Hlava-22

Film jsem viděl v době puberty, kdy coby milovník válečných leteckých snímků jsem zbožňoval Bitvu o Británii a Bitvo o Midway. Hlava 22 i přes krásné bé dvacetpětky mi svým nesrozumitelným dějem připadala jako blbost. Až po letech jsem se dostal k Josephu Hellerovi a jeho knihám. Yossarian a vůbec celá ta banda z letecké základny středních bombardérů na Italské Pianose mne uchvátila. Myslím, že je to jedna z Hellerových nejlepších knih a spolu s Jak jsem vyhrál válku druhá nejironičtější a nejsarkastičtější protiválečná kniha. Heller zde čerpal ze svých vzpomínek, kdy on sám sloužil jako bombometčík u 488. bombardovací perutě 340. bombardovací skupiny 12. letecké armády USAAF.Samozřejmě jsem snímek viděl po letech znovu. Tentokrát pohledem Yossariana který chce domů, Indiána, Majora Majora i plk. Catharta. V tomto ojedinělém případě se domnívám, že je nejlepší nejdříve přečíst před shlédnutím filmu knihu (nejen pro pochopení filmu, ale celkově pro její nadčasovost). I když nutno uznat, že režisér se s touto těžkou kadencí popral výborně. (28.07.2011)

Už dlouho mi v nějakém filmu nebyla některá z postav tak sympatická, jako kapitán Yossarian, kterého zde hraje Alan Arkin. Když na začátku ukáže vztyčený prostředníček, jako odpověď na povel k letu, věděl jsem, že HLAVA-22, bude snímkem přesně pro mě. No a pak už to jede... Parádní válečná satira (takový drsnější MASH) s obsazením hvězdnějším, než v Expendables a vynikajícím českým dabingem České televize (2008). Stejně dobré, ne-li lepší, než Dr. Divnoláska. (04.03.2024)

O knize jsem vždycky slyšel jenom samou chválu a nedávno mi to zase jeden člověk doporučoval se slovy, že prej to je "něco jako Švejk". Zjistil jsem, že existuje i tenhle film, takže jsem moc dlouho neváhal a s velkym očekávánim jsem se na to podíval. Moje dojmy po skončení filmu jsou dost rozporuplný. Na jednu stranu jsou tady geniální vtipný scénky, na druhou stranu je to od samýho začátku totální zmatek, kdy se přeskakuje z reality do nějakejch snů a halucinací, aniž by mi to dávalo smysl. Navíc ve druhý polovině začne ubejvat humoru a naopak se to začne brát celý dost vážně a to už mě moc nebavilo. Celkově to neni špatný, ale už jsem viděl i lepší filmy na téma absurdnost války. A že bych teď měl chuť začít shánět knihu, tak to už vůbec ne. 55% (14.08.2013)

Válka je vůl, lidi jsou blázni a vůbec je to všechno tak nějak nalevačku. A bejt normální je vlastně ta největší šílenost jaké se můžete dopustit. O tom všem je Hlava 22, jeden z nejznámějších protiválečných románů, který tak trochu geniálním způsobem chrlí humor absurdnější než je reálně možné, který se čtenářem vytře podlahu a donutí ho smíchy skoro zemřít... a pak ho protáhne takovými depresemi že si přeje aby předtím chcípl úplně. Nichols se toto pokusil přenést na plátno a povedlo se mu to jen částečně - homor tu je, absurdnost taky, zdrcující poslední třetina už ale moc ne... i kniha je hodně útržkovitá a vyprávěná nechronologicky, ale film je tímto díky své krátkosti velice poznamenaný a nedokáže ani zdaleka přenést na diváka tak silné pocity jako kniha... a nedokáže se vyrovnat ani svým způsobem velmi podobnému Altmanově MASHi ze stejného roku. 7/10 (19.06.2008)

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)