Umučení Krista

Prvni pulka filmu je zbytecne roztahana, ale druha pulka to vynahrazuje. Mel se zameril ciste na Jezisovo smrt, takze je ve filmu jen zatceni, odsouzeni, zbicovani a ukrizovani bez nejakyho vysvetlovani, kdo je kdo a proc dela to, co dela, ale to je na dvou hodinovou stopaz krapet malo. Zvlast v prvni polovine je to dost rozvlacny a nektery sceny se pekne vlecou. Ale jakmile se zacne bicovat, tak se v tom Mel zacne vyzivat. Vsude caka krev, trha se maso, detailni zabery a vybrousenej zvuk. Sice se da dohadovat o tom, jestli by tohle prezil, ale na druhou stranu to pusobi drsne a "realisticky". Ale ze by to bylo brutalni, aby z toho clovek omdleval, to ne. Taky se vcelku povedla kamera a kulisy a hlavne hudba je perfektni. Caviezel roli Jezise zvlad v pohode, jen me dost rusilo to jeho oranzovy oko. Akorat mi prislo, ze obcas kecal dost z cesty. Tezko rozhodnout, jak a zda-li vubec to ve skutecnosti bylo, tenhle film je spis takovej na efekt, ale to, o co Melovi asi slo hlavne, to se povedlo. Dokaze zapusobit a zaujmout. (01.02.2005)

Jak se mohlo okolo tak hloupého a interpretačně prázdného filmu dělat takový randál? Jediné co jsem si odnesl bylo poučení, že není nic horšího než bezhlavý dav. Stejný dav, který z Gibsonovy tupé rekonstrukce udělal kontroverzní událost; potravu pro neřemyslící média a pár fanatických věřících, a nenechal ji zaslouženě uhnít jako nezajímavý slepenec zpomalených záběrů. Víra nevíra, ten film je plytký až běda. (09.08.2005)

Přliš mnoho krve? Ano, snad. Ale o to nejde. Jde o to, že to na mne celé působilo snahou šokovat, namísto zobrazit co nejrealističtěji fakta. Násilné scény i křížová cesta se daly zkrátit na míru únosnou běžnému divákovi a celý film tak nemusel přesáhnout délku 100 minut. Pak by možná jeho vyznění bylo větší, dopad výraznější a hodnocení z mé strany příznivější. Ale na tom má asi svůj podíl i skutečnost, že jsem ateista... Za vyzdvižení stojí ale hudební složka - ta je impozantní. (26.09.2004)

Nepopírám, že Gibson ani v nejmenším nerozvíjel charaktery postav, a člověk, co nezná Nový zákon, nemá šanci pochopit, co se ve filmu děje a oč tam skutečně jde, ale na druhou stranu je Passion of the Christ tak neobyčejně působivé (což ještě více podtrhuje Debneyho hudební doprovod) a tak úžasně zpracované až to bere dech. Chladnokrevné scény, kdy Ježíš statečně snáší brutalitu ostatních, jsou tak realistické a herecky brilantní, až to v člověku škube úžasem. Člověk si sice říká "Proč mu to vlastně dělají? Proč se nebrání? Proč si nezachrání život, když může?", ale nemyslím si, že by tahle skutečnost snižovala hodnotu filmu... spíše naopak. (08.04.2004)

UMUČENÍ KRISTA je bohužel další povrchní ilustrací (konce) života J.K. Ovšem s tím rozdílem, že to Mel Gibson hodně přehnal s červenou a z jinak inspirativní figury udělal rudého bubáka (který oproti očekáváním na kříži ani nezazpívá!). Zatímco televizně pietní adaptace látky si vystačily s doslovným přepisem textu, Gibson „vynalezl“ druhou vrstvu doslovnosti, doslovný popis umučení. Tím Gibson předvádí, že je konzistentní tvůrce, protože celý film působí jako natažený závěr STATEČNÉHO SRDCE. Uplatňuje akční, obrazově-zkratkovitou estetiku hollywoodských vyprávěnek na něco, co mělo být – ne doslova chápaným – podobenstvím, mýtem, a co především vůbec není vyprávěním. Gibsona totiž nezajímá příběh jako takový, ale jeho konec, katarze (a kratičkými flashbacky toho moc nedožene). Proto většina postav působí buď ploše (padouši) a nebo nijace (dobráci, vč. J.K.); fungují jenom postavy kompletní v rámci Gibsonova výseku (Pilát, plus ten chlápek, co pomohl s křížem). Zároveň nechápu, proč Gibson příběh, který má končit nadějí a smírem, na konci zatemňuje a naznačuje vendetu hříšníkům (havran, zemětřesení, rázné vykročení zmrtvýchvstalého J.K.). Čili jak by řekl Bůh, moje oblíbená fiktivní postava: Vůbec nic jsi, Mele, nepochopil, ale dívalo se na to pěkně. (24.01.2005)