy, je to však len mútenie slanej vody. Bergman sa narodil pre úplne iné filmy. Pre filmy, kde využíva divákovu neistotu ako nástroj rozprávania. Experimentálny úlet, z ktorého sa ako správny majster poučil. ()
Na téhle rádoby komedii je dobře patrné, jak hodnotitele ovlivňuje známé a vysoce ceněné jméno režiséra. Kdyby byl pod podobným snímkem podepsán neznámý režisér, měl by zcela jistě film méně než 50% hodnocení a možná by se pohyboval kolem 40 %. Je to totiž bezkonkurenčně nejslabší film, jaký jsem od Bergmana zatím viděl. Komedie, která má sice slibný námět, ale vyloženě slabé zpracování. Jednoduše není k smíchu. Pokud má být nejhumornějším místem věta, že viloncelistka musí především umět roztáhnout nohy, pak je to průšvih. Ve filmu se objevují pokusy o napodobení klasické francouzské frašky a americké grotesky, ale všechno to jde do prázdna. Je to ovlivněné divadelní manýrou, dialogy jsou bez nápadu a tam, kde by měl být vtip, se vyskytuje jen křeč. Celkový dojem: 25 %. ()
Komedie od Bergmana není pro mne překvapením, líbily se mi už Úsměvy letní noci. Kromě velkých dramat uměl Bergman natočit komedi, ovšem tak, jak byl zvyklý pracovat - precizně, s promyšlenými vycezilovanými záběry, z herců dostal všechno co chtěl. Irgmanům humor je jiný, není tak lehce hravý, jak jsme zvyklí u jiných autorů, ale je svůj ,využívá techniky němé grotesky i situační komiky. Ve snímku je přesně odráží jeho vztah k ženám, tak trochu k nim vzhlíží, trochu se jich obává, s laskavou jemností si z nich utahuje. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (1)
- Bergman vzpomínal na premiéru tohoto snímku jako na „přesvědčivé a zcela zasloužené fiasko“. (Rattlehead)
Reklama