Osvícení

„Je to ako obrázok v knižke, Danny. Nemôže ti ublížiť. Ale ak mu dáš šancu stať sa niečím viac...“ Čítal som väčšinu vecí od Kinga a videl väčšinu filmov podľa Kinga, takže som sa na jeho takmer 5-hodinovú televíznu smršť o hoteli Overlook tešil. Bolo mi jasné, že Kubrick je Kubrick, ale prečo to neskúsiť ešte raz, navyše ak režíruje skúsený Mick Garris v Kingovej produkcii podľa Kingovho scenára a s Kingovým cameo (dirigent v bielom)? Bohužiaľ, po sľubnom rozjazde (samozrejme, Kubrick to nie je) sa to duu Garris/King vymklo spod kontroly. Triky s kríkmi sú úsmevné, vo vypätých situáciách (ktorých ku koncu pribúda) sa ukazuje, aký je Steven Weber (DRAKULOVINY) smiešny herec a miestami som až neveril tomu, aký hlúpy scenár King napísal (psychopat niekoľkokrát zaútočí na postavu, leží pred ním bezbranná a namiesto toho, aby ju dorazil, začne prenášať trápne „psychopatické monológy“, vďaka ktorým sa postava spamätá a utečie, psychopat ju znova začne prenasledovať, znova ju zvalí na zem... a zasa monológ). Po takmer až výbornom rozjazde (80%) a priemernom prostriedku (60%) je zúfalé finále priveľkým sklamaním (20%) a do nemalej miery ničí to dobré, čo sa dovtedy vytvorilo. (27.05.2011)

Vernejšia adaptácia nerovná sa automaticky kvalitnejší film. Akokoľvek môžu pasáže knihy pôsobiť hororovo, tajomne a napäto, pokiaľ to zle uchopíte, môže to vo filme pôsobiť jednoducho blbo. A to je prípad aj tohto snímku. Predovšetkým chýba tomu tá stiesnená atmosféra, ktorú človek pociťuje pri čítaní knihy a nedopomáhajú k tomu ani mizerní herci. King môže na Kubrickovu verziu nadávať ako chce, pravdou však je, že tento film nesiaha tomu Kubrickovmu ani po členky. (14.05.2019)

Já si prostě nemůžu pomoci, ale ani druhé zpracování Kingovy knihy mě nedokázalo okouzlit natolik, abych si tento příběh zamiloval. Dokonce si myslím, že je úplně na stejné úrovni jako všemi vychvalovaný Kubrickův film z roku 1980. Knižní předlohu jsem nikdy v životě nečetl, ale ve skutečnosti se ani moc nedivím, že sám King nebyl s prvním filmem moc spokojený a proto se po delší odmlce rozhodl s pomocí Garrise natočit vlastní. Kubrick se totiž (co jsem se dozvěděl) předlohy zrovna moc nedržel a i já měl pocit, že Nicholsonova proměna z hodného otce na šílence rozhodně neproběhla nikterak postupně, jak správně měla. Což však neznamená, že by byl jeho herecký výkon špatný, to v žádném případě. Zde se vše rozjíždí pěkně pozvolna, jenže až moc. Byl jsem rád, že se tvůrci více věnovali samotné historii pochmurného hotelu i samotným trampotám Jacka a jeho rodiny, ale v některých momentech to bylo až moc nezáživné a zdlouhavé. Což taky nebylo zrovna dobré. Nicméně jsem se dokázal do děje více zakousnout, než tomu bylo u Kubricka. Možná i proto, že zde nebyl rušivý element v podobě Shelley Duvall – Rebecca De Mornay byla mnohem lepší volbou a to jak po stránce vzhledu, tak i hereckého výkonu. Oproti tomu i zde jsem narazil na malého fakana, který mi po většinu filmu pil neskutečně krev. To Steven Weber nebyl vůbec špatný – byl prostě jiný než Jack Nicholson, ale svou kvalitu rozhodně měl. Na televizní film to nebylo špatné, přesto i zde jsem narazil na spoustu věcí, jenž bych klidně vynechal, nebo alespoň výrazně zkrátil. Dokážu se vžít do pocitů čtenáře, který nechává pracovat svou představivost a King vždy uměl překvapit skvělým a poutavým příběhem, ale když potom sleduju některé scény a jejich nedokonalost (mnohdy až ohyzdnost), tak bych se bez nich raději obešel. Takže pokud tedy přejdu k finálnímu hodnocení, tak Kubrickovu filmu jsem dal 60-65% a tady to bude úplně na chlup stejné. (21.01.2018)

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila. (07.10.2010)

Většina lidí, kterým jsem tenhle film pustila, usnula tak po dvou hodinách. Pro mě jsou to čtyři a půl hodiny skvělý atmosféry a až na scénu s vosama, kterou z nějakýho důvodu nesnáším, si tenhle film užívám pokaždý na maximum. Podle někoho zbytečně roztahaný, podle mě promyšlený do každýho detailu. Jack blázní krásně postupně a tak to má bejt. Ne jako Nicholson, kterej se sice skvělej, ale šílenej už od začátku... (28.05.2012)