Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Albeeho hra zabere při čtení skoro až 4 hodiny, tudíž ji logicky pro film Nichols s Lehmanem "proškrtali". Ovšem takovým způsobem, že to vypadá, jako by ani nic nevypadlo - všechna brilantní, atraktivní a zábavná místa jsou zde k vidění ve stejném tvaru. Navíc je sympatické také to, že se snímek oproti komornímu prostoru textu (jeden byt a nic jiného) rozlezl i ven, do nejbližšího okolí, přičemž tím síla dramatu nijak neochabla. (03.09.2010)

Tenhle film mne zdeptal, stejně jako své protagonisty. Díky brilantním hereckým výkonům a perfektně napsaným dialogům jsem se na dvě hodiny přenesl do domu Jiřího a Marty - do víru alkoholu, odcizení, urážek a samoty. Ale kdyby mne opravdu k sobě pozvali na návštěvu, nevydržel bych tam déle než pět minut. 80%. P.S.: Za zmínku stojí i (bez nadsázky) dokonalý český dabing, který v tomto případě musí ocenit i ten nejzarytější dabingový odpůrce. (01.06.2011)

Nichols uvězněný v okovech divadelní předlohy sice není tak pěkně koukatelný, jako když pracuje s upraveným filmovým scénářem, avšak kvalitu neztrácí ani tak. Přestože příběh víceméně sází na to, že člověk má s danou partnerskou problematikou osobní zkušenosti, i "laika" dokáže bez problému oslovit jednak chytře gradovaným scénářem plným hnusných životních pravd a lehce absurdních dialogů, a jednak hereckým koncertem hlavní herecké dvojice, který sice hlavně v případě Taylorové budí dojem uječenosti a přehrávání, ale hrát to jinak by znamenalo pošpinit a znehodnotit celou obsahovou stránku. A jelikož obě dvě složky si udržují po celou dlouhou stopáž vynikající úroveň, nelze se nudit a nehltat každé pronesené slovo. Ale na druhou stranu mít to opravdu tak blízko k realitě, jak tu mnozí zmiňují, Burton by musel v té výtečné scéně v úvodní části Taylerovou skutečně zastřelit - potom bych byl teprve navýsost spokojený. 75% (26.02.2014)

Skvěle propracované (není divu, je podle slavné divadelní hry) drama jedné noci staršího manželského páru, který ukáže mladé dvojici, zač je dlouholeté manželství loket. Výtečné herecké výkony jsou samozřejmostí, zvlášť Taylorová předvádí jeden z nejlepších výkonů kariéry. Snímek zůstává i po té spoustě let od natočení přesvědčivý a ostrý jako břitva. Rozhodně bych nedoporučoval někomu, kdo se hodlá ženit. Ostatním naopak doporučuji vřele! (08.05.2005)

Film začíná dlouhým záběrem na jeden smějící se , lehce opilý pár, vracející se nad ránem domů z párty. Ti dva lidi vypadají naprosto normálně, spokojeně, s troškou dobré vůle i zamilovaně. Následující dvě hodiny nás Nichols drasticky přesvědčuje o opaku. Ze všech čtyř hlavních protagonistů (i když jako o hlavních bych měl mluvit jen o dvou) mi bylo skoro až fyzicky špatně, moje empatie pracovaly na plné obrátky a tak jsem se za jednotlivé postavy cítil střídavě trapně, poníženě, zhrzeně, nenávistně, podle toho na koho zaměřil Nichols svůj režijní hledáček. Oba "záložní herci" odehrály své party na úrovni, ale oproti výkonu bohyně zlovůle a nevděku, Elizabeth Taylor, byli stěží stíny. Byl by to její film, kdyby ovšem nebylo Richarda Burtona, který explodoval jak atomová bomba. Dle mého názoru její herecký koncert ještě o třídu trumfl (už jenom proto, že dostal víc prostoru). Ledy ve sklenkách s burbonem ponuře cinkají, alkohol čím dál rychleji povoluje i poslední zbytky zábran a starých, dlouho skrývaných komplexů a ran a Nichols (nemůžu uvěřit, že je to jeho prvotina) jistou rukou vede drama k drastickému finále a konečné pointě. Napadlo mě, že by si tenhle film měla pustit každá svatební dvojice den před obřadem, aby věděli, jak můžou skončit... ale to by se tahle už tak skomírající instituce mohla rozloučit se životem. Pro silné povahy... 90% (17.06.2007)