Ally McBealová

Podobný případ jako u "Sexu ve městě". Pohledné herečky, skvělý Peter MacNicol, jednou za čas díl, který by mne zaujal. Zde sice není zdaleka tolik jalového žvanění, jako v případě "Sexu ve městě", ovšem seriál jako celek je povětšinou pro určitou diváckou kategorii, do které já bohužel nepatřím. Škoda. 40%. (05.06.2008)

Předně, pátou hvězdičku dávám spíš ze sentimentu, jako menší jsem to sjížděla denně a zbožňovala, teď to beru jako nenáročnou oddychovku, ale baví mě pořád. Partička bláznivých právníků v čele s roztomile neurotickou anorektičkou utápějící se v představách a halucinacích. První série nic moc, pak se to příjemně rozjede a díly s Robertem Downey Jr. nejlepší. (24.03.2011)

Na seriálu jsou k vidění tak maximálně slušné nohy hlavní představitelky, ovšem zbytek (jak postavy, tak seriálu) stojí za - nestojí za nic. Co se příběhu týče, po pěti dílech jsem pocit, že pracovat s takovými debily já, zaopatřím AK-47 a veškeré osazenstvo kanceláře podrobím výzkumu o škodlivosti povýstřelových zplodin na ozonovou vrstvu. Neustále řešení naprostých kokotin ve vztazích, opravdu dementní úchylky, opakování motivů, nesmyslné právnické případy (i na Spojené státy), feministické kecy. P.S: Jediná dobrá Ally byla McNealová ve Futuramě. P.P.S. Nejvýstižnější komentář má jednoznačně Faidra. (14.12.2005)

Akonáhle sa v scéne objavili naraz Peter "Piškót" MacNicol a sexistický šéf Greg Germann, bola to paráda. Ostatné postavy a herci pravdupovediac pre mňa dosť nesympatickí (Flockhartová nejaký čas rozkošná a kúzelná, no časom otravná). Plusm bolo kvalitné "hosťovanie" (Haley Joel Osment ako chlapec, umierajúci na rakovinu a žalujúci Boha) a vianočná atmosféra (v tomto seriáli boli Vianoce skoro každý deň). Ku koncu (s nástupom Jona Bon Joviho a Roberta Downeyho Jr.) som ale so seriálom stratil tpezlivosť a už som ho nepozeral. (22.12.2004)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)