Blade

Stephen Norrington má kliku, že jeho Blade byl ten úplně první. Jelikož, dřevěný kolík na srdce, jeho režie nenese sebemenší stopy nějaké nadprůměrné kvality, či nedejbože dokonce invence. Blade je prostě takový akční standart, což platí i pro scénář, který lze považovat za nadprůměrný puze, pokud jej budeme pozuvat vrámci žánrové škatulky. To co dělá z Bladea akční nátřesk odměnitelný čtyřmi hvězdičkami je samotné pojetí akce. Z řad upírů se sice ozývají negativní reakce, jak neschopně je jejich plémně vylíčeno, když zubatí bojovníci padají pod Bladeovými ranami jako Windows XP na podzim, ale prostě zábavné sledovat tu krásnou vyváženost akční elegance, dynamiky a čiré brutality. (08.10.2007)

Jelikož jsem nedávno shlédl Blade II, neubráním se srovnání. Zatímco "dvojka" je hlavně nonstop řežba, jednička nabízí více: zajímavý příběh, silnou atmosféru, charismatického záporáka a momenty, které se člověku zakousnou do paměti. Např, úvodní scéna dance party s krvavou sprchou za zvuků New Order je nezapomenutelná. A jednoznačnou výhrou je zajímavá postava Bladeova hlavního protivníka. Stephen Dorff je tak subtilní, že by ho snad zmlátila i desetiletá holka, ale přitom budí takový respekt, že je jasné, že není radno si s ním zahrávat. V porovnání s "dvojkou" je tu méně řezničiny, ale jak praví známé úsloví, méně je někdy více. (15.07.2002)

Žízniví upíři se svými dlouhými řezáky útočí, samozvaný spasitel Wesley Snipes se tak musí zatraceně rychle otáčet mečem. Je napůl člověk, napůl upír, ale nepatří ani do jednoho tábora. David S. Goyer napsal poměrně originální kousek, ve kterém jde kromě hektolitrů krve a drsných hlášek i o docela zajímavé motivy a překvapivé cesty. Potěší kvalitní řemeslo (kamera, výprava), naopak triků je tolik, že se asi některé úplně nemohly zaplatit a je to na nich znát. Herecky je to fajn, ať už mluvíme o tvrďákovi Wesleym nebo sebejistém Stephenu Dorffovi. Dynamické béčko. (07.03.2018)

Jde o akční horor, který ve své době sklízel docela velké ovace. Je na něm vidět opravdová poctivá práce, která se dotkla všech prvků filmu. Bojové scény měli velice zajímavou choreografii a my jsme mohli být svědky zkombinování několika druhů bojového umění dohromady. Některé scény byli sice nadsazené, ale od podobného žánru (upírského) se to dalo čekal. Speciální efekty jsou na velice vysoké úrovni, od těch, které se týkali přímo změny rysů postav, přes výbuchy až po hrozivé účinky zbraní, proti kterým neměli upíři žádnou šanci. A právě na jednotlivých zbraních se vyřádili nejvíc. Máme možnost vidět rozmanité druhy střelných, sečných a několika jiných zbraní, jenž se později staly vzorem pro ostatní podobně laděné filmy. Kvalita kamery a záběrů byla velice dobrá, protože tohle byla další z věcí na které se moc nešetřilo a v rukách odborníků nám připravili zajímavou podívanou. Celým filmem nás doprovázela naprosto skvělá hudba, jejíž výběr bych chtěl pochválit asi nejvíc. Ať už šlo o tajemnou hudbu, z níž běžel mráz po zádech, nebo taneční muziku, která se výborně hodila k masakru na diskotéce. Ne všechno na tomto filmu budu ale chválit. Podle mě se nechali producenti trochu unést a množství krve, které stříkalo z obětí, jež Blade musel zabít, bylo spíše k smíchu, než abychom se museli bát. Stejně tak i někteří herci předvedli mizené výkony. (12.11.2009)

Jednička je pro mě nejlepší díl, ikdyž všechny díly této trilogie beru téměř na stejno. jednička má opravdu hororový nádech, Jde ale spíše o akční film, kdy Wesley Snipes likviduje upíry. Akce je tu dost, je nápaditá. Baví mě i herci Kris Kristofferson a hlavní záporák Stephen Dorff. Hudba je dobrá, příběh celkově zajímavý. Film hodnotím na 86% = **** (18.10.2012)