Po životě

"NADĚJE JE VŠECHNO." Zajímavá směsice přepáleného sentimentu a humoru bez mantinelů. V životě jsem neviděl materiál, kterým by to slovíčkem cunt bylo tak protkané :-) Cunt sem, cunt tam, ale vždycky tak vtipně použité, pořád dokola a neomrzí se to :-) A další obdivuhodná věc, pokaždé, když už ten sentiment a fňukání začínají dosahovat přijatelnou míru snesitelnosti, vždycky se to bezvadně shodí. 3 série, po 6 dílech, super stopáž jednotlivých epizod, nudit to nezačne a závěr je v duchu celého seriálu, ne-šťastný, melancholický, dobrý... (01.03.2023)

Už jsem viděl řádově lepší seriály, s řádově výraznější produkcí, příjemnější na pohled, emočně více vtahující do děje. After Life není na první pohled líbivý ani nechce. Přiznám se ale, že slabost a respekt k umění Rickyho Gervaise vyrábět pro televizi přesně ten obsah, co diváka zaujme a z obrazovky se mu nechce slézt, mě na After Life fascinuje. Jako bych upíjel pomalu koktejl namíchaný přesně z těch přísad, které se normálně přelijí do patosu nebo trapnosti a pomalu zjišťoval až při pátém doušku, že obsahuje přesné příchutě k celkovému dobrému dojmu. Gervais umí už dávno od časů Office balancovat na hraně, překročit tu hranu, zatnout do živého, vystřelit ostrý šrapnel, zase se vrátit, zarovnat do řady a očividně ho takhle manipulativní hra baví. No a mě taky. Vesele si u toho čtu, v některých momentech vzhlédnu, nechám se rozesmát, dojmout, překvapit a přemýšlím u toho, jestli to má za nehet potenciálu Office, že bych se k tomu tak často vracel. Spíše ne. Office měl kapku "sympatičtější" charaktery. (23.11.2020)

Fíha, čtu komentář mýho muže a řikám si, co to k*rva mele za sr*čky. Pak až si uvědomim, že to je jen někdo, kdo se veze na skoro identickym nickname. Ufff! Já vám nevim, ale ten zmrdskej Gervaisův úsměv, ten by mě bavil i kdyby všech 6 dílů dokola opakoval jeden vtip :) Buď se směješ, nebo bulíš jak želva. Skvělý <3 (11.03.2019)

„NEMŮŽEŠ CHODIT PO SVĚTĚ A BÝT NA VŠECHNY HRUBÝ...“ … „PRÁVĚ, ŽE MŮŽEŠ. TO JE TA KRÁSA. BÝT MILÝ A OHLEDUPLNÝ, PEČLIVÝ, ČESTNÝ, TO NENÍ ŽÁDNÁ PŘEDNOST. JE TO SPÍŠE NEVÝHODA...“ /// Tonyho omrzel život. Umřela mu žena a tak kolem sebe na důkaz smutku šíří sarkasmus. Často vzpomíná u videa. Mluví sprostě. Má hodně truchlících keců… Drama s komediálními prvky. Podezírám všechny, co dali víc jak tři*, že je to za ten optimisticky hezkej poslední díl. Dokázal totiž po těch předchozích pohladit na duši a šířit pozitivní myšlenky. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Umřela mi stará. A sere mě to! (– jinak na to nečum). 2.) Neustále přemejšlím, jak je můj život zbytečnej… 3.) Thx za titule „Perverz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (31.01.2020)

1. série - 85% - Svět je prostě někdy to nejhorší místo k žití, to zná každý, komu někdy něco nevyšlo - aniž by se muselo jednat o tak smutně definitivní neštěstí jako u Tonyho. Jednomu pak dokáže nenávratně zkazit den i nevinný konzument zbytečně hlasitě křupajících křupek. Když se takovým světem protlouká Ricky Gervais, který v permanentní přinasranosti neselhává, je rozhodnuto. Tony je mi proto blízký jak v pocitech bezmoci, kdy na něj padá smutná prázdnota okolního světa, tak naštěstí i v kouzelných přelétavých okamžicích malých radostí, kvůli kterým stojí za to žít. I přes epizodičnost jednotlivých příhod a jen opatrně vybudovanou soudržnost se navíc víc než o seriál jedná o tříhodinovou introspekci po všech zákoutích vlastní duše. O to víc mě překvapuje, že chtějí Netflix i sám Gervais zkusit něco tak neuchopitelného zopakovat v další sezóně. 2. série - 85% - Chtělo by se říct jen "to samé v bleděmodrém", ale v takto specificky dramedickém zaměření (tím spíš, když se k dramatu přiklání čím dál silněji) si zopakování úspěchu zaslouží pochválit dvojnásob. Čím jsem starší, tím vzácnější je stav, kdy mě seriál dojme k slzám, After Life to mávnutím kouzelného proutku zvládá doslova každou epizodu. Na to, jaký je Gervais zpravidla poděs, je jeho vyzrálé doznání (v čele s vlastním úžasným hereckým výkonem) upřímné a cituplné. Kdyby se v něm navíc nevyskytoval vulgární psychiatr, patřilo by k němu i nejvyšší hodnocení. 3. série - 70% - Občas se stane, že potkáte člověka, se kterým se dáte do řeči a okamžitě víte, že vám má co říct. Spoustu toho jste věděli nebo znali, ale i tak mu visíte na rtech, protože dokáže zdánlivě obyčejné věci pojmenovat jinak. Když ho potkáte podruhé a on spustí na stejnou notu, poslechnete si ho rádi znovu, protože vám napoprvé mohlo něco uniknout. Jenže když začne o tom samém i potřetí, už máte pocit, že jste klidně mohli být někde jinde. Nebo si alespoň povídat o něčem jiném. Zkrátka a dobře, Tonyho pohled na svět zase zvládne za šest epizod udělat několik veletočů, přestože začínal na stavu permanentního sundávání všech, co se v jeho okolí vyskytnou. A já jsem natolik loajální, že by mě to nerozhodilo a rád bych s ním tu procházku absolvoval zase. Ale co dělá v příběhu Brian, to mi hlava nebere. Když už zmizel otravný psychiatr, dostává se do popředí právě místní vágus, který nejenže napovídá jen a pouze historky plné vulgárních nesmyslů, ale pro jistotu se ještě pokaždé vrátí s nášupem. Právě kvůli téhle chodící nechuti jsem původně s hodnocením byl ještě níž, ale nechal jsem se uplatit dokonalým finále, které nějakou záhadou nikdy nesklouzne do laciného slzopudu a stejně ze mě vyždímalo úplně všechno. I nekonečně dojímat se totiž dá s chlapským nadhledem. (04.04.2019)