VOD (2)
Obsahy(1)
Elizabeth Taylor a Richard Burton jsou ideální představitelé zlovolných manželů Marthy a George v prvním filmu režiséra Mika Nicholse podle nezapomenutelné předlohy Edwarda Albeeho: Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Magic Box)
Videa (1)
Recenze (318)
Film začíná dlouhým záběrem na jeden smějící se , lehce opilý pár, vracející se nad ránem domů z párty. Ti dva lidi vypadají naprosto normálně, spokojeně, s troškou dobré vůle i zamilovaně. Následující dvě hodiny nás Nichols drasticky přesvědčuje o opaku. Ze všech čtyř hlavních protagonistů (i když jako o hlavních bych měl mluvit jen o dvou) mi bylo skoro až fyzicky špatně, moje empatie pracovaly na plné obrátky a tak jsem se za jednotlivé postavy cítil střídavě trapně, poníženě, zhrzeně, nenávistně, podle toho na koho zaměřil Nichols svůj režijní hledáček. Oba "záložní herci" odehrály své party na úrovni, ale oproti výkonu bohyně zlovůle a nevděku, Elizabeth Taylor, byli stěží stíny. Byl by to její film, kdyby ovšem nebylo Richarda Burtona, který explodoval jak atomová bomba. Dle mého názoru její herecký koncert ještě o třídu trumfl (už jenom proto, že dostal víc prostoru). Ledy ve sklenkách s burbonem ponuře cinkají, alkohol čím dál rychleji povoluje i poslední zbytky zábran a starých, dlouho skrývaných komplexů a ran a Nichols (nemůžu uvěřit, že je to jeho prvotina) jistou rukou vede drama k drastickému finále a konečné pointě. Napadlo mě, že by si tenhle film měla pustit každá svatební dvojice den před obřadem, aby věděli, jak můžou skončit... ale to by se tahle už tak skomírající instituce mohla rozloučit se životem. Pro silné povahy... 90% ()
Výborné drama (thriller, proč?). Emocionálně silné dílo stojí hlavně na skvělých hereckých výkonech obou hlavních představitelů a pak na dobře napsaných dialozích. Narozdíl od Války Roseových tento snímek hraje na o dost vážnější notu a moc dobrý pocit jsem po zhlédnutí filmu neměl. K udělení plného počtu mi však brání občasná nuda (hlavně zezačátku) a pak taky závěrečná pointa; možná jsem ji prostě jen nepochopil (nepopírám), ale pokud ano, tak mi vůbec nepřipadala překvapující nebo snad dokonce šokující a došla mi vcelku brzo. ()
Míša Nicholsovic je génius, o čemž mě přesvědčil už v Absolventovi. Tenhle těžký film má kvantum zbraní, které svou palebnou silou hravě uspokojí požadavky i toho nejnáročnějšího diváka. To zásadní plus však spočívá v kadenci, která se nezadrhává až do závěrečných titulků. Další velmi silnou zbraní je bezesporu geniální scénář, který zvedá Virginii Woolfovou až na samý vrcholek těch nejlepších scenáristických prací. Sálá z ní život takový, jaký bohužel je. Eliz Taylor a můj velký oblíbenec Richard Burton jsou herci obrovského formátu a zde skutečně excelují, tudíž nominace jsou pochopitelné. Druhé duo rovněž bez chyby. Občas si při projekci nějakého emotivně strhujícího filmu jistě každý z nás řekne: "Vždyť je to jen film" V tomto případě to však není pravda, neboť dalšími silnými zbraněmi jsou realita a autentičnost, díky které je divákovi naservírováno takové množství životních sraček, až z toho skoro mrazí. Inteligentní a emotivní film, který v divákovi rozhodně něco zanechá. 80% ()
Není pravé lásky bez nenávisti a zármutku. George a Martha. Smutné, smutné, smutné... Ze začátku poutavá, postupem času ale až úmorně zdlouhavá psychologická hříčka o nevyhnutelných úskalích manželství. V hlavě se mi to sice ještě nějakou dobu toulat určitě bude, zároveň bych ale minimálně o půlhodinu krátil... ()
Albeeho hra zabere při čtení skoro až 4 hodiny, tudíž ji logicky pro film Nichols s Lehmanem "proškrtali". Ovšem takovým způsobem, že to vypadá, jako by ani nic nevypadlo - všechna brilantní, atraktivní a zábavná místa jsou zde k vidění ve stejném tvaru. Navíc je sympatické také to, že se snímek oproti komornímu prostoru textu (jeden byt a nic jiného) rozlezl i ven, do nejbližšího okolí, přičemž tím síla dramatu nijak neochabla. ()
Galerie (67)
Zajímavosti (21)
- První film, ve kterém zaznělo hanlivé slovo „bugger“ – prevít. (Kulmon)
- Námětem filmu byla stejnojmenná divadelní hra z roku 1962 od Edwarda Albeeho. V Československu byla ale inscenace uváděna pod názvem "Kdopak by se Kafky bál?", protože dílo Virginie Woolfové tehdy nebylo příliš rozšířené. (Marla Singer)
- Elizabeth Taylor (Martha) za film dostala jeden milion amerických dolarů, Richard Burton (George) 750 tisíc dolarů. K tomu měli ještě procenta ze zisku, takže film Kdo se bojí Virginie Woolfové? jim nakonec vynesl kolem šesti milionů dolarů. (Pavlínka9)
Reklama