Osvícení

Jelikož byl Stephen King léta v rozepři se Stanley Kubrickem, kvůli jeho zpracování Osvícení, tak došlo i na remake, kterému dal Kubrick zelenou, jen pod podmínkou, že bude King mlčet o jeho nespokojenosti s jeho filmem. A tak se stalo. Mick Garris se opět ujal převedení Kinga na plátno, opět v podobě minisérie a přestože, to nedopadlo tak slibně jako Svědectví, tak je to vcelku povedený snímek, který je maximálně věrný předloze, tudíž uspokojí nejen Kinga zklamaného původní adaptací, ale též jeho fanoušky. Vyhýbám se srovnávání Kubricka a Garrise, protože je to něco nesmyslného a to už jen proto, že je to dohadování se mezi odlišnými břehy. Minisérie statečně drží hororovou atmosféru, i když ne vždy tak intenzivně, jak mohlo být a zejména ke konci, kdy mohla být atmosféra o mnoho tísnivější. Každopádně opět musím uznat, že na TV adaptaci si vede dobře a to zejména v případě Stevena Webera, u kterého je velmi znatelná proměna z hodného na zlého. 4*. Doplnění 5.1.2012: Tak jsem si po skoro pěti letech pustil tuto TV minisérii znovu. Od té doby jsem přečetl knihu a Kubrickovu verzi viděl spoustukrát. Zatímco Kubrickova verze na mě při každém dalším shlédnutí působí stejným naprosto intenzivním atmosferickým dojmem a i nadále je vůbec jedním z mých nejoblíbenějších filmů, po druhém shlédnutí TV minisérie jsem na toto dílo výrazně změnil nápor. Je to právě tím, že jsem si přečetl knihu. Mnozí by čekali, že se tím změní můj názor právě na Kubrickův film, ale nikoliv. Beru knihy a jejich filmové adaptace jako samostatná díla. Co je hlavní, že obě dvě díla (kniha a původní film) mají naprosto jedinečnou specifickou atmosféru, což se o TV remaku říct nedá. Největším kladem Garrisovi verze je určitě Steven Webber, jak už jsem psal tenkrát a naopak jako největší zápor bych viděl právě Garrisovu režii a přílišné držení se předlohy, přestože Kingův záměr chápu, takto až přehnaně knihu kopírující přepis, podle mě není zrovna správná volba. Jako dokonalý příklad bych uvedl Gilberta Adaira a jeho adaptaci knihy Snílci, ke které psal taktéž scénář a pojal obě díla jako naprosto samostatná, takže se ve výsledku navzájem doplňují a zároveň fungují každé samo pro sebe. To jen na okraj, jako důkaz toho, že když autor předlohy píše sám scénář, nemusí záměrně jít o naprostý přepis původního literárního díla. Celá TV minisérie pak působí docela křečovitě, postrádá atmosféru a věrohodnost. Jsou zde scény, které jsou dobré (Když Jack zlomí Dannymu ruku, pokoj 217, večírek, flashbacky z minulosti hotelu), ale vzápětí příjde průměrný až podprůměrný zbytek společně s mnohdy nezdařenými efekty (zvířata z keřů) a ony nadějné scény zazdí. Na podruhé tedy velké zklamání. Každopádně je určitě škoda, že se Webber nedostal od televizáků dál. (24.09.2008)

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila. (07.10.2010)

