Memento

„Minulosť je triviálna.“ Už behom prvých piatich minút budete mimo a do konca sa to nezmení. Naopak, finálny preslov Joea Pantoliana to zaplietol tak dokonale, až som civel po koniec záverečných titulkov. Nolan zo svojho (a bratovho) scenára vyťažil maximum. Predstavte si, že sa ráno zobudíte, otvoríte skriňu, v nej sedí zviazaný chlap s rozmlátenou tvárou a vy neviete, kto to je. Na strane druhej, nemôžem povedať, že by ma Memento nejako extra, excelentne bavilo. Vlastne ho stačí vidieť dva razy v živote a ste vybavení. Ale za originalitu scenára musím dať 80%. (02.10.2005)

Pan Nolan by potřeboval jít na vyšetření hlavy. Takto natočit film může opravdu jen magor. Vracení v čase, sledování filmu od konce a to kouskování jednotlivých scén mě dělalo ze začátku velké potíže. Pak jsem to pochopil a sledování mě už nedělalo takový problém. Nejvíce mě zajímalo, jak to skončí. (Nebo vlastně začne?) Přesto některé pasáže mi připadaly, že tam jsou navíc a některé mi tam vůbec neseděly. Zpočátku jsem měl myšlenky odpadu, poté jedné a dvou, nakonec díky tomu, že mě zajímalo, jak to dopadne a že jsem se vymotal ze ztracení, tomu dávám tři. Kdyby to bylo natočené od začátku, bylo by to pro mě lepší, ale ztratilo by to tu pointu, kterou to mělo v tomto stylu natočení. (28.01.2014)

Jeden z nejzlatějších námětů devadesátých let, přetaven v nezapomenutelný film, který v plné síle demonstroval světu možnosti hry s vypravěčskou technikou a triky. Nolan navíc skvěle pracuje s náčrtovostí charakterů svých hrdinů (za celý film vlastně nezjistíme jací doopravdy jsou, což je na tom to nejlepší - ponechává nám prostor pro další debaty a interpretaci). Guy Pearce je v ustřední roli seznační a Carrie-Anne na minimálním prostoru maximálně uhrančivá a nevyzpitatelná. Konečná pointa příběhu je pak jako otočení klíče v dokonale naolejovaném zámku, skoro uslyšíte to cvaknutí, které celému filmu dodá definitivní puunc hloubky a účelovosti... Vedle něj působí ono "zdrcující zjištění" v závěru Šestého smyslu jako nepříliš zajímavý, mimochodem utrousený dovětek. 100% (04.09.2005)

Ten nejšílenější a nejdivnější thrilller v nejlepším smyslu slova. Úžasný klaustrofobicko-paranoidní zážitek. Christopher Nolan už ve svém prvním velkém filmu ukázal světu dřímající genialitu ve svém nitru a představuje mistrně naaranžované a šokující představení, které nemá v žánru thriller obdoby. Guy Pearce si konečně našel tu "svou" roli (kterou později našel znovu v Proposition) avšak i přesto jej dokázal zastínit někdo jiný - Joe Pantoliano. Ten podává již poněkolikáté svůj životní výkon a když se objeví na obrazovce, strhává na sebe veškerou pozornost. Scénář je velice umně napsán a dokáže stupňovat napětí a děj v přesně opačném pořadí, než u veškeré konkurence. Divák prožívá vlastně něco podobného, jako hlavní hrdina. Pomalu aby si začal psát poznámky co už se vlastně stalo, i když se to prakticky ještě nestalo. Mistrovské dílo. (06.05.2008)

Zajímavý a dnes již kultovní mysteriózní snímek - to každopádně. Tím, že je ale odvyprávěn pozpátku (což ho činí originálním), tak si divák nemůže vychutnávat žádnou ze scén naplno, protože nezná spojitosti a souvislosti případu a tím vyprchává i napětí. A konec? Na Nolana nic moc. Jako jeden z prvních filmů Christophera Nolana, to není určitě špatné, ale jedná se o jeho slabší počin. Ty hlavní perly měly teprve přijít. Snad na další zhlédnutí. (27.04.2010)