Sex ve městě

Mám chromozom Y takže se mě tohle netýká, ale přesto jsem se i párkrát zasmál. Avšak rady do života si z tohoto seriálu opravdu brát nehodlám. Update: po 7 letech jsem na seriál opět narazil a musím říct, že v určité životní chvíli je to neskutečně zábavná podívaná. Jen doufám, že ženy prokazují dostatečný nadhled nad některými názory a životními standardy a nechtějí být jako jejich hrdinky úplně do slova... Krom toho jde o největší reklamu na luxus široko daleko, ale ten život, ten život tam je... (03.05.2007)

Sex ve městě se stal jedním z nejúspěšnějších televizních projektů 90. let a nesmírně úspěšnou obchodní značkou, kdy product placement byl postupně povýšen na kvalitativně novou úroveň. Děj jednotlivých epizod se motal například kolem problému, kabelku jaké značky si vzít na snobský večírek...Seriál natočený podle autobiograficky laděných sloupků známé novinářky Carrie Bradshaw zobrazuje životní příhody čtyř úspěšných žen z americké vyšší střední vrstvy, především jejich potíže s budováním partnerských vztahů. Přinesl životní příležitost herečkám, které s vyjímkou S. J. Parker nebyly příliš známé ale své role zahrály přesvědčivě. Žádné velké poselství tenhle seriál nepřináší a po pravdě jeho popularita do jisté míry spočívá na podobných základech jako proslulé "milionářské" seriály ze 70. let, tedy na touze po ztotožnění s úspěšnými idoly a jejich postavením. Sex ve městě je zároveň (netuším, do jaké míry chtěnou) karikaturou feministického hnutí, které se soustředí na (pseudo) problémy bohatých středostavovských paniček. Seriál se nese v odlehčeném, mírně komediálním tónu, což ho činí přijatelným pro širší vrstvy diváků. Celkový dojem 50 %. (18.01.2008)

Seriál, který jsem nikdy nesledoval religionisticky, ale když jsem ho tehdy kdysi občas večer chytil a nebylo nic lepšího v televizi, podíval jsem se. Na internetu většinou vídám, že lidi nadávají na ústřední hrdiny HIMYM a Přátel (Ted a Ross), jak byli otravní a nudní, já toto měl s Carrie. Když nepočítám občasný zajímavý psací monolog, vždy byla zajímavější Miranda, Charlotte i Samantha. (21.10.2017)

Jako důkaz, že věk není ženě v ničem na překážku a jako příklad toho jak se má žena oblékat, aby vynikly její přednosti, velmi dobré. Ale jelikož hlavním posláním je ukázat chlapům jak jsou divní a jak těžké to s námi vy, ženy, máte (no dobře, je to tak, ale ženy si s námi rozhodně nemají co vyčítat:)), a v neposlední řadě je to skvělá příležitost jak nám ukázat jak úžasně sprostě dovedete mluvit aniž byste se za to musely stydět nebo vás za to někdo káral (to tady někdo dělá?), rozhodně mě to nijak zvlášť neoslovuje. I když je to díl od dílu jinak, někdy bych na Sex Ve Městě nedal dopustit a jindy bych ho zatratil, no prostě je to jako se ženskou;) A abych byl fér, dám neutrální hodnocení - 50%. (31.01.2005)

Tuhle zrůdnost se mi podařilo z paměti celkem zdárně vytěsnit, avšak osud je mrzká děvka a nedávno mi do zrakového ústrojí narazila jakási oslavná óda na toto nesvěží dílo, kde se převážně operovalo pojmy jako „boření stereotypů“, „emancipace“, „láska“, „humor“ etc. (a nebylo to poprvé, co jsem něco takového zahlédla, výše zmiňovanými pojmy milci Sexu ve městě operují rádi a často). Vzpomínky se vyvalily jak Kraken z hlubin a mně začalo cukat levé oko. Budiž komentář. Doznávám, že seriál jsem neviděla celý (a ani to nemám v úmyslu) a znám z něj de facto pouze zlomky, zahlédnuté při dávném přepínání z Velké noční hudby na jiné programy – pravda, občas byly ony zlomky tak mocně WTF, že jsem vydržela nevěřícně zírat až do konce. Boření stereotypů? Celkem by mne zajímalo, jak by to měl Sex ve městě dělat, neb jestli např. stereotyp „ženský jsou krávy, řešící věčně věků akorát chlapy, hadry a boty“ vyvrácí tím, že přesně takové krávy ukazuje, je to buď meta-meta humor, který jsem nepochopila, nebo prostá pitomost (přikláním se k druhé variantě). Emancipace? Co ty čtyři příšerné stvůry dělají emancipovaného? Pouze žvaní (o oblečení, obuvi, sexu a divných mužích), nakupují, občas jdou na party, sem tam se s někým vyspí…to je opravdu emancipace jako blázen, všechna čest, sufražetky by blahem omdlévaly. Mimochodem, sice mají všechny zaměstnání, avšak pracovat jsem je neviděla. Vrcholem je novinářka, které nájem luxusního apartmánu na Manhattanu (nebo kde) platí JEDEN sloupek týdně. Scénáristům zjevně unikl důležitý fakt, že práce polidštila opici. Třeba by to se zdejšími čúzami taky vyšlo. Láska? Pchá! Ve světě Sexu ve městě nic takového neexistuje. Pouze chtíč bez vášně a touha vlastnit z rozmaru. Humor nedetekován. Trapnost ano, takřka neustále. Zdejší adorace bezbřehého konsumerismu mne sice nevytáčí doběla – dobrá, mít prostředky jako hrdinky seriálu, tak nakupuji také, sice spíše otroky a obohacený uran než osmapadesáté škorně s podpatkem, leč každému, co jeho jest – ovšem ani mne neustálé opájení se shromažďováním nikterak neoslovuje, ba mě dost otravuje. Když to shrnu, je pro mne Sex ve městě pohled do prostředí, které se mi hnusí takřka v každém aspektu a zdatně mi připomíná strašidelné momenty, kdy jsem jako docela malé Sadako občas nakouklo do kuních magacínů typu Kozopolitan a pak se v duchu upřímně modlilo, ať osoby z lesklých stránek prochapadlo nikdy nepotkám. (21.08.2012)