Po životě

After Life je speciální kousek. Málokterý seriál se může chlubit tím, že vás přivede k slzám a vzápětí rozesměje, jen proto, aby vám bylo zase do breku a opět se zasmáli. Tony už nemá důvod brzdit sarkasmus, klení a upřímnost, ale zároveň dokáže být i citlivý, pozorný a zkrátka dobrý člověk. V pozadí se přitom objevují střípky dojemného příběhu lásky, který dokáže silně zasáhnout. Gervais mě do téhle chvíle ničím vysloveně nezaujal, ale teď se mu to rozhodně povedlo. 90% (31.08.2023)

Ricky Gervais ví, jak vás rozesmát a ošklivě rozplakat, někdy obojí zároveň. Asi nejlepší seriál o truchlení, co jsem kdy viděla. Mluví přímo k temné, smutné a naštvané části v nás všech. Také nám ale ukazuje, že všichni jsou krásní. Občas to až láme srdce se na to koukat. Jsou tam vtipné scény, ale často je to smích přes bolest v očích. Série je krásně natočená, obsazení je fantastické a každá postava pomalu odhaluje, kdo je v Tonyho očích, až po to, kým skutečně je. Až by člověk chtěl, aby to nikdy neskončilo. Krása. (18.03.2023)

1. série: Pan Žervé zasahuje svým počinem. Takovým, který je jednoduše v jeho podání skoro až klasický. Ale stále podaný jinak. A to za mne osobně dokonale. Ricky dokázal totiž zkombinovat za mne dokonalý klenot cynického humoru se špetkou toho absurdního. Funguje to skvěle. Člověk, který má rád tyto kombinace bude osvícen. To ani nemluvím o tom, že série umí být dosti filozofická snad i v rámci samotného existencionalismu. Nestačím se divit. Je spíše zvláštní, že zpracování vypadá skoro až béčkově a tuctově. Někdy vlastně jako Kancl. Což vás asi ani nepřekvapí, když si dáte pět a pět dohromady. 2. série: After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (29.03.2019)

Gervais hraje ovdovělého publicistu, který píše do lokálních novin, dobrých leda jako podestýlka pro kočku, má pěkného psa a těžkou depresi a cítí se být morálně a intelektuálně nadřazen zbytku civilizace. Vzhledem k nepříliš reprezentativnímu populačnímu vzorku, se kterým se v seriálu setkává, se jeho misantropie a nihilismus zdají být odůvodněné (tzn. vyprávění jeho pičování obvykle dává za pravdu). Ostatní postavy, vesměs prázdné karikatury, pro jeho jedovatou zahořklost, která ho společně s psím pohledem jeho feny drží naživu, navíc nacházejí pochopení, protože mu přece zemřela žena (která mu připomíná, jak byl úžasný, ve videích, jež pro něj před smrtí nahrála).___Zápletka seriálu by se dala shrnout do jedné jednoduché věty, dramatu je zde na deset minut, ne na tři hodiny, na konflikty nebo překážky k překonání zapomeňte (a vážně si nemyslím, že měla být bezdějovost a ubíjející stylistická strnulost - střídá se pár studiově působících prostředí, která jsou skoro vždy snímána ze stejných úhlů - způsobem, jak zprostředkovat omezenou akčnost člověka se sníženou hladinou dopaminu - tohle je Netflix, ne slow cinema).___Vytvořený dějový rámec slouží především tomu, aby Gervais mohl na větší ploše sarkasticky komentovat, co všechno jej na dnešním světě sere. To mu ovšem jde mnohem líp v jeho stand-upech, v nichž se zároveň nesnaží být dojemný a dlouze a pateticky nám osvětlovat, v čem tkví kouzlo života (i když se nenávidíte a obklopují vás samí idioti). Mezi cynickou komedií a (autenticky) citlivým dramatem dokázal Gervais díky přesvědčivější práci s postavami a chápavějšímu vykreslení jejich světa balancovat nesrovnatelně líp v Derekovi (kterého společně s Kanclem stále řadím k vrcholům komediální seriálové tvorby).___After Life budí dojem narychlo splněné zakázky, ne díla, kterým chtěl Gervais něco relevantního sdělit či jím otestovat hranice žánru. Párkrát jsem se pousmál (Gervaisův komediální timing je pořád perfektní) a ocenil občas vcelku přesné vystižení života s depresí (dobrý den poznáte podle toho, že se nechcete zabít), ale celkově jde o scenáristicky i režijně smutně odbytou práci, chudou na nápady, vtipy i emoce, kterým by se dalo věřit. (11.03.2019)

Ricky Gervais je určitě velice chytrý člověk a některé dialogy jsou skutečně povedené.  Jenže jinak je to celkem otrava. Pět dílů sledujeme, jak se hlavní hrdina chová k většině lidí hnusně, aby se v posledním díle změnil a stal se z něj takřka samaritán. Jeho neustálá sebelítost a vyprávění o sebevraždě jsou tak protivné, že jsem si chvílema přál, aby to udělal a nevymlouval se na psa. Na to, že pojednává o ztrátě blízké osoby,  působí After life hrozně sterilně, povrchně, bez emocí. (27.11.2021)