Ptačí klec

Udělat dobrý americký remake francouzské komedie je jako umět strhnout ubrus se stolu a nepokácet přitom věci na něj pokladené. Američané jsou ve své podstatě velmi konzervativní, hákliví na své soukromí a vnitřní život. Než vyjdou na ulici, nasadí si pomyslnou masku "keep smiling" a snaží se být asertivní. Liberální Francouzi jsou jiní - pro ně jsou emoce vším. Když se nic neděje, nějaký problém si prostě vytvoří, aby kolem něj mohli půl dne tančit, vyhazovat ruce nad hlavu a vykřikovat "C´est ne pas possible!" ;o) Asi proto od nich bez problémů vezmeme i nejnepravděpodobnější komdiální zápletku jako něco normálního a snadno uvěřitelného. I Amíci se tomu smějí, ale nevěří, že by to fungovalo i u nich. Hrdinové remaků proto nejsou nikdy normální lidé, ale různí pomatenci, čímž se má vysvětlit jejich výstřední chování. To byla chyba Dne otců, například. Ptačí klec je dechberoucí výjimka. Scénáristka Elaine Mayová a režisér Mike Nichols (v 50. letech populární dvojice televizních komiků) převedli francouzskou Klec bláznů do amerických reálií s právě tak filigránskou pečlivostí, jako když se staví model lodi v lahvi. Upravovali velmi opatrně, častěji ubírali než přidávali. A dosáhli toho, že se film bez potíží varovnal originálu. Samozřejmě když přijmete, že hlavní roli nehraje úžasný Michel Serrault, pro nějž byla napsaná už divadelní předloha a v době natáčení měl roli v malíčku. Vzhledem k tomu handicapu není Nathan Lane vůbec špatný. A špatné nejsou ani některé drobné změny - postava konzervativního politika v originálu působila dojmem mluvčího jakési pomatené církevní minority, kdežto tady je to dokonce senátor existující Konzervativní strany a všechny narážky na to téma jsou přímočaře adresné. Jeho žena - další rozdíl - není jen submisivním přívěskem, je to příslovečný krk, otáčející hlavou rodiny. A nejpůvabnější rozdíl je, že pan senátor si "paní Colemanovou" narozdíl od svého předobrazu velmi oblíbí. ;o) 80% (22.01.2007)

Tenhle remake se mi líbil mnohem více než původní francouzský film, a to je velmi vzácný jev. Skvělá komedie s morálním podtextem... Oproti originálu z ní mnohem zřetelněji vyleze poznání, že politicky korektní upjatě konzervativní běžně heterosexuální rodičovský pár může být objektivně měřeno mnohem méně humánnější než párek dvou nesezdaných mravně uvolněných citově labilních homosexuálů, což by mě před shlédnutím tohohle snímku ani nenapadlo:-) A kdo má pak vlastně v otázkách morálky máslo na hlavě?! (02.02.2007)

Příjemná komedie,které se podařilo nespadnout do trapnosti, jako některým filmům řešící otázku homosexuality komediálním způsobem. Nathan Lane u mne v roli přecitlivělého postaršího travestity opravdu zabodoval, tak i Robin Williams či Hank Azaria. Vtipná a především vkusná podívaná, které korunuje Gene Hackman a jeho Marilyn Monroe. (19.09.2009)

Disk o tom, jak homosexuál žení syna, jsem koupil pár dní po smrti Robina Williamse, a pustil si ho až nyní. Plod dávného heterosexuálního hříchu se chce oženit – navíc s dcerou konzervativního politika, který ctí mravnost nade vše. Majitele zavedeného podniku, jehož partner v něm představuje největší homosexuální hvězdu, to však nerozhodí. Tedy alespoň na první pohled. První setkání rodičů je naplánované. Když už je všechno nachystané/nafilmované, stačí jedny dámské šaty, paruka a dopravní zácpa a večeře o jednom chodu se začíná hroutit. Nedávno zesnulý Mike Nichols v té době platil za ostříleného tvůrce, který to výtečně umí s herci i látkami na papíře. Škoda, že scénáristka Elaine May zvolila první polovinu hodně vlažnou. Tedy alespoň já se moc nebavil. Příběh mě nudil, zápletka je nadhozená rychle, nikam se moc neposouváme. Když v té druhé přijde čas na převleky, nápady, upozorňování na vztyčený malíček a nahrávání gagů ze strany Williamse nebo Lanea, divák rychle a rád zbystří. Herci si drží solidní standard, někteří mile překvapují, další jen potvrzují to, co o nich moc dobře víme. Show must go on! Čtyři ale nedám.. (07.04.2015)

Co říci, když už zde bylo vše napsáno od ostatních. Snad jen to, že popelku či další desítky námětů natočili také různé štáby v různých zemích v průběhu historie, takže že byla původní francouzská verze, mi nevadí a zábavné to je, hlavně v druhé půli. Co mě už z pohledu třetího tisíciletí ale přijde méně zábavné, snad až dehonestující je to, že v první půli udělali tvůrci z postavy Alberta Goldmana tak příšernou upištěnou a vykroucenou buznu, že se mi z těch ručiček Nathana Lanea zvedal až kufr a to pitvoření gayů ve stylu "tak abyste se zasmáli" už na mě bylo příliš ... 7886 (26.10.2023)