Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Zdenek MertaHrají:
Zuzana Stivínová, Adam Vojtek, Štěpán Gajdošík, Igor Orozovič, Jitka Ježková, Kristýna Frejová, Lenka Zahradnická, Daniel Bambas, Jan Novotný, Jan Teplý ml. (více)Obsahy(1)
V roce 1951 dostane známá česká herečka Jiřina Štěpničková (Z. Stivínová) dopis z Rakouska od režiséra Františka Čápa, který nedávno emigroval. Zve ji na západ a slibuje role v divadle i ve filmu. Je to lákavá nabídka, protože v divadle, kde hraje, velí spíše muži v plukovnických uniformách, než skuteční režiséři a umělečtí šéfové. Panuje tu tuhá stranická disciplína a repertoár vypadá podle toho. Budoucnost herečky v komunistickém Československu, které je pevnou součástí Sovětského bloku, je neradostná. Zvláště pro ženu, které komunistické ideály nikdy nepřirostly příliš k srdci. Rozhodne se tedy, že využije příležitosti a uteče. Spolu s nevelkou skupinkou lidí a malým synem Jirkou (A. Vojtek) se svěří do rukou převaděče a podnikne riskantní cestu přes hranice. Ale něco je špatně. Chytnou je. Všechno bylo předem připravené. Sám převaděč je členem StB. Ale tím všechno teprve začíná… Film nemapuje jen tragický osud herečky Jiřiny Štěpničkové, ale vypráví o době, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad lidmi, kdy herci z divadla žádali soud o co nejvyšší trest pro bývalou kolegyni, kdy ti, co se nepřidali k davu, byli zatracováni a ponižováni. Vypráví o době, která by se už neměla nikdy opakovat. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (157)
Trochu plytký televizní film 1) má docela dobrý scénář, postavy jsou dobře zahrané a ani vůči režii nic moc nemám. Co se mi nelíbí je, že pohnutý osud paní Štěpničkové v tomto podání mě za srdce nevzal._____ 2) Pěkný je dobový vzhled herců i hereček a výprava vůbec._____ 3) Zaujali mě skvělá 47letá Zuzana Stivínová (Štěpničková), 34letý Igor Orozovič (vyšetřovatel), k nepoznání upravená 49letá Kristýna Frejová (prokurátorka), 40letý Daniel Bambas (herec Pilát s výčitkami svědomí) i výborný 7letý Adam Vojtek, později 16letý Štěpán Gajdošík (syn Štěpničkové Jirka). ()
Velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že se staré křivdy nezametají pod koberec a nad dobou minulou se nemávne rukou. Vím, že se Jiřině Štěpničkové stala kvivda, považuji jí za velmi dobrou herečku a určitě si zaslouží pozornost. Za dobrou herečku považuji i Zuzanu Stivínovou, je ale tapově jiná než Štěpničková ... Pak se tu opět začíná rozehrávat kombinace fikce a jakési historické rekonstrukce podobně jako u Bohémy. A já se ptám sama sebe, proč mi ta fikce nevadí třeba u Masaryka, ale proč jí neodpustím tady? Rozdíl vidím v tom, že Masaryk je strhující příběh dobře vystavěný právě na fiktivní postavě lékaře. V Pasti je to do určité míry postava vyšetřovatele ... No nechám to uzrát a podívám se znovu s odstupem času. Třeba mi čas poodhalí nějaké skryté hodnoty. ()
Slabšie 4*, pretože materiál a potenciál je trošku nevyužitý. Filmu by skorej pomohlo dvojdielny formát, či filmová verzia predĺžená cca o niekoľko desiatok minút. Takto sa v deji človek môže stratiť, pretože postáv je tu viacej a často háda, kto?, prečo? .... Postava Jiřiny Štěpničkovej je dobre zohratá, ale nad všetkými prevyšuje ,,Orozák,,. ()
Zklamání. Problém je už ve scénáři. Ať už se jedná o dějové motivy, anebo samotné postavy, jde se dost nepochopitelně do šířky místo do hloubky, takže v obou případech je mnohé rozehráno a následně pak nedohráno, opuštěno. A zůstává pro mě nepochopitelnou záhadou, proč naopak motiv, který mohl být velmi silný, a to petice požadující pro Štěpničkovou trest smrti, kterou iniciovaly čtyři její divadelní kolegyně (ve filmu vystupují pod smyšlenými jmény), je trestuhodně ignorován. ()
Látka byla určitě nadprůměrná ale jakoby 93 minut na její zpracování nestačilo. Opět jsem se setkál s mými neoblíbenými neduhy životopisných (popřípadě historických) filmů. Rychlost, zmatenost, velké skoky v čase. Navíc je škoda že se takový příběh dočkal pouze levnějšího televizního zpracování bez větší dramatické šťavy. Potencionál byl určitě větší a nelze to zakrývat. Ale jsem rád že tento film vznikl, protože příběh paní Štěpníčkové mě rozhodně nenechal chladným a některé momenty byly stejně emotivní samy o sobě a hezky vykreslovaly krutost (ale i absurditu) celého komunistického režimu. A závěrečná pointa byla dost dobrá. Prostě televizní premča na večer, po které se šlo spát. Nic víc, nic míň. Ono taky moje televizní opáčko Veselých Velikonoc po dlouhé době minulou sobotu taky teď jen tak něco nepřekoná (:D). Tak zase někdy příště. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (5)
- Film se ne vždy drží skutečností. Fakta z případu s Jiřinou Štěpničkovou nalezneme v těchto dokumentech: Diagnóza: Smrt nenávistí (2004), Neobyčejné životy: Jiří Štěpnička (2012), Příběhy železné opony: Jiřina Štěpničková: Generální prevence (2005). (sator)
- Železniční stanice, kde přestupuje Jiřina Štěpničková (Zuzana Stivínová) při své cestě ke státním hranicím, se ve filmu jmenuje Svojšín-Černošín. Ve skutečnosti se však jedná o nádraží v Bakove nad Jizerou, okres Mladá Boleslav. Na Mapy.cz dokonce nalezneme fotky z natáčení, kde zde byla přistavena parní lokomotiva. (tommahol)
- Smrt měly pro Jiřinu Štěpničkovou požadovat její kolegyně Světla Amortová, Soňa Neumannová, Světla Svozilová a Jarmila Švabíková. Některé zdroje zmiňují také Vlastu Chramostovou, Jiřinu Jiráskovou a Antonii Hegerlíkovou. (klukluka)
Reklama