Předně ještě jednou díky za sdílení, RUSSELLe ;) / Pro ctitele excelentního Kubrickova majstrštyku zajímavé pokoukání, no a samozřejmě nelze než porovnávat. A porovnání by pro TV verzi nedopadlo nejhůř, nebýt ovšem protivně přechytralého prcka v roli Dannyho - ošklivý malý sysel s logopedickou vadou a s jakousi nestvůrnou genetickou anomálií namísto běžných dětských úst. Otravoval mě a nebavil mě, i když objektivně uznávám, že zahrál dobře. Úplně jiná je i postava Wendy - v TV zpracování finalistka soutěže Miss American Housewife, zatímco u Kubricka suverénní vítězka Miss Psychotica. Záleží už pak jen na vkusu každého diváka, chce-li vidět Wendy radši jako nordickou aristokratickou sfingu, nebo vytřeštěné nesvéprávné jelito. A Jack? Inu Nicholson možná zbytečně přehrával, ale TV Jackovi zase většinou schází jeho charisma. Taky je škoda, že delší stopáž nebyla využita k propracovanějšímu zobrazení vývoje jeho šílenství. Jinak přiznávám, že obsah knihy jsem už dávno zapomněl. Ale i kdyby byla TV verze předloze věrnější, stejně se mi mnohem víc líbila ta Kubrickova, která je kompaktnější, s lépe vygradovanou atmosférou a v neposlední řadě i hezčí. A z televizního konce (promoce) jsem se zhnuseně pozvracel. Přihodím-li na misku vah ještě i nějakou tu scénáristickou vatu, nevýraznou hudbu a obyčejný televizní "look", nemůžu hodnotit výš než slušnými třemi. 60%. (27.12.2016)

NENÍ to lepší, než Kubrickovo osvícení a kniha je taky mnohem lepší. Nechápu, proč se Kingovi Kubrickova verze nelíbila, ale když si tohle napsal sám, tak jsem si říkal, že to fakt třeba bude lepší. Nebylo. Přišlo mi to naopak takové obyčejné. Knížka je fakt super, ale tahle minisérie vám takový zážitek rozhodně nepřinese. Navíc obsazení je do jednoho mnohem horší, až na Rebeccu De Mornay, která je skvělá na rozdíl od příšerné a nesnesitelné Shelley Duvall. Atmosféra je fajn, ale víc o tom fakt říct nemůžu. Zklamaný jsem nebyl, to rozhodně ne, i tahle verze je fajn (a na konci věrná knize, King ale změnil epilog a ten byl zase lepší v knize), takže můžu doporučit, adaptace je to samozřejmě kvalitní, ale z trojice kniha - Kubrick - tohle je tohle rozhodně nejslabší, stejně jako je tahle minisérie nejslabším Kingovým scénářem pro televizi. Škoda. 80%. (24.06.2019)

„Je to ako obrázok v knižke, Danny. Nemôže ti ublížiť. Ale ak mu dáš šancu stať sa niečím viac...“ Čítal som väčšinu vecí od Kinga a videl väčšinu filmov podľa Kinga, takže som sa na jeho takmer 5-hodinovú televíznu smršť o hoteli Overlook tešil. Bolo mi jasné, že Kubrick je Kubrick, ale prečo to neskúsiť ešte raz, navyše ak režíruje skúsený Mick Garris v Kingovej produkcii podľa Kingovho scenára a s Kingovým cameo (dirigent v bielom)? Bohužiaľ, po sľubnom rozjazde (samozrejme, Kubrick to nie je) sa to duu Garris/King vymklo spod kontroly. Triky s kríkmi sú úsmevné, vo vypätých situáciách (ktorých ku koncu pribúda) sa ukazuje, aký je Steven Weber (DRAKULOVINY) smiešny herec a miestami som až neveril tomu, aký hlúpy scenár King napísal (psychopat niekoľkokrát zaútočí na postavu, leží pred ním bezbranná a namiesto toho, aby ju dorazil, začne prenášať trápne „psychopatické monológy“, vďaka ktorým sa postava spamätá a utečie, psychopat ju znova začne prenasledovať, znova ju zvalí na zem... a zasa monológ). Po takmer až výbornom rozjazde (80%) a priemernom prostriedku (60%) je zúfalé finále priveľkým sklamaním (20%) a do nemalej miery ničí to dobré, čo sa dovtedy vytvorilo. (27.05.2011)