Absolvent

Na plný počet to není, ale i tak jsem z Hoffmana měl pocit, že on jako herec už musel být geniální v době, kdy k nám tanky z Východu ještě nedorazily. To v dnešní době u mladých herců nehrozí. On má to nevýslovné kouzlo, že na něj koukat prostě musíte a líbí se mi, že na něj koukat můžeme i do dnes, protože stále točí. Každopádně kdyby neposrali konec a neudělali z toho vymítačskou epopej v kostele, možná by to bylo i za pět. Takhle jsem se hodně kroutil při tý poslední scéně. (10.11.2009)

Jen těžko lze uvěřit, že Absolvent je první rolí Dustina Hoffmana. Dustin zde totiž brilantně zvládá přerod nezkušeného mladíčka v životem a morálně zkaženého muže, který se teší náklonosti žen. Film začíná velmi nenápadně zato jeho finiš je přímo zběsile zničující. Film mě dostal a trošku se stydím, že mě tento skvost takovou dobu míjel:( (08.12.2008)

S průraznou silou tohoto Nicholsova opusu magnum snese srovnání snad jen Magnum Drsného Harryho. Jakožto filmový nevzdělanec jsem si myslel, že vím, o čem to bude (nádherná Anne Bancroftová bude svádět Dustina Hoffmana)...mo(u)dří už samozřejmě vědí, že nic nemohlo být vzdálenější skutečnosti než toto moje přesvědčení. Děj by mě až tak nezaskočil. Dobře, konec možná trochu ano. Hlavní ale je, že jsem byl naprosto nepřipraven na formální dokonalost filmových příhod z dospívání Bena Braddocka, a byl jsem za to odměněn slovy takřka nepopsatelným zážitkem. Jinotajná sdělení některých scén a přechody mezi nimi, na to nasunutá výpověď o stavu jistých vrstev společnosti, naprosto geniální obsazení a herecké výkony (paní a slečna Robinsonovy!!!), a nad tím vším nadčasová hudba a texty Simona a Garfunkela...no ty vole. Absolvent je úžasný. Opustí vás plného dojmů a s vědomím, že je třeba dát si ho ještě několikrát, protože jste určitě ještě nepostřehli všechno, co vám chtěl říct - a vy se budete na to repete těšit. Legendárnost tohoto snímku je pochopitelná - divácká obec tehdy dostala řádný políček na vzpamatování. Drzý scénář si tvrdohlavě šel svou vlastní cestou a Nichols podél ní vystavěl řadu kaplí s ikonickými malbami na filmové plátno. Pro nás všechny je to další výhra a pro mě jeden z příkladů toho, čemu by se mělo říkat kulturní bohatství. Nelze jinak - 100%. (16.01.2010)

Soudě podle množství hodnotících a jejich nadšených komentářů a nadílky hvězdiček se už o Absolventovi nedá hovořit jako o kultu, jako spíš o náboženství. Obecně je považován za výrazný film charakterizující pozdní dobu amerického hospodářského zázraku 50. a 60. let a svého druhu satiru na poměry tehdejší společnosti. Musím přiznat, že euforii tohoto ražení vůči Absolventovi necítím. S odstupem času se mi zdá, že na něm opravdu bezchybně fungují dvě věci - skvělý náladový soundtrack Simona a Garfunkela, který mu vtiskl typickou atmosféru, a herecký výkon Dustina Hoffmana, u kterého je ale jeho tradiční perfekcionismus a absolutní ztotožnění s hranou postavou takovou samozřejmostí, že už to zkrátka nepřekvapí. Jako společenská satira snímek funguje snad jen na samém počátku, kdy vidíme návrat hlavního hrdiny do rodičovského sídla a jeho přivítání rodinnými přáteli z téže společenské třídy vlastníků honosných vil a velkých bazénů. A pak ještě v podobě pana domácího z univerzitního městečka, který v každém druhém vidí agitátory a rozvraceče starých dobrých pořádků. Jinak se ale film soustřeďuje na čtyři hlavní postavy, které se pohříchu chovají tak trochu a vlastně docela dost jako mimoňové a mají schopnost zaujímat prapodivné postoje a konat prapodivné činy. Jsou vlastně méně čitelní a mně méně pochopitelní než hrdinové úchylných Lynchových psycháren. A ještě jedno mi na Absolventovi vadí. Jeho mladí hrdinové za celou dobu trvání filmu neprojevili ani minimální schopnost samostatného fungování a bez rodičovských účtů a zázemí by se jim svět velice rychle zřítil. Taková ta revolta a vzpoura proti konvencím, kdy vyrazím na cestu s vozem od tatínka a kupuju benzín z tatínkovy kreditky, je pro americký film nejen 60. let docela typická. Celkový dojem: 60 %. (09.01.2014)

Absolvent Mikeu Nicholsovi předplatil čestné místo ve filmařském nebi, Dustinu Hoffmanovi dal životní roli a všem ostatním věnoval podvratně humorný snímek, v němž se prvky satirického dramatu mísí s duchem doby v bolestně lehkovážném rytmu Simona and Garfunkela. Mladické kouzlo ani po čtyřech desetiletích nevyprchalo. (04.08.2007)