Cesta do nemožna

Artová kompozícia obrazov, pestrá kombinácia s animáciou, úmyselne nedokonalé triky a farebný vizuálny opar - to sú len určité atribúty tohto zaujímavo poňatého filmu. V našich podmienkach ide o výnimočne spracované dielo, obohacované dobovými obrazmi a vynaliezavými prechodmi medzi scénami, ale treba podotknúť, že na Držiakov snímok sa treba naladiť. Bolo by naivné myslieť si, že Cesta do nemožna ( pekný odkaz na Méliésa ) je seriózny historický životopisný film, ale ako alternatívnu kinematografickú fantáziu treba oceniť tento počin. (10.08.2020)

Vědomě nadhodnocuji, protože taková forma je v českých nebo slovenských filmech něco skutečně nevídaného a i když nevypadá bůhvíjak skvostně (zvlášť někdy je znát, že to bylo dělané na koleně, třeba při požáru domu), i tak to je na naše poměry celkem povedené. Blbý ale je to, že z toho filmu nejdou žádné emoce (natož reálné), o Štefánikovi krom pár obecných věcí nám to neřekne nic (a chvílemi mi trošku přišlo, že se ten film z něj snaží udělat ikonu věčně hodného hrdiny, ale ne skutečného člověka), je to chatrně zahrané a hlavně mě ten film dost nudil, nezaujal a kvůli tomu jsem si z něj nic neodnesl. Jistě, můžete spekulovat, jak moc je to problém můj a jak moc problém toho filmu, ale když je to tak bezemočně natočené, viděl bych to spíš na ten film. A občas to působí i směšně, viz. třeba úvodní titulky jak ze Star Wars. Z kladů pak nakonec zůstane jen forma... Normálně bych dal míň, ale na slovensko-český počin je to originální a v té nekonečné záplavě nejtuctovějších (povětšinou romantických) komedií a politických dramat je to aspoň nějaké osvěžení, ačkoli jen a pouzte v té formě. Hodně slabé 3* (22.12.2020)

Ach, jaj... mohla to být i milá skromnější (česko-)slovenská variace na Huga a jeho velký objev, kdyby filmu nescházely emoce a kdyby si tvůrci ujasnili, CO a PRO KOHO chtěji točit. Cesta do nemožna občas svým pojetím vyprávění, pestrobarevnými animacemi a vzdělávacím charakterem sice připomíná film pro děti a mládež, jenže nemá jedinou dětskou postavu, neodehrává se ani v prostředí dětskému publiku blízkém a nedokážu si představit, žeby na mě ve věku dítěte kdysi mohla fungovat. Problém je, že mimo originálního vizuálu (který sice ne vždy působí dokonale, ale ony „trhliny“ zas často mají v souvislosti s poctou počátkům kinematografie smysl) nenacházím ani silnější důvod, proč by mě mohl tento film nadchnout jako dospělého. A bohužel ani nenadchl. Témata cestovatelských dobrodružství nebo počátků trikového filmu v popředí s Georgesem Mélièsem jsou určitě hodně atraktivní, osobnost M. R. Štefánika a pozadí vzniku 1. Československé republiky minimálně zajímavé. Jenže dohromady tu bylo na můj vkus namícháno tolik různých témat a motivů, včetně romantické zápletky nebo výrazných fantazijních pasáží (s totálně WTF nápady např. o tom, jak by Slováci mohli kolonizovat Tahiti...), že ve výsledku vznikl prazvláštní guláš, občas zcela svévolně střídající mj. hraný film s animacemi, jaký moc nezachutná. V žádném z toho množství témat a vrstev film nejde pořádně do hloubky a co je ještě horší, většinou postrádá emoce, herecké výkony působí nezáživně a navzdory formě ve stylu hravé žánrovky (jíž zde není dokonce cizí ani groteska!) tu úplně absentuje humor... Strašně rád dal 3. hvězdičku, protože v rámci současného domácího filmu rád ocením něco, co se vymyká běžné tvorbě, ale mimo vizuální nápady a načrtnutí pár historických témat mě Cesta do nemožna moc neupoutala. Vlastně jde o další z řady filmů, v nichž solidní netuctová forma vítězí několik metrů nad velmi slabě propracovaným obsahem, jakých vzniká poslední dekádu hodně a z většiny z nich za sebe nedokážu být nadšen. Vizuálně je film zdařilé, ale jinak jakoby mu chyběla duše. A jestli mám v rámci odkazů na francouzskou kinematografii jásat nad tím, že je na zvonečku napsáno Claude Lelouch, tak jen nevycházím z údivu, co tu Lelouchovo jméno v době před světovou válkou vůbec dělá... [45%] (13.01.2022)

Mohlo to byť úplne super, ale bohužiaľ tomu vadia 2 veci. Tá úžasná, hravá a zábavná forma bohužiaľ nespĺňa technické štandardy a občas vyložene ťahá za oči. Ale dá sa na to zvyknúť. Mix Zemana, Meliésa a Luhrmanna má čaro. Druhý problém je tradične dej. Vážne ma pri Štefánikovi nezaujímajú nejaký Mont Blanc, astronómia ani exotické výlety. Vo filme to boli črepinky a film začne byť príbehovo strhujúci až pri vzniku republiky. Ale inak na domáce pomery mimoriadne sympatický (až unikátny) projekt, ktorému bez problémov jeho nedostatky odpustím. 6/10 (22.01.2021)

O osobnosti M.R.Štefánika boli natočené už rôzne dokumenty, ale filmového materiálu je z toho obdobia veľmi málo a pokusy o hraný film nedopadli veľmi slávne a bolo ich minimum. Preto štylizovaný trikovo-animovaný vizuál je výborným riešením, kam sa zmestili aj archívne zábery alebo fotky a tiež fabulácie a fantázia tvorcov. Aj forma rozprávania cez príbehy známych a zápisky je to pravé na film o legende, kde je veľa nejasností a zahad. Tento film presne splnil moje očakávania a mojou zvlášť obľúbenou scénou je Štefánikov pobyt na Tahiti. –––– Čo nepochopím rozumom, to nepochopím ani vierou. –––– Prinajhoršom sa presunieme a kolonizujeme Tahiti. –––– Jsem filmař, ne historik. Někdy je fikce zajímavější než skutečnost. –––– Štefánik a Beneš. V živote som nevidela dvoch ľudí, ktorí bojovali za spoločnú vec, aby sa tak nenávideli. (01.01.2020)