Po životě

Smutný příběh smutného Ricky Gervaise, který tu svojí depresi chce navalit na všechny kolem a všichni kolem jsou naopak tak v pohodě a fajn (až na právníka), že mít takové lidi kolem sebe je jednoznačný sen. Z depresivní záležitosti tak seriál Po životě udělal příjemnou feeling good pohodovku, kde Ricky sarkasticky hláškuje tak, jak kdyby zrovna slezl z pódia udělení Glóbů a sype to na obyčejné lidi, kteří se mu odvděčují vlídností a vděkem. Příjemná, odpočinková věc . Z fajnového anglického prostředí, kterému ty modré slunné dny nevěříte ani za pětník, ale necháte se tím příjemně uchlácholit. (10.01.2022)

Suché, dojemné, vtipné. Prostě chameleon Ricky! Nicméně obsah trošku pokulhává. Na jednu šestidílnou sérii akorát. Co chtěj dělat s druhou, to už moc nechápu... (edit po druhé sérii) Je fajn mít všechny ty postavičky zpět, ale bohužel mám dojem, že se tlačí pilou na city. A hlavně furt dokola. Posun vlastně žádný ačkoliv o jednu postavu přicházíme. (20.08.2019)

Smutnější komedii jsem dlouho neviděl. Hlavní hrdina je v těžké depresi a ani na chvíli o tom nepochybujete, chtěl by úplně nekomediálně spáchat sebevraždu a také se o to několikrát úplně nekomediálně pokusí, jeho život je jenom sled ubíjejících stereotypních situací proložených setkáními s rlzně výstředními obyvateli malého městečka, kteří udělají cokoliv, aby se dostali do novin - češou své novorozeně jako Hitlera, hrají nosem na dvě flétny, vyrábějí zvláštní rýžové pudinky (o chlebu nemluvě)... Jestli má Gervaisův Tony v něčem štěstí, tak v tom, že má psa a že nad ním ostatní ještě nezlomili hůl. Odpověď na otázku, jestli tu hůl nezlomil ani on, sice nakonec není překvapivá, ale komu by to vadilo, když se na to tak pěkně dívá. (21.04.2019)

Celý seriál mi přijde jako seskupení jednotlivých scén daných dohromady. Ale skvělých scén a Tonymu bohužel velmi rozumím. Zemřela mu milovaná žena a jediný přítel v jednom, nemá smysl tu dále být a na ničem už příliš nezáleží. Jen na psovi, který mu zůstal. Z videí, které mu žena už s vědomím své smrti, zanechala, můžeme vidět, jak skvělý a laskavý člověk to byl a jak velká je jeho ztráta. A tak Tony dál tak nějak proplouvá životem, se smrtí ženy se vyrovnává po svém, čímž štve všechny kolem sebe. Docela hodně slýchávám názory, že druhá série zklamala, protože se seriál začal snažit prodávat moudra typu 'stále je tu pro co žít, i když už dávno máme pocit, že tomu tak není'. Moc tyto názory ale nechápu. Stejně tak jako v realitě, se lidé kolem nás ne zrovna moc rádi dívají na to, jak někdo koho mají rádi, vede mrzutý život se silnými sebevražednými sklony. To je přeci jasné, že se takového jedince budou všichni snažit přesvědčit o tom, jak krásný život vlastně je a zvracet na něj své inspirativní citáty. Ale tak to prostě je. Taková je realita. Ricky Gervais vlastně natočil dílo, které je něco jako sledovat reálné záběry ze života na obrazovce. A to je na tom to nejlepší. Kdyby totiž Ricky Gervais natočil seroš o tom, jak vám někdo při sebevraždě drží palce a přeje vám brzkou smrt, to by byla tak trošku fantas magorie. Každopádně se mi ale s tímto zpracováním trefil přímo do noty. Já osobně bych klidně brala, aby seriál nebyl natočen až tak 'novodobou' kamerou a všechno se třeba namísto nynějška odehrávalo v 80. nebo 90. letech, ale za celkovou kvalitu seriálu tuhle jedinou nemilost dokážu odpustit. Hlavně co je mi hodně sympatické a co mě moc těší je, jak krásně a čistě je tu znázorněna láska jako taková. Člověk je na obrazovkách zvyklý na falešný typ lásky, takový ten instinktivni. Ale láska člověka k druhému jako je právě ta Tonyho ke své zesnulé manželce Lise, není na plátnech moc častá a hlavně ne moc pravděpodobná. Já Tonymu ale naprosto rozumím a mám to s láskou uplně stejně. Smrtí láska totiž nekončí, naopak se ješté více prohlubuje a vám nezbývá nic jiného, než se bez své lásky naučit žít život tak trpký, jaký bez ní opravdu je. - "I'd rather be nowhere with her than somewhere without her." (03.06.2020)

(Viděny všechny díly) „Proč jsi tak sarkastický?“ - „Protože pak nemám potřebu zabíjet lidi, včetně sebe.“ Tony je osina v zadku, brutálně upřímná a odporná k okolí. Důvod? Tu, kvůli které rád žil, už ztratil, takže trpí a dává to sežrat ostatním. Díky své „superschopnosti“ si totiž dělá, co chce. Dochází k „empatickému“ psychologovi, šikanuje pošťáka, navštěvuje otce, co „netuší“, má zvláštní úkoly pro prosti…sexuální pracovnici (!), štve kolegy, pohrdá svou prací (vede hraní na flétny společně s pudingy), drogy mu „dealuje“ bezdomovec, chodí venčit psa a pouští si vzkazy zesnulé ženy. První řada funguje takřka dokonale, druhá už je o něco slabší, u třetí jde cítit, že se Tony a ostatní loučí (ku prospěchu seriálu, další natahování by už bylo moc). Humorné situace si seriál ponechal, jen přibylo těch vážnějších a sentimentu. Celkově to vidím na ještě slabších 5*. „Co byste poradila ostatním, aby měli tak dlouhý život?“ - „Nechtějte to! Je to na hovno. Bolí už jen být naživu. Můj typický měsíc? První týden mám sračku. A další tři týdny? Nevyseru se vůbec!“ (08.09.2019)