Dobrá Voda

(7/7) "Já neumím nic než jezdit na koni... Je to málo, já vím, ale mně to stačí," říká stárnoucí a neúspěšný jezdec Janýr v podání Ladislava Mrkvičky. Ačkoli příznivci dostihů a koní vytýkali seriálu již tehdy řadu odborných nepřesností či vyložených přešlapů, Dobrá voda dodnes zůstává nepřekonaná v autentičnosti vykreslení koňského prostředí a jeho podstaty. Největší podíl na tom má bezesporu scénárista Jiří Hubač, který prostředí jezdců a chovatelů dlouho studoval a dokázal vytvořit dodnes živý příběh, prodchnutý precizními dialogy i barvitou psychologií postav. A plejáda vynikajících českých herců, z nichž si diváckou pozornost vydobyli vedle skvělého Petra Haničince především Lukáš Vaculík s Vladimírem Dlouhým, je nositelem nenahraditelného bohatství uměleckých výkonů, jakých lze v současnosti jen stěží dosáhnout. Žádná nuda, naopak. V Dobré vodě totiž nešlo jen o koně. Hubač ji pojal jako netušený dokument boje s vrchností i jako poctu lidské vytrvalosti a houževnatosti. (29.05.2016)

Seriálu paradoxně ublížilo, že jej točil František Filip. On je výborný vztahový režisér a se skvělým scénáristou za zády v seriálu bravurně zachytil generační míjení i hloubku rodičovské bolesti. Jenže se mu vůbec nepovedla akce a chyběl adrenalin, který k ježdění neoddělitelně patří. Závody měly být vrcholem seriálu, leč jsou spíš za trest, zoufalá kamera nabízí často jen záběry nohou cválajících koní (neb si zřejmě neuměla poradit s tím, že v sedle sedí dubléři), a jediné, co zachraňuje situaci je dobrý hudební motiv (Jiří Malásek). Také střihu mělo být více, některé proslovy jsou až příliš dlouhé, byť se v nich řeší tíživé věci a nejsou žádnou vatou. Seriál nabízí mistrovskou paletu vztahů otců a jejich dospívajících dětí (kdy Kemrův spratek-emigrant není žádnou úlitbou režimu, ale trefně vystiženou nadčasovou realitou). Jenže to měl být také seriál o koních a závodech... a to se nepovedlo. Škoda. (07.08.2021)

Pěkný seriál z dob minulých, sice s rozdílnou kvalitou dílů, přesto docela dobrý. Jak je na jedné straně vidět, že učit se jazyky bylo dobré i tehdy, tak jsou tam na druhou stranu značné hlouposti ( i když z pohledu socialistické ideologie možná naprosto v pořádku...). Další ze seriálů, ve kterých můžeme vidět, jak jsme se změnili nejen politicky, ale jakou prošly změnou i všeobecné názory, mezilidské vztahy, hodnoty a v neposlední řadě i vkus (:-) (28.03.2010)

První tři díly hodně nudné, vlastně se vůbec nic neděje, a to je špatný začátek, protože mnoho diváků to vzdá. Pak se to trochu zlepší, přibydou lidská dramata, ale zase tak dramatické to stejně není. Je to zbytečně utahané, i když se jedná o atraktivní prostředí pro mnohé diváky. Byly natočeny lepší seriály. (12.02.2017)

Inženýr Haničinec již dvacet let buduje chov stáda koní a stáda lidí. I díky tomu je obklopen mnoha koňmi a řádkou pečlivě vybraných nespolehlivých pracovníků: pospávajícím senilním důchodcem, zakrslým ožralou, vysloužilou gumou, standardním troubou Hanzlíkem a dalšími. I rodinný krb si věru zařídil chytře, dědek je zapšklej škarohlíd s kolotočářským snem, manželka pitomá slepice a synáček rozmazlený budižkničemu, zkrátka životní opora. Ostatně sám inženýr je zoofil s úchylkou na koně a hlavní hřebec svého chovu. Proto se zdráhá uvěřit floutkovství svého syna, ač se z něj vyklube kuchařinka a milovník bičování. To však vycítí hlavní buchta seriálu, zubatá domina Andrlová, a milého synáčka si rázně osedlává. Tedy do doby, než jí zbouchne Lothar fon Dojčland. A jelikož velkochov v těchto ideálních podmínkách veselé upadá, každý den je bojem o budoucnost celé estrády, vrcholící rozhodujícím závodem. Naštěstí je tu nenápadný hrdina Vaculík, jediná nedebilní postava, který, ač dlouho podceňován, všechno zachrání v pravý čas v sedle svého koně a zařídí tak hepyjend. Až se soudruzi podiví... (20.04.2014)