Memento

Tajemně, nepochopitelně a drsně se vyvíjí průměrný příběh tohoto filmu, který neskutečně obohacuje hlavní postava hrající Guy Pearce. Ten si každý druhý den po určité nehodě nevybaví nic, jen zjišťuje co má na sobě vytetovaného, co kde zanechaného, aby se pomstil za smrt své ženy. Zvláštní nápad, a ještě zvláštnější zpracování dokazuje jen jedno, že myšlení je ve filmech občas dost potřeba, přitom je to všechno tak neskutečně jednoduché, člověk se připravuje na všechno možné, jak mu dá příběh filmu zabrat a přitom je to všechno tak jednoduché. I když jak se to veme, stačí to všechno sledovat, protože každý nový den všechno začíná od znova, jako bílá nepopsaná stránka papíru, a pak že je to všechno nemožné. ---Dobře, co teda teď dělám? Aha, honím tohohle chlápka. Ne... on honí mě. (24.02.2008)

Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius (26.07.2017)

Kámoš Gimp mi tenhle kousek pořád dopručoval a já se k tomu pořád nemohl dostat. Až teď díky ČT 2 ( vůbec letošní americké nezávislé léto je extrémně kvalitní ) a musím říct, že mi tenhle film udělal díru do hlavy. Hned jak to skončilo jsem měl chuť si to pustit znovu, protože jsem si nebyl jistý, jestli jsem to správně pochopil ( pokud jsem to vůbec pochopil ). No, hned dopoledne druhého dne následovala další projekce. Podívat se na to jednou rozhodně nestačí, je to kus promakaný do všech detailů. S tím, co tady ostatní napsali se ztotožňuji - vrcholně originální, dobré herecké výkony a silná deprese ve chvílích, kdy se Leonard zamýšlí nad svým životem. (16.07.2004)

Nemám slov. Přiznám to bez mučení, Memento si mi sakra líbilo. Už začátek mi potvrdil, že tohle nebude jen tak něco. A až do konce filmu jsem seděl a málem ani nemrkal, aby mi náhodou něco neuniklo. Budu si to sice muset dát podruhé, aby mi došly ještě nějaké detaily, ale už z toho, co jsem pochopil, vím, že tohle není jen tak obyčejný snímek. A tím spíše tenhle snímek není taky pro každého. Možná jsem chtěl ještě něco napsat, ale už nevím, co to bylo. To tetování po těle asi není tak špatný nápad.. :-) (21.02.2009)

Najprv jedno doporučenie. Film je nutné pozerať bez prerušovania a s veľkým vnímaním na detaily. Môžem si dovoliť povedať, že nie každý filmu porozumie hneď na prvýkrát. Preto som dal prvýkrát len za štyri. Nolan a Pearce v excelujúcej forme a hanba Akadémii, že aspoň jednu nomináciu nepremenili a že vôbec nominovali len strih a scenár. Keby sa udeľovala soška za celkovú pointu, tak toto by bola jedna z najbravúrnejších v kinematografii. A podľa mňa je aj zbytočné skúšať takéto niečo prekonať. Ťažko sa dakomu podarí ešte niečo podobné, kde všetko presne sedí a zapadá do seba, navyše so spomínaným najgeniálnejším záverom. Jeden z najlepších päť hviezdičiek aké som kedy dal! 100%. (19.12.2006)