Dracula

Nejnovější adaptaci příběhu muže, který je všechno jen ne „morning person“, napsala pro BBC a Netflix sherlockovská dvojice Mark Gatiss a Steven Moffat. A jejich Dracula je takový: vážný i pomrkávající, a v dobrém smyslu slova moderní... Jako každá dobrá adaptace mnohokrát těžené látky si berou tvůrci zavedené prvky upírského příběhu, ohledají je a nově promyslí, aby mohlo vzniknout něco trochu nového, trochu podvratného. Pohled Gatissův a Moffatův je velmi racionalizující pohled: folklorní kletby jako fetiše, vztah ke slunci, upírův strach z kříže jako výsledek chlemtání krve lidí, kteří žijí ve strachu z božího hněvu, tradice jako vyhýbání se pokroku, už zmíněný pohled na klášter nikoliv jen jako na místo náboženského vytržení, ale i existenčního minima pro ženy bez vyhlídek a bez domova. U brány kláštera se také odehraje nejlepší sekvence minisérie, jakýsi souboj vůlí mezi Agathou a Draculou, v níž Van Helsing spoléhá na to, že bestie, nehledě na sílu, má svá pravidla a že touha po krvi může být slabinou jako každá závislost... Ve svých nejlepších momentech připomíná Dracula seriál Hannibal, a to ve schopnosti estetizovat pokrmy – či v tomto případě nápoje –, kterých bychom se normálně dotknout asi nechtěli. Evokuje chuť ochutnat, alespoň kapánek. A Dracula sdílí Hannibalovo labužnictví, když s úsměvem pronáší: „Jsme to, co jíme.“  Zkušenost nemrtvých vás skutečně donutí promyslet kremaci i pohřeb do země. Seriál si ale ani jedno z toho nezaslouží. Schovejte tedy dřevěné kůly a s klidem Draculu pozvěte k sobě domů. Recenze. (29.05.2024)

Prvý diel bol celkom dobrý, bol tajomný a ešte ako tak pracoval s knižnou predlohou. Druhý bol o niečo horší, ale záver nabudil a prekvapil. Dokopy mi tieto dva diely pripadali iba ako príprava na skutočný seriál, ktorý začal poslednou časťou a ktorá sa mne osobne páčila najviac. Je škoda, že to v značnej miere bola teenagerská záležitosť a že postava Draculu bola iba faktor, ale mňa práve zasadenie do súčasnosti bavilo. Nedeje sa tam toho až toľko, ale celé je to pomalé, emócie majú priestor vyniknúť, postava Draculu je šarmantná a sympatická, niekedy dokonca aj sucho vtipná. Síce je to veľmi podobné Sherlockovi, čo je tiež knižná postava z konca 19. storočia zasadená do moderného sveta, no tu mi prišlo, že tvorcovia trochu pravidlá porušujú. Síce je zvláštne, že existencia Draculu nikoho neprekvapuje a všetci ju s pokojom na duši akceptujú, ale oukej. Ak by išlo iba o mini sériu pozostávajúcu z týchto troch dielov, tak by som dal vyššie hodnotenie, pretože svojou štruktúrou pripomína muzikál Dracula a rovnako ako tento muzikál uzatvára dej a myšlienku. Ak však bude aj nejaká ďalšia séria, tak si počkám, čo to bude. Mne by ale tieto 3 diely stačili a bol by som celkom spokojný. (05.01.2020)

Na tomhle zpracování se mi prostě líbilo to, že se nebere vůbec vážně. Každá druhá Drákulova věta byla super hláška. Nejlepší samozřejmě první díl, který je perfektní poctou a zároveň parodií starých verzí Drákuly. Druhý a třetí díl byly místy trochu moc ukecané, ale dojem ze seriálu jako celku je kladný. (12.01.2020)

Těch adaptací již bylo tolik, že jsem byl zvědavý jak s tím tvůrci naloží. A hleďme. První dva díly ok. Beru jistou jinakost a provokace. Třetí a poslední díl je už veliká slátanina, bez rozumu. Bral bych i drákulu v 21. století. Ale těch absurdit bylo příliš a právník kterého si Drákula zavolá a jak ta situace vyústila atd atd. Veliká škoda. (03.02.2020)

Z první epizody jsem byl paf. Ostatně už samotná kniha mě právě nejvíce baví ve svém úvodu, kdy Jonathan na strašidelném hradě zjišťuje, jakému zlu čelí. Druhý díl mě rovněž silně zaujal a intelektuální souboje mezi Draculou a Agátou měly šmrnc. Třetí kapitola je ale jeden velký fail. Ani moc nechápu tu zbytečnou a marnou snahu napasovat Draculu do moderní doby, když 18., potažmo 19. století je pro vyprávění jeho příběhu naprosto esenciální. (05.01.2020)