Kriminálka Miami

Jsou tři možnosti, jak k CSI Miami přistupovat. Zbožňovat, nenávidět nebo z toho mít prdel. Druhé dvě možnosti jsou můj případ. Ve svý ujetosti je to strašně zábavný. "Herci" jsou až na Carusa převážně dřevěný modelové, kterejm by člověk nevěřil ani maturitu, nedejbože nějaký super vědecký znalosti. A ještě ke všemu jsou všichni strašlivě nesympatický. Delko a jeho mega sanice, Wolf s tím svým zácpovým výrazem, příšerná Natalie... Krom toho plešouna a Carusa není snad nikomu víc jak 25, maximálně 30 let, na místo činu chodí ženský na metrovejch jehlovejch podpatkách, patoložka se v běloskvoucí halence hrabe v mrtvolách, něco jako síťka na vlasy při laboratorních výzkumech absolutně nehrozí, ráno se stane zločin a večer mají vraha, chlapi choděj v růžovejch a fialkovejch košilích, všichni se zásadně přemísťují pouze v Hummerech a každej druhej záběr je na baby v bikinách. A korunu tomu nasazuje "svraštělá tvář" Horatio Panda Caine se svým komplexem spasitele. Vždycky všechno na poslední chvíli zachrání, zásadně nemění výraz obličeje, má nekonečnou zásobu přiblbejch hlášek a stěrkovskejch keců na padouchy a sem tam, když je ruka zákona příliš krátká, se s nějakým padouchem třeba zavře ve vyslýchací místnosti a zmlátí ho, asi aby vypadal ještě jako větší masér. Já ale musím říct, že je to jedna z nejhorších a nejotravnějších postav, co kdy vystoupila na televizní obrazovky. Ty zkroucený pózy, prohnutý lejtka, hrb na zádech a hlava na stranu, když s někým mluví a zásadně se na něj nedívá a imrvere furt žmoulá ty debilní brejle, ať dělá cokoliv. Pak si je nasadí a následuje extrémně trapnej kec. Dostal mě díl, kde to hned na začátku schytá, uteče z nemocnice a celej díl se krvácející potácí a jde po vrahovi, aby ho nakonec dostal a zaslouženě se složil. Jak říkám, zábavný svou totální pitomostí. Las Vegas je sice taky přepálený, ale kam se na tohle hrabe. (20.02.2016)

„Dokážte mi to.“ – „Neprovokujte ma.“ Jerry Bruckheimer odštartoval záplavu „realistických vedeckých kriminálok“, ktoré sa jedna od druhej odlišujú... odlišujú sa... vlastne ničím. Sú akoby ich jedna mater mala a ja nechápem ich vysokú sledovanosť. Iste, je to poctivé remeslo. No to je aj veľa iných, podstate menej úspešných seriálov s kriminálnou zápletkou. Navyše mi ako nostalgickému vyznávačovi „starých prístupov“ („Profesionáli“, „Dempsey a Makepeaceová“) nesedia biedne pokusy o chladnokrvné osobnosti s odznakom“. Hľadať psychológiu tam, kde žiadna nie je, sa mi nechce, kvázi exotická výprava Miami ma pri najlepšej vôli neinteresuje, dialógy šuštia papierom a jediné, čo je na tejto sérii aspoň štipku originálne, je „prísne vedecký štýl vyšetrovania“ (či skôr pokus o prísne vedecký štýl vyšetrovania, lebo Dominik Dán o ňom hovorí ako o "úsmevnej sci-fi, ktorá v realite takto vôbec nefunguje"). Ale aby som len nehanil – ryšavý David Caruso, ktorého nemám rád (JADE, BOZK SMRTI), mi sadol. (14.07.2007)

Měním své hodnocení na odpad, protože jsem došel k názoru, že Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas a všechny ostatní pořady tohoto formátu v sobě skrývají latetentní ideologizující tendence, které jsou formou pop-kulturního fenoménu nenápadně manipulují s podvědomím diváka. To dělá svým způsobem každé masově šířené dílo, v tomto případě ale pokládám obsah podvědomé manipulace za nebezpečný. Hlavní těžiště problému leží v proměně podoby klasické detektivky (jejíž obdobou je americká drsná škola) a jejích dílčích komponent v detektivní příběh tohoto nového typu. Základní okruh změn zasahuje: látku příběhu, způsob vyšetřování, proměnu dvojice chytrého a hloupého detektiva (popř. detektiva-samotáře) ve skupinu vyšetřovatelů s jedním vůdčím typem osobnosti. Již na výše jmenované přeměně vyšetřovatelů se ukazuje rozdíl: Namísto souboje jednoho geniálního jedince s jiným nastupuje systematizovaný a neúnavný tlak státního aparátu, který nepostupuje starým způsobem, ale hledá neustále hmotné důkazy a věděcky je kategorizuje. Postup logické dedukce je nahrazen mechanickým postupem předepsaným v protokolu o zajišťování důkazů. Zásadní na tomto procesu je jeho neosobnost a fakt, že racionalistický vědecký postup vždy dosáhne kýženého výsledku. Klasické detektivky, i když jsou často triviální, přinášejí v určitém momentu moment etického rozhodování. Vražda není vždy projevem zločincovy ďábelsky zlé povahy, ale je třeba shodou nešťastných okolností. Nové typy detektivního příběhu však takový moment nepřinášejí, vina je zde většinou jasně daná, úkolem vyšetřovacího týmu je shromáždit dostatek usvědčujících důkazů. Rozdělení rolí je vždy schematické. Nikdo nezůstává na pochybách, že každý, kdo se dopustí zločinu, bude státem potrestán. Trestající moc se nemýlí. (10.01.2009)

Jako parodie výborný, ale jako vážně míněný kriminální seriál, je to k popukání. Nejlepší je, jak je to všechno na jedno brdo- na začátku je spáchán zločin, a hned na to už je v záběru detektiv David Caruso se svým smrtelně vážným výrazem, a já se můžu posrat smíchy. Prostě všude byl a všechno zná. No nedivím se, že už nedostává žádné role. A ještě že tam hraje Emily Procter, ta to jediná zvedne. (20.02.2009)

V dnešní záplavě krimi sriálů je mezi nimi kriminálka miami rozhodně nadprůměrnej seriál. Příběhy jsou sice vcelku originální a nápaditý, ale ani tak to neni ždánej zázrak, většinou to je takový pomalý vyšetřování s minimální akcí a to pro mě moc neni. Jenže tenhle seriál si mě dostává něčim jiným. A to slušně propracovaným vyšetřováním a vizuálním zpracování úvah vyšetřovatelů, což znamená, že, že když na něco přijdou jak to mohlo být, tak se to takovým flashbackem ukáže a někdy to je opravdu pěkně udělaný, klidně se tam objeví i ukázky jak a kudy vnikla kulka do těla a to přímo zevnitř těla. A dokonce ani hlavní detektiv neni špatnej, žádnej moc belkej chytráček a sympatickej tak akorát. (05.11.2006)