Po životě

Mé hipsterské já by se rádo podepsalo pod komentář m4xp4yn3. Ale chápu, že Ricky to vše chce i nějak přehledněji uspořádat do sitkomové formy. A hlavně mu do toho nikdo nemluví. Ovšem přestože dal Gervais dohromady bandu mých oblíbených a nepříliš známých herců, tak jako scénárista jim toho příliš nenabídl. V tomto je totiž velmi podobný Tonymu a jeho sebestřednosti. Takže tu nehrozí žádné opravdu silné momenty, jaké jsem například viděl od "oskarové" Olivie Colman ve Flowersových a ani tolik vtipu, jako v další hořké komedii Mum. To jen abych vyjmenoval komedie z posledních let, které jsou svojí kvalitou dosti nad After Life. (10.03.2019)

Ricky Gervais má sklony k patosu, nadřazenosti a cynizmu. V sérii o vdovci, který se utápí v depresích a vztekle komentuje svět kolem sebe, využil své vlastnosti do poslední. Série nepostrádá humor, tentokrát těžící především ze střelených témat, o kterých píší lokální noviny, v nichž Gervais pracuje a zároveň obsahuje i velmi smutnou notu, když se vzpomíná na zemřelé. Mrzelo mě, že některé postavy v poslední sérii zmizely, jako třeba indická stážistka a pouliční prostitutka (že by vypršela smlouva?). _____ Taky mě překvapilo jak namyšleně Gervais působí. Jakoby lásku, opravdovou a jedinou v životě lásku, mohli prožít jen lidé na úrovni. Takže on, coby hlavní představitel, který samozřejmě jediný vidí svět správně, pak decentní dáma ze hřbitova a prachatý majitel novin. Zatímco vlezlý pošťák, holka z ulice nebo blbka čerstvě přijatá do novin, obtloustlý kolega … ti se mohou zamilovat i víckrát, asi že jsou povrchnější (jedinou výjimkou je feťák, který už to vzdal). Takhle Gervais staví jasnou hranici mezi lidmi z vyšší a spodní třídy a já nevím, jestli si uvědomuje, jak elitářský a namyšlený při tom je. SHRNUTÍ: Když se chceš vykašlat na celý svět a nakonec tě při životě udrží to, že na něj neustále nadáváš. (12.07.2022)

Fíha, čtu komentář mýho muže a řikám si, co to k*rva mele za sr*čky. Pak až si uvědomim, že to je jen někdo, kdo se veze na skoro identickym nickname. Ufff! Já vám nevim, ale ten zmrdskej Gervaisův úsměv, ten by mě bavil i kdyby všech 6 dílů dokola opakoval jeden vtip :) Buď se směješ, nebo bulíš jak želva. Skvělý <3 (11.03.2019)

Kratší seriál se zajímavými dialogy, ale po 1. sérii to všechno začne splívat, děj už nepůsobí tak přirozeně a jeho vývoj je minimální, takže žádné zvraty nečekejte. Nepůsobí že by měl nějaké velké ambice, spíš zůstává v jedné poloze a soustředí se na různé myšlenkové pochody relativně neúspěšných lidí, kteří nejsou spokojení se svým životem. Důležité je, že nenudí a navíc poměrně rychle uteče, protože jedna série je jako se podívat na tří hodinový film. (01.03.2023)

1. série - 85% - Svět je prostě někdy to nejhorší místo k žití, to zná každý, komu někdy něco nevyšlo - aniž by se muselo jednat o tak smutně definitivní neštěstí jako u Tonyho. Jednomu pak dokáže nenávratně zkazit den i nevinný konzument zbytečně hlasitě křupajících křupek. Když se takovým světem protlouká Ricky Gervais, který v permanentní přinasranosti neselhává, je rozhodnuto. Tony je mi proto blízký jak v pocitech bezmoci, kdy na něj padá smutná prázdnota okolního světa, tak naštěstí i v kouzelných přelétavých okamžicích malých radostí, kvůli kterým stojí za to žít. I přes epizodičnost jednotlivých příhod a jen opatrně vybudovanou soudržnost se navíc víc než o seriál jedná o tříhodinovou introspekci po všech zákoutích vlastní duše. O to víc mě překvapuje, že chtějí Netflix i sám Gervais zkusit něco tak neuchopitelného zopakovat v další sezóně. 2. série - 85% - Chtělo by se říct jen "to samé v bleděmodrém", ale v takto specificky dramedickém zaměření (tím spíš, když se k dramatu přiklání čím dál silněji) si zopakování úspěchu zaslouží pochválit dvojnásob. Čím jsem starší, tím vzácnější je stav, kdy mě seriál dojme k slzám, After Life to mávnutím kouzelného proutku zvládá doslova každou epizodu. Na to, jaký je Gervais zpravidla poděs, je jeho vyzrálé doznání (v čele s vlastním úžasným hereckým výkonem) upřímné a cituplné. Kdyby se v něm navíc nevyskytoval vulgární psychiatr, patřilo by k němu i nejvyšší hodnocení. 3. série - 70% - Občas se stane, že potkáte člověka, se kterým se dáte do řeči a okamžitě víte, že vám má co říct. Spoustu toho jste věděli nebo znali, ale i tak mu visíte na rtech, protože dokáže zdánlivě obyčejné věci pojmenovat jinak. Když ho potkáte podruhé a on spustí na stejnou notu, poslechnete si ho rádi znovu, protože vám napoprvé mohlo něco uniknout. Jenže když začne o tom samém i potřetí, už máte pocit, že jste klidně mohli být někde jinde. Nebo si alespoň povídat o něčem jiném. Zkrátka a dobře, Tonyho pohled na svět zase zvládne za šest epizod udělat několik veletočů, přestože začínal na stavu permanentního sundávání všech, co se v jeho okolí vyskytnou. A já jsem natolik loajální, že by mě to nerozhodilo a rád bych s ním tu procházku absolvoval zase. Ale co dělá v příběhu Brian, to mi hlava nebere. Když už zmizel otravný psychiatr, dostává se do popředí právě místní vágus, který nejenže napovídá jen a pouze historky plné vulgárních nesmyslů, ale pro jistotu se ještě pokaždé vrátí s nášupem. Právě kvůli téhle chodící nechuti jsem původně s hodnocením byl ještě níž, ale nechal jsem se uplatit dokonalým finále, které nějakou záhadou nikdy nesklouzne do laciného slzopudu a stejně ze mě vyždímalo úplně všechno. I nekonečně dojímat se totiž dá s chlapským nadhledem. (04.04.2019)