Kriminálka Miami

Jsou tři možnosti, jak k CSI Miami přistupovat. Zbožňovat, nenávidět nebo z toho mít prdel. Druhé dvě možnosti jsou můj případ. Ve svý ujetosti je to strašně zábavný. "Herci" jsou až na Carusa převážně dřevěný modelové, kterejm by člověk nevěřil ani maturitu, nedejbože nějaký super vědecký znalosti. A ještě ke všemu jsou všichni strašlivě nesympatický. Delko a jeho mega sanice, Wolf s tím svým zácpovým výrazem, příšerná Natalie... Krom toho plešouna a Carusa není snad nikomu víc jak 25, maximálně 30 let, na místo činu chodí ženský na metrovejch jehlovejch podpatkách, patoložka se v běloskvoucí halence hrabe v mrtvolách, něco jako síťka na vlasy při laboratorních výzkumech absolutně nehrozí, ráno se stane zločin a večer mají vraha, chlapi choděj v růžovejch a fialkovejch košilích, všichni se zásadně přemísťují pouze v Hummerech a každej druhej záběr je na baby v bikinách. A korunu tomu nasazuje "svraštělá tvář" Horatio Panda Caine se svým komplexem spasitele. Vždycky všechno na poslední chvíli zachrání, zásadně nemění výraz obličeje, má nekonečnou zásobu přiblbejch hlášek a stěrkovskejch keců na padouchy a sem tam, když je ruka zákona příliš krátká, se s nějakým padouchem třeba zavře ve vyslýchací místnosti a zmlátí ho, asi aby vypadal ještě jako větší masér. Já ale musím říct, že je to jedna z nejhorších a nejotravnějších postav, co kdy vystoupila na televizní obrazovky. Ty zkroucený pózy, prohnutý lejtka, hrb na zádech a hlava na stranu, když s někým mluví a zásadně se na něj nedívá a imrvere furt žmoulá ty debilní brejle, ať dělá cokoliv. Pak si je nasadí a následuje extrémně trapnej kec. Dostal mě díl, kde to hned na začátku schytá, uteče z nemocnice a celej díl se krvácející potácí a jde po vrahovi, aby ho nakonec dostal a zaslouženě se složil. Jak říkám, zábavný svou totální pitomostí. Las Vegas je sice taky přepálený, ale kam se na tohle hrabe. (19.02.2016)

Čistě statisticky, Miami hraje až druhé housle, ve velkém CBS-kriminalistickém bratrství. Las Vegas bylo první a průkopnické, mnoho lidí ho má proto nejraději. Já preferuji Kriminálku Miami. Nabízí skvělé prostředí, skrz barevný filtr ke mě doplouvá floridská atmosféra plná krásného počasí, pláží a slunce. Las Vegas mi přišlo až moc depresivní. Město hříchů mi nijak nevoní, ať celkově svým jednorázovým účelem (stavba kasín na poušti), tak pochmurnou a stereotypní krajinou kolem města. Miami nabízí mnohem rozmanitější prostředí, kde vyšetřovací tým jednou vyšetřuje v bažinách, podruhé v centru města, lese, přístavech nebo rovnou na moři. To je pro mě rozhodující fakt, protože všechny varianty případů a jejich rozuzlení, už byly někdy natočeny, jde pouze o formu, jakou nám je tvůrci podají znovu. Vyšetřovací tým je úplně stejný, jako ten vegasský, rozdíly v něm jsou nepatrné, pouze diváci jsou zvyklí na původní a proto jim tento nevoní. Caruso mi sem neuvěřitelně sedí a ačkoliv je téměř neomylný, jeho charisma na mě působí a právě on mě v tomto seriálu baví nejvíce. Kriminálka New York je už převařená sračka, která se pouze veze na vlně úspěchu, proto právě tato zlatá střední cesta, alespoň u mě zvítězila. 85% (25.09.2009)

Jednou přijde den kdy Horatio zvedne nad hlavu auto a zastaví invazi UFO. Začíná se z něj stávat novodobej Simir Gerchán. Ale je to asi nejpovedenější kriminálka. Případy mě bavěj a Horatio je strašně vtipnej chlapík. I když to je prej na place pěkná svině, tak na plátně se projevuje skvěle a celý seriál stojí na něm. (01.01.2013)

K vyšetření případu již dávno nejsou potřeba columbovské deduktivní metody, callahanovské užití síly ani hra na hodného a zlého poldu. Nyní stačí, aby přijeli profesionální vatičkáři, zachytili poslední zbytky pšouku hafana, který si možná čichnul k botám pachatele a případ je vyřešen. Přiznání je samozřejmostí, protože proti laboratoři je lidský rozum v plenkách. (29.11.2008)

„Dokážte mi to.“ – „Neprovokujte ma.“ Jerry Bruckheimer odštartoval záplavu „realistických vedeckých kriminálok“, ktoré sa jedna od druhej odlišujú... odlišujú sa... vlastne ničím. Sú akoby ich jedna mater mala a ja nechápem ich vysokú sledovanosť. Iste, je to poctivé remeslo. No to je aj veľa iných, podstate menej úspešných seriálov s kriminálnou zápletkou. Navyše mi ako nostalgickému vyznávačovi „starých prístupov“ („Profesionáli“, „Dempsey a Makepeaceová“) nesedia biedne pokusy o chladnokrvné osobnosti s odznakom“. Hľadať psychológiu tam, kde žiadna nie je, sa mi nechce, kvázi exotická výprava Miami ma pri najlepšej vôli neinteresuje, dialógy šuštia papierom a jediné, čo je na tejto sérii aspoň štipku originálne, je „prísne vedecký štýl vyšetrovania“ (či skôr pokus o prísne vedecký štýl vyšetrovania, lebo Dominik Dán o ňom hovorí ako o "úsmevnej sci-fi, ktorá v realite takto vôbec nefunguje"). Ale aby som len nehanil – ryšavý David Caruso, ktorého nemám rád (JADE, BOZK SMRTI), mi sadol. (14.07.2007)