Po životě

Gervais hraje ovdovělého publicistu, který píše do lokálních novin, dobrých leda jako podestýlka pro kočku, má pěkného psa a těžkou depresi a cítí se být morálně a intelektuálně nadřazen zbytku civilizace. Vzhledem k nepříliš reprezentativnímu populačnímu vzorku, se kterým se v seriálu setkává, se jeho misantropie a nihilismus zdají být odůvodněné (tzn. vyprávění jeho pičování obvykle dává za pravdu). Ostatní postavy, vesměs prázdné karikatury, pro jeho jedovatou zahořklost, která ho společně s psím pohledem jeho feny drží naživu, navíc nacházejí pochopení, protože mu přece zemřela žena (která mu připomíná, jak byl úžasný, ve videích, jež pro něj před smrtí nahrála).___Zápletka seriálu by se dala shrnout do jedné jednoduché věty, dramatu je zde na deset minut, ne na tři hodiny, na konflikty nebo překážky k překonání zapomeňte (a vážně si nemyslím, že měla být bezdějovost a ubíjející stylistická strnulost - střídá se pár studiově působících prostředí, která jsou skoro vždy snímána ze stejných úhlů - způsobem, jak zprostředkovat omezenou akčnost člověka se sníženou hladinou dopaminu - tohle je Netflix, ne slow cinema).___Vytvořený dějový rámec slouží především tomu, aby Gervais mohl na větší ploše sarkasticky komentovat, co všechno jej na dnešním světě sere. To mu ovšem jde mnohem líp v jeho stand-upech, v nichž se zároveň nesnaží být dojemný a dlouze a pateticky nám osvětlovat, v čem tkví kouzlo života (i když se nenávidíte a obklopují vás samí idioti). Mezi cynickou komedií a (autenticky) citlivým dramatem dokázal Gervais díky přesvědčivější práci s postavami a chápavějšímu vykreslení jejich světa balancovat nesrovnatelně líp v Derekovi (kterého společně s Kanclem stále řadím k vrcholům komediální seriálové tvorby).___After Life budí dojem narychlo splněné zakázky, ne díla, kterým chtěl Gervais něco relevantního sdělit či jím otestovat hranice žánru. Párkrát jsem se pousmál (Gervaisův komediální timing je pořád perfektní) a ocenil občas vcelku přesné vystižení života s depresí (dobrý den poznáte podle toho, že se nechcete zabít), ale celkově jde o scenáristicky i režijně smutně odbytou práci, chudou na nápady, vtipy i emoce, kterým by se dalo věřit. (11.03.2019)

Ricky Gervais je určitě velice chytrý člověk a některé dialogy jsou skutečně povedené.  Jenže jinak je to celkem otrava. Pět dílů sledujeme, jak se hlavní hrdina chová k většině lidí hnusně, aby se v posledním díle změnil a stal se z něj takřka samaritán. Jeho neustálá sebelítost a vyprávění o sebevraždě jsou tak protivné, že jsem si chvílema přál, aby to udělal a nevymlouval se na psa. Na to, že pojednává o ztrátě blízké osoby,  působí After life hrozně sterilně, povrchně, bez emocí. (27.11.2021)

Po první sérii to byl jasný plný počet. Kombinace depky a luxusní kombinace suchého a štiplavě sarkastického humoru, kdy Tony každého na první dobrou nekompromisně stírá, byla dost super. A to i v tom, že i když seriál na první dojem působí jako klasický britcom, tak jím vlastně moc není a ve správných momentech umí rychle dupnout na brzdu. První série navíc předvedla moc hezký dějový oblouk a působila příjemně uzavřeně. Přesto ale byly natočeny další dvě série, které už působí trochu navíc a jen se nimrají dál v tom, co už bylo předtím řečeno. Tony se už nechová tak "agresivně", už to není taková sranda, ale spíš taková melancholie. Přesto si svým feel-good writingem, nesmírně sympatickými postavami, líbivým skoro až romanticky působícím britským maloměstem a jakousi snahou o navození každodenní rutiny After Life drží, i přes bolestivá témata, neskutečně pohodovou a podvědomě civilní atmosféru až do konce. Trochu mě mrzelo, že ve třetí sérii chybí některé oblíbené postavy a obsahově už tomu skutečně zlehka docházel dech, ale finální emocionální horská dráha plná drobných postřehů o životě v podobě finální epizody výsledný dojem vystřelila opět na vrchol. (03.02.2024)

Kdo zná Rickyho Gervais, tak asi nebude překvapený filozofií tohohle seriálu. Cynismus v reakci na citlivost, zklamání a bolest, ateismus vedoucí k vážení si lidského života, nízká tolerance vůči lidskému kreténismu. To všechno je mi blízké a Ricky opět nezklamal. I tady je většina humoru v jádru docela vážná. Seriál nemá žádný velký spád a jedná se - stejně jako ve skutečném životě - o sled krátkých zážitků a scén. To ovšem neznamená, že by nakonec nepřišla katarze - poslední díl první série naopak působí až terapeuticky. (14.08.2020)

Ricky Gervais in his prime. První řada mě naprosto odzbrojila vtipem, smutkem, slovníkem a hereckou sebejistotou Gervaise. Byl v roli naprosto přirozený a upřímný. Nadávky z něj padali se stejnou kadencí jak i dobrosrdečné rady a každodenní situace na dně. Za zmínku stojí i panoptikum kolem hlavní postavy. S jistotou můžu říct, že každá postava v seriálu pronesla slovo CUNT. Absolutní strop byla scéna ve třetí sérii, kdy jde Gervais nasypat popel otce do místní hospody a barman ho vykáže ven, že bordel mu tam dělat nebude. Následně končí popel otce chrstnutý v puse barmana se slovy Doufám, že ti v puse skončil jeho čurák ty mamrde. Britský břitký humor v té nejčistší podobě. Super je i Diane Morgan se svou šílenou angličtinou a přízvukem. Seriál má sestupnou tendenci, ale není to žádná hrůza, jen se sarkasmus a smutek vyměnil za více vtipu. Proto nemůžu dát pátou. 4* a.k.a 85% (06.10.2023)