Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Tenhle večer začal jako vtipná konverzačka plná duchaplných jízlivostí, jenže pak se začaly otevírat staré rány a sypat do nich sůl... Brrr! Kdybych měl sestavit žebříček filmových běsů, Draculovi, Frankensteinovu monstru nebo Madonně by zbyly jen oči pro pláč. Protože s velkým náskokem by je předčila Liz Taylorová v roli Marthy. Richard Burton jako Jiří je taky pěkné kvítko, ale pro něj jsem měl jakési zvrácené pochopení. ;-) O ženách si většinou myslíme, že jsou to milé, křehké, bezstarostně švitořící bytosti. Ale ve skutečnosti je to jako v přírodě - samice má větší tendenci útočit, zvlášť když přijde o mláďata. 90 % (08.03.2005)

Tvrdá, depresivní a pravdivá studie manželských vztahů po dvaceti letech společného života. Mike Nichols jako debutant rozhodně zabodoval a vynikající herecké výkony všech čtyř zúčastněných jsou nezapomenutelné a typově přesné. Zajímavá je také podobnost s nejnovějším filmem Mika Nicholse "Na Dotek", i zde vystupuje milostný čtyřúhelník, vztahy jsou různě provázané. Každý film realisticky reflektuje svoji dobu, ale přitom oba podávají trýznivou výpověď o lidských vztazích. (26.03.2005)

[6/10] (Chenault, Warner Bros.) (Čb. /// Produkce: Ernest Lehman /// Scénář: Ernest Lehman podle divadelní hry Edwarda Albeeho /// Kamera: Haskell Wexler /// Hudba: Alex North /// Oscar: Elizabeth Taylor (herečka), Sandy Dennis (herečka ve vedlejší roli), Richard Sylbert, George James Hopkins (výprava), Haskell Wexler (kamera), Irene Sharaff (kostýmy) /// Nominace na Oscara: Ernest Lehman (nejlepší film), Mike Nichols (režie), Ernest Lehman (scénář), Richard Burton (herec), George Segal (herec ve vedlejší roli), Sam O´Steen (střih), Alex North (hudba), George Groves (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (23.12.2008)

Filmová adaptace divadelní hry Edwarda Albeeho KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? letos slaví padesát let od svého uvedení v kinech. Při té příležitosti společnost Warner Bros. snímek s patřičnou péči uvedla na (modré) nosiče pro domácí kino, a tak stojí za připomenutí, proč i po těch pěti dekádách zůstává tím nejlepším, co Mike Nichols zrežíroval. (09.07.2016)

"Now, I think we've been having a real good evening, all things considered. We sat around, we've got to know each other, and we've had fun and games." Vynikající drama M. Nicholse v němž není místo pro pokerové hráče, poněvadž se zde hraje zásadně jen s odkrytými kartami. Na taktiku či strategii není čas, jelikož při slovních "hrátkách" mezi manželskou dvojicí (Taylor, Burton) je na programu spíše tvrdost, švih a přesně mířené slovní údery. Nenávidí a urážejí se tolik let, že už si paradoxně život jeden bez druhého ani neumějí představit. Od mladého manželského páru, jenž k nim přišel na návštěvu, bylo velmi bláhové myslet si, že se do sítí, jež po sobě jejich hostitelé vrhají, také časem nechytí :-) Nebudu zastírat, že jsem od filmu očekával hodně... takhle vysoko jsem ale nemířil. Snímek se rozjíždí pomaleji, a i když mu nechybí jízlivý humor, na síle nabývá hlavně až s nastupujícími a stále razantnějšími vzájemnými výpady mezi ústřední dvojicí, při nichž se upřímnosti rozhodně meze nekladou. Bravo všem, kteří se na broušení tohohle klenotu podíleli! (03.01.2005)