Hlava-22

Catch XXII je jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou, a její filmové zpracování je důstojné legendy, která se kolem Hellerova románu právem vytvořila. Jenže - pokud jste Hlavu 22 nečetli, budete z filmu nejspíš pěkně mimo, první půlhodku určitě. Ale vidět na plátně mladého Jona Voighta coby hlavu Syndikátu (na kterém prostě všichni vydělají), Majora Majora Majora, starýho dobráka Aarfyho, nahého Yossariana na stromě, památnou scénu hučení na briefingu, perfektního úlisňáka plukovníka Mooduse a kvanta dalších psychotických úletů, to stojí za tu trochu zmatků. Je to "trochu" jiná výpověď o šílenství války než Apokalypsa nebo Četa, a na genialitě jí to nijak neubírá, ale kniha je základ a tohle je k ní "jen" perfektní bonus. 80% (08.01.2004)

Ale úprimne, Hellerovu knihu som neprečítal ani pri prvom, ani pri druhom pokuse, ale nakoniec som ju zvládol. Podarilo sa mi v deji knihy tak zamotať, že som v skutočnosti nevedel ani ako sa volám. Totižto podľa Hlavy XXII, ktorá je hlavnou postavou knihy aj filmu, môže byť vojak prepustený z armády napr. vtedy keď je blázon. Ale ak vojak vie, že je blázon, tak je vlastne normálny a preto nemôže byť prepustený z armády. Sám spisovateľ takéto absurdity pociťoval na vlastnej koži, keďže bol sám bombometčíkov u bombardovacej perute. Dej filmu sa odohráva na ostrove Pianosa blízko Elby (tretí najväčší ostrov Talianska), kde bola americká základňa 256. leteckej eskadry. Odtiaľ nalietavali bombardovacie lietadla na nemecké pozície v Taliansku. Film nám verne ukazuje vojnové zážitky vojakov v uzatvorených vojenských kolektívoch. Ide predovšetkým o satiru ale dobre mienený aj protivojnový film. V podstate dejová línia filmu je slabučká a je úplne prekombinovaná. Myslím si, že kto chce pochopiť film, musí si najskôr prečítať knihu. A preto len tri bombičky. (28.09.2019)

Uživatel hippyman to řekl přesně. Alan Arkin není Klingr. Pokud chci vidět blázna ve válce, podívám se radši na M.A.S.H. a pobavím se u toho, protože tenhle film je totiž krom toho, že by měl být zábavný, taky dost filozofický a to mě nebaví. Ale také obsahuje pár neskutečně náročných scén a když jsem sledoval scénu, kde kolem herců lítají letadla..uvědomil jsem si, že to počítače skutečně v žádným případě nejsou a ta preciznost v tom filmu je znát. (12.02.2010)

Pamatuji si prakticky každý film, na kterém jsem byl jako dospívající v kině. A tenhle jsem sledoval na počátku s napětím, že bude stejně zajímavý, jako kniha. Nelíbil se mi, těžce jsem ho den poté zepsul posluchačům, co se ptali na čem jsem byl v kině. Vše mi přišlo moc jasné, jako by z knihy bylo vytažené jen to schéma a stačí. Mě to nestačilo a nestačí povětšinou ani nyní. Ale kdo nezná knihu, kdo se seznamuje s filmem, tak ho to může navést na lepší a zajímavější filmy, takže to ani nemohu nikomu znechuzovat, jak mi to dělali jiní a já pak šel na film už apriory, že to bude blbost a pak mě to překvapilo, že mě to oslovilo. Potom si až člověk položí otázku - proč mě to oslovilo a měl by si každý na ni umět, či se naučit odpovídat. (20.06.2010)

Opravdu mnohovrstevnatý film o válečném šílenství, které jenom podtrhuje fantaskní finále. Knihu jsem nečetl, ale dle samotného filmu, musel být tento projekt velice náročný. Naštěstí se kniplu či kormidla chopil Nichols a natočil působivý film, ve kterém je toliko radosti a smutku, že to tvoří opravdu výbušný koktejl. Celou dobu jsem se bavil a stejně na konci mi rozhodně válka nepřišla jako nějaká hra či fraška. Netradiční a přesto geniální válečný film. (20.09.2006